,,Cože?'' nadskočila jsem na místě a osoba pode mnou sykla. ,,Sakra, sakra, sakra'' slezla jsem z něho, směrem do uličky a utíkala k Honzovi.
,,Promiňte, nevyměníme si na chvilinku místo? Potřebovala bych mluvit s kamarádem'' zeptala jsem se nějaké důchodkyně, která si četla noviny.
,,Co za to?'' zeptala se na oplátku a já jsem na ni vykulila oči.
,,E-eh m-mám t-tady n-nějaké p-peníze'' začala jsem koktat a sáhla si do kapsy.
,,Klid zlatíčko, to byl vtip'' zasmála se postarší paní a já se na ni překvapeně podívala a pak jsem se usmála.
,,Děkuju.''
,,Nemáš za co a kdeže to sedíš?''
,,33B'' odpověděla jsem jí a sedla si místo ní, vedle Honzy.
,,Tomu bys nevěřil'' vydechla jsem a ruku si položila na čelo.
,,Věřil. Teda, když mi to řekneš'' zasmál se Honza. Začala jsem mu popisovat, co se stalo v průběhu několika minut ještě předtím, než jsem zamířila sem. V závěru na mě Honza vyjeveně hleděl.
,,Tak tomu nevěřim'' řekl a začal se zvedat.
,,Hlavně, žes říkal hned na začátku, že tomu věříš'' zