Irritating [Kovy]

Chapter 26

,,Ari, moc mě to mrzí'' zašeptala mamka, když jsem se vyzouvala. Jednoduchým gestem ruky jsem ji umlčela a ublíženě se na ni zahleděla. Nikdo z nás nic neříkal, jenom jsme tam tupě stály a zíraly si do očí, jak kdyby jsme neměly nic lepšího na práci. Byla jsem první, která se vzpamatovala a protáhla jsem se v rychlosti kolem mamky. Zamířila jsem po schodech do pokoje, otevírajíc dveře, které následně prudce narazily do rámu. Povzdychla jsem si a zalitovala jsem, že jsem opravdu nešla s Kovym. To bych teď mohla poklidně spát a ne až do nedávna vysedávat ve výslechové místnosti s pár lidmi, kteří si říkají odborníci. Pche. Vyčerpaně se rozejdu do koupelny, popadnu mobil a šokovaně zírám na čas. Odborníkům jsem přenechala 2 a půl hodiny svého života a stejně ze mě nedostali o nic víc, než už jsem řekla jejich kolegyni po telefonu. Sdělili mi, že ten násilník byl kriminálník, kterého nedávno propustili z vězení a tohle udělal už několikrát, ovšem s vyjímkou toho, že byl úspěšný. Otřásla jsem se nad vzpomínkou zčernalé uličky a slíbila si, že se už nikdy nebudu přibližovat k podobným uličkám za tmy. Aspoň ne sama. Pošpiněnou bundu jsem při odjezdu s policií vyhodila do popelnice za účelem se zbavit všech věcí, které by mi mohly připomínat tento osudný večer. 

Odhodila jsem mobil na postel a rychlostí světla se převlekla do mého milovaného pyžama. Osprchuju se až ráno, teď na to nemám energii, přece jenom, je téměř půlnoc a já jsem unavená, že bych prospala zimu. Zalehla jsem do postele a zachumlala se, abych měla pohodlí. Mobil jsem vzala do rukou a pro jistotu si nastavila budík na osmou, abych nespala tak douho, jak dneska, ale myslím si, že toto byl můj rekord a už se mi nepodaří. Možná kdybych prokalila noc. 

,,When mama said that it was okay, mama said that it was quite alright, our kind of people had a bed for the night, and it was ok'' probudil mě hlas, připomínající chipmunka. Prsty jsem si promnula oči a pořádně jsem zívla. Ještě chvíli jsem seděla zahrabaná v peřinách a koukala na dveře, líná opustit zahřáté peřiny. Po několika dlouhých minutách jsem se odhodlala a vyrazila do koupelny. Sice jsem včera byla zalezená ve vaně, ale to bylo ještě předtím, než jsem šla do zatuchlé místnosti, která jen zdaleka připomínala výslechovou. Osprchovala jsem se, umyla jsem si i vlasy šamponem s nádechem růží a osušila své tělo měkkým ručníkem. Pečlivě jsem si vyčistila zuby, učesala vlasy do vsokého culíku a vrhla se na oblečení, které se nakonec skládalo z černého volnějšího svetru a z modrých skinny jeans. Přes svetr jsem hodila ještě zimní bundu a z botníku jsem si vytáhla černé kozačky. Do kapes bundy jsem dala mobil, peněženku a spokojeně se vydala k nákupáku.

,,Dobrý den'' pozdravila jsem muže, o kterém jsem tušila, že je to ten, co mi včera ochotně pomohl. Odpověděl zpátky a v očích se mu zračila nevyřčená otázka. Asi zapomněl.

,,Uh, no, včera jsem tady byla a ptala se na ten objektiv a vy jste mi-'' přerušil mě.

,,Á, to jste vy. Pardon, paměť už mi neslouží tak, jak by měla a ještě, když sem chodí tolik zákazníků.''

,,V pořádku, dorazily už?''

,,Jistě, počkejte dojdu pro něj'' odklusal směrem ke skladu, tak jsem se porozhlédla kolem. Vánoční mánie. Většina lidí nejčastěji u telefonů, tabletů a podobných věcí, či naopak u kuchyňských spotřebičů nebo praček. Povzdechla jsem si. Během čekání jsem asi třikrát zkontrolovala mobil, jestli mě náhodou někdo nesháněl, ale bohužel, nebo spíš bohudík?

,,Tak tady je'' cuknu sebou, protože jsem se lekla a zadívám se na krabici velkou jako od bot. 

,,Děkuju, můžu ho vytáhnout?''

,,Samozdřejmě. Máte tady fotoaparát, aby jste ho mohla vyzkoušet v praxi nebo..'' nechá mě pokračovat a já mu s úsměvem odpovím, že je to dárek pro kamaráda. Ani on, stejně jako taťka si neodpustí poznámku, že je to trochu drahý dárek pro kamaráda a já nad tím nenápadně protočím očima, ale usměju se. Vytáhne objektiv a já si ho začnu prohlížet a zjistím, že vlastně na tom nemám co zkoumat, protože tomu nerozumím, tak se jenom potichu uchechtnu.

,,Nějaký problém?'' zeptá se a já jen mírně zavrtím hlavou. 

,,Kolik stojí?''

,,Tenhle kousek..'' koukne se na zadní stranu krabice a mě dojde, že jsem to mohla udělat taky. ,,23 499 korun českých'' štve mě, jak pořád mluví spisovně, nejradši bych takovým lidem vykřičela do obličeje co si o tom myslím. Takže by se můj názor dozvěděla i naše češtinářka, která nás tak v jejích hodinách nutí mluvit taky. Zašklebím se nejenom nad cenou a přikývnu.

,,Vezmu si ho'' předám objektiv zpátky do jeho rukou a čekám, až ho zase uklidí do krabice. 

,,Dobrá, běžte k pokladně, objektiv tam donesu'' pokyne mi a ukáže k několika lidem stojící v řadě, kteří se už od pohledu nemohou dočkat, až odsud vypadnou. Upřímně, nedivím se jim, tak jako tak se k nim za chvilku přidám. Vyčkám řadu, během níž mi stihne mamka zavolat, kde jsem a jaktože nejsem doma, abych zdobila stromeček. Odbyla jsem ji tím, že nakupuju a ať si ho ti dva nazdobí sami, že na to nemám náladu. U pokladny na mě čeká vysoký kluk s havraníma vlasama a tyrkysově modrýma očima, typuju ho tak na dvacet. Dá mi slevu deset procent, stejně jako předešlým, protože mají vánoční slevu. Zaplatím to kreditkou, která se pyšní mými přes dvě léta na brigádách vydřenými penězmi i finančními příspěvky od mamky a jejích rodičů a s úsměvem na tváři se vydávám ven z elektra. Zítra jdu s Kovym na to rande, tak bych si asi měla něco koupit, ale pořád nevím, kam půjdeme, nebo co budeme dělat. Rozhodla jsem se proto mu napsat na facebooku stručnou zprávu, on mi naopak odeslal velice podrobnou a dlouhou, kterou jsem četla nejméně minutu a půl. Takže kino a potom večeře, to by se nejspíš hodila sukně, protože šaty jsou do kina moc nóbl a do restaurace si kalhoty taky úplně nevezmu. Koupila jsem si proto černou kolovou sukni v H&M-ku a k tomu si dám nadkolenky, aby mi nebyla zima, bílé tričko a nějaké boty na platformě. A kabátkem k tomu to snad úplně nezkazím. Spokojeně mířím k východu z nákupního centra a pak mi dojde, že bych nejspíš měla koupit i něco Kovymu, ale zamítnu to ve chvíli, když si uvědomím, že mu to popřípadě koupím až po rande. Přece se taky může stát, že se nepodaří, že?

Doma odložím objektiv, abych ho netahala s sebou až k tomu, kdo ho dostane na Vánoce a jdu k domu Macákových. Těsně u jejich domu zavolám Honzovi, který mi to ovšem hned položí. Povzdechnu si, dojdu na verandu a zazvoním. Otevře mi Honzova mamka, pozravím ji a hned mě pouští dovnitř.

,,Je Honza doma?'' zeptám se ještě před tím, než překročím práh a dočkám se kladné odpovědi. Potichu vyjdu schody a uchem se přitisknu na jeho dveře. Ne. NE! On tam snad- to si děláš prdel. Začnu se potichu smát a hlasitě zaklepu na dveře. Zvuky, či hlasy přestanou a já slyším pád ze židle.

,,Moment!'' zakřičí Honza, tak chvilku počkám, než si nejspíš natáhne tepláky a když zatáhne za kliku, celá vysmátá se na něho podívám. Z nervózního výrazu se hned stane vážný. Vím, že to dlouho nevydrží a začne se smát, tak tomu trochu dopomáhám mým lachtaním smíchem. Dlouho si ten svůj výraz opravdu neudržel. Hned co se mu začaly zvedat koutky, jsem mu skočila kolem krku a pevně ho stiskla v objetí, které mi po pár vteřinách opětoval.

,,Promiň'' zamumlala jsem mu do mikiny. 

,,To je dobrý'' odpověděl a s úsměvem se ode mě odtáhl. Úsměv jsem mu oplatila a pak jsem zvážněla.

,,Jane Macáku'' odmlčela jsem se. ,,Opravdu jste se před chvílí díval na porno?'' můj nepříčetný výraz se po jeho vykulení očí a mírném zčervenání jeho tvaří proměnil ve výbuch smíchu a následující válení se smíchy po posteli, protože zem byla moc studená. Hraně uraženě si odfrkl a zašklebil se, vracejíc se ke svému počítači. 

,,Proč jsi vlastně přišla? Aby ses mi omluvila?''

,,To jen tak nemůžu zajít za svým nejlepším kamarádem?'' nafouknu tváře a otočím se na druhou stranu směrem ke skříni. 

,,No comment'' uchechtne se. ,,Pojď si radši zahrát GTA-čko, Gejmr se po tobě už vyptával'' mrkne na mě, když se k němu se zájmem otočím zpátky. Samolibý úsměv pokrývající mou tvář.

eh, no, další díl! :D hurray! dobře, tak ne no :C :D každopádně snad se líbil, pokud jste si všimli, psala jsem to trošku jiným stylem, abych ho pojmenovala, tak asi podrobnějším. Doufám, že se vám líbil víc, než ten, jakým jsem to psala doteď, protože mně osobně se líbí víc a baví mě víc psát :) budu moc ráda za každý hlas, komentář či už jen to přečtení :) taky musím poděkovat za neuvěřitelných 6.5k reads a přes 600 votes omajgááš!! :D Děkuju! xx