Irritating [Kovy]

Chapter 05

Tak a je to tady. Zhluboka jsem se nadechla a tím vysála snad všechen kyslík v autě. Sofi se na mě povzbudivě usmála a vystoupila z auta, já ji následovala s mým černobílým batohem, který byl nyní plný různých sešitů a nějakých učebnic.

,,Dobrý den'' pozdravila jsem hned po Sofi nejspíš sekretářku ředitele. Ta nám pozdrav mile oplatila a zadívala se do papírů.

,,Paní...''

,,Vrágová'' doplnila ji Sofi a já koukala směrem na stůl.

,,Ano, tady to mám, paní Vrágová a slečna Mráčková'' přikývla jsem a čekala, co se bude dít dál. Mé nenáviděné příjmení by se zanedlouho mělo změnit, protože jsem se dozvěděla, že Sofi a Tom jsou vlastně manželé, ale nijak mi to nevadilo. V průběhu týdne prý zajdeme na úřad a necháme udělat nový rodný list, při kterém mi změní příjmení na Tomovo rodné.

,,Budete chodit do třídy 9.A'' oznámila mi sekretářka, nasucho jsem polkla a čekala na další pokyny. ,,Učebna 104, první patro.''

,,Promiňte, ale jak se tam dostanu?'' zeptala jsem se.

,,Za chvilku tě tam zavedu, tady máš rozvrh'' podala mi bílý papír a já si ho pečlivě prohlédla. Zrovna mají matiku, no to mě po.., nebudu lhát, matika mi zrovna do hlavy neleze. Chvíli jsem je neposlouchala a snažila se uklidnit a asi mi i něco uniklo.

,,Takže paní Vrágová, běžte prosím za panem ředitelem'' zdvořile se usmála na Sofi a ukázala na dveře po její levici. Sofi mě pohladila po zádech a šla zaklepat na dveře, za kterýma hned zmizela.

,,Nervózní?'' přerušila ticho sekretářka. Vlastně byla celkem mladá, na víc jak třicet bych ji netypovala. Výrazně jsem přikývla a ještě silněji jsem zmáčkla popruh batohu.

,,Nemáš se čeho bát, je to jen patnáct lidí, kteří se znají víc jak osm let,'' jestli si to neuvědomila, tak mi moc nepomohla, ale pokračovala dál. ,,jsou to momentálně asi nejzlobivější žáci školy a mají nejhorší známky, ale vsadím se, že mezi ně zapadneš'' poplácala mě po zádech a můj krk byl úplně vysušený.

Došly jsme před učebnu 104 a sekretářka otevřela dveře a stoupla si do dveří. Třída jakoby utichla a hleděla jen na mě, jak kdybych byla nějaký mimozemšťan nebo co, ale pro ně jsem asi teď byla. Sice jsem stála za sekretářkou, ale bylo mě asi vidět podle jejich výrazů.

,,Žáci, tohle je vaše nová spolužačka, Ariadna Mrá- ehm chci říct Vrágová'' oznámila jim a já se na ni s otázkou v očích podívala, asi to bylo to, co mi zrovna uniklo. Sekretářka opustila třídu a já tam pořád stála jako solný sloup.

,,Takže Ariadno, něco nám o sobě řekni'' vyzvala mě nepříjemným hlasem učitelka. Já na ni vykulila oči, ale poslechla jsem.

,,Ehm, takže já jsem Ariadna, ale říkají mi Ari-''

,,A kdo ti tak říká? Babička?'' křiknul protivným hlasem nějaký kluk ze zadních lavic a většina třídy se zasmála.

,,Lukáši, nech toho!'' řekla naštvaným hlasem učitelka, ale stejně jsem si všimla, jak se ještě před chvílí trochu ušklíbla při urážce na mou osobu. Zamrzelo mě to, ale začala jsem opět mluvit, když mě vybídla rukou.

