Irritating [Kovy]

Chapter 23

,,Hmm.. ne'' zasmál se a založil si ruce na hrudi.

,,Prosím'' udělala jsem na něj psí očka i když pochybuju, že to v té tmě šlo vůbec vidět.

,,Něco za něco'' ušklíbl se na mě a koukl se k žebříku.

,,Tak já nevim, chceš nějaký prachy?'' začala jsem zmateně vytahovat peněženku.

,,Ne, ne, ne'' zastavil mě Kovy a já ji schovala zpátky do kapsy. ,,Za pusu'' mrkl na mě.

,,To určitě'' zasmála jsem se a přešla jsem před žebřík. Rukama jsem se chytla za předposlední příčku a snažila se tam nějak vyškrábat, ale moc se mi to nedařilo. Jen jsem za sebou slyšela Kovyho tiché uchechtávání.

,,Tak fajn, tam se asi sama nedostanu'' vzdala jsem to a přešla ke Kovymu. Natáhla jsem se k němu, zavřel oči, asi si myslel, že ho políbím, ale dala jsem mu jen pusu na tvář.

,,Takhle jsem to nemyslel'' protočil očima, ale usmál se.

,,Smůla, teď mi prosím pomoz nahoru'' otočila jsem se zpátky k žebříku, rukama zpět chytila předposlední příčku a čekala jsem, než mě Kovy zvedne. 

,,Nebude lepší, když tam nejdřív vylezu a pak tě vytáhnu?'' zeptal se.

,,Možná?'' oplatila jsem mu a pustila profesionála k práci. Protřepal si ruce, prokřupal klouby a snažil se na to vylézt. Vypadal jako malé dítě, co se snaží dostat ke sladkosti, která je ve vrchní polici. 

,,Chceš podržet nohu?'' zasmála jsem se jeho neúspěšným pokusům.

,,Ne, já to zvládnu'' pobouchal se rukou po hrudi a tentokrát se mu to vážně povedlo. ,,Vidíš?'' mrkl na mě a vlezl do okna mého pokoje. ,,Podej mi ruce'' po chvilce se vyklonil a já mu je podala. Vytáhl mě na žebřík a já vlezla do svého pokoje. Vyčerpáním jsem padla na postel.

,,To jsi až tak unavená, jo?'' uchechtl se Kovy a matrace vedle mě se prohnula, což značilo, že se posadil ke mně.

,,Tak trochu'' zahuhlala jsem do polštáře a pak jsem se převrátila na bok, protože mi docházel kyslík. Koukla jsem se do Kovyho očí a usmála se.

,,Díky, žes mě zabavil a dostal mě do postele'' vypustila jsem se zebe dřív, než jsem stačila přemýšlet. Jakmile to Kovymu došlo a začal se šklebit v úsměvu, tak jsem zčervenala. Úplně mi hořely tváře. ,,Ty víš, jak jsem to myslela'' zamračila jsem se na něho, ale pak se znovu usmála.

,,No nevím, ale nic proti tomu nemám'' široce se na mě usmál, až jsem se divila, že se mu neprotrhly koutky rtů. Bouchla jsem ho do hrudi a uchechtla se. Natáhla jsem se na druhou stranu postele a rukou zašmátrala na nočním stolku po mobilu. Ozvala se rána.

,,Ups'' zašeptala jsem a vzala mobil ze země. Sakra! Nejde zapnout! ,,Tak to byla větší rána, než jsem si myslela, už ani nejde zapnout'' povzdychla jsem si a ruku s mobilem jsem spustila do klína.

,,Ukaž mi to'' promluvil Kovy.

,,Stejně s tím nic neuděláš, je to rozbitý'' odvětila jsem mu, ale mobil jsem mu přesto dala a lehla si zpátky na postel. Zavřela jsem oči a v minutě jsem slyšel Kovyho smích.

,,Něco vtipného?'' zeptala jsem se protivně.

,,Jo, ten mobil vůbec není rozbitý a ani nebyl, jen jsi ho měla vypnutý'' smál se dál a já se plácla do čela. Jsem zapomněla, že když jsem ho píchla na nabíječku, tak se akorát vypnul. Jsem vážně zapomnětlivá. Nastavila jsem ruku, aby mi podal telefon a naťukala jsem tam PIN i heslo. 

,,To už bude půl jedné ráno?'' položila jsem řečnickou otázku šokovaně a koukla do očí Kovymu. Ten se zase koukal do mých. Když jsem začala zorničkama hýbat směrem k oknu, tak mu chvíli trvalo, než to pochopil.

,,Jo.. já teda.. už asi půjdu, měj se'' zvedl se a přešel k oknu, ze kterého vylezl a já už jen čekala, až uslyším tlumený dopad do měkké trávy. Zvedla jsem se z postele a rukama si promnula oči. Když jsem je otevřela, tak jsem se lekla.

,,Musím to udělat'' zašeptal Kovy a políbil mě. Bylo to tak nečekané a rychlé, možná jen pro mě, že jsem se nestihla vzpamatovat a nestihla jsem mu to opětovat. V rychlosti se ode mě odtáhl a na jeho tváři pohrával smutný úsměv, který se snažil překrýt veselým, ale nedařilo se mu to. ,,J-já promiň'' sklopil pohled k zemi a otočil se směrem k oknu. Zamrkala jsem a za rameno ho v chůzi otočila k sobě a políbila jsem ho. Nejspíš byl taky šokovaný, protože nejdřív se od něj nedostalo žádné odezvy, ale pak náhle začal spolupracovat a odtáhli jsme se od sebe, až když nám docházel kyslík. Tahle chvilka nepotřebovala slova a myslím, že každý z nás to pochopil, jelikož jsme nepromluvili. Usmáli jsme se na sebe a já jsem ho pohladila po tváři. 

,,Dobrou noc'' zašeptal, dal mi lehkou pusu na čelo a zmizel za oknem mého pokoje.

dneska trochu kratší, snad nevadí.. :) trošku zvednu laťku... 20☆+? :)