,,Jsem tu nová, jak tady ve škole, tak i v Pardubicích, je mi čtrnáct a mám ráda basket'' nějak jsem ze sebe dostala a čekala, na pokyny, kde si mám sednout.

,,Dobře Ariadno, sedni si za Janem'' řekla s kamennou tváří a ukázala na hnědovlasého kluka, sedícího v předposlední lavici u okna. Polkla jsem a pomalu šla k dané lavici. ,,Zrychli!'' křikla učitelka a dále se věnovala vysvětlování učiva. S vystrašeným výrazem jsem poslušně zrychlila krok a usadila se na místo, blíž do uličky.

,,Ari'' usmála jsem se na kluka vedle mě, který mě propaloval modro-zeleno-šedým pohledem.

,,Honza'' zvedl jeden koutek a obrátil se zpět na tabuli, která se pomalu začala plnit. Taky jsem odvrátila pohled a dala si sešit a propisku na lavici.

Koukala jsem před sebe na tabuli, ale nevnímala jsem ji, ani učitelku, která něco vysvětlovala. Představovala jsem si jeho oči, u nikoho jiného jsem ještě takové neviděla. Tak zvláštní a zároveň krásné.

,,Otevřete si učebnici na straně 32, slečno Vrágová!'' vyrušila mě z mého fantazírování učitelka.

,,Promiňte, ale nemám učebnici'' dívala jsem se na své pouzdro.

,,Hej'' nenápadně do mě drcnul Honza a posunul svou učebnici doprostřed lavice. Mírně jsem se na něj usmála.

,,Jak vidím, problém vyřešen'' hnusně se na mě ušklíbla učitelka a odešla k tabuli.

,,Stejně tě nikdy nepochopím'' zašeptala jsem potichu ke složité rovnici v učebnici.

,,Koho, mě?'' zvedl na mě pohled s otázkou v očích.

,,Tu rovnici'' pobaveně jsem se ušklíbla a začala ji přepisovat. Slyšela jsem Honzovo uchechtnutí a pro sebe jsem se usmála.

Začalo zvonit a všichni si začali balit věci.

,,Hodinu ukončuji já a ne zvonek! Zvonek mě má pouze upozornit!'' řekla nahlas učitelka a začala psát nějaký úkol na tabuli. Jen jsem protočila očima nad tou typickou frází a koukla se na rozvrh.

,,Ještě dvě hodiny'' zaúpěla jsem a schovala rozvrh zpátky do batohu. Do školy jsme přišly se Sofi trochu později, takže mi už zbývala jen fyzika a čeština. Upřímně, fyziku nenávidím, ale kdo ne, že?

,,Nechceš provést po škole?'' uslyšela jsem za sebou už známý hlas, když jsem vycházela ze třídy. Vylekaně jsem se otočila a koukla do modrých očí. ,,Jsem Lukáš'' přikývla jsem a mlčela. Nevěděla jsem, co bych měla říct, byl to ten kluk, co po mě řval, když jsem se měla představit a něco o sobě říct. Nechápala jsem, proč by mě chtěl provést po škole, když mě urážel.

,,Nech ji být'' otočila jsem se a za mnou stál Honza s přimhouřenýma očima.

,,Ale, ale'' řekl provokativně Lukáš. ,,Náš velký jůtůber se ozval'' zašeptal posměšně. Nechápala jsem, co si mám z téhle situace odvodit. Stála jsem mezi dvěma kluky, který mezi sebou měli očividně nějaký spor. Nechtěla jsem dostat pěstí, takže když na sebe koukali vražedným pohledem a nevšímali si mě, rozhodla jsem se pro útěk. Rychlým krokem jsem se vydala hledat učebnu 212.

,,Počkej'' otočil mě za rameno udýchaný Honza. Zvedla jsem obočí v otázce a pozorovala ho. ,,Nechtěla bys ukázat co kde je a tak? Přitom bych ti i vysvětlil, jak to tady chodí'' jednoduše jsem přikývla a následovala ho.

<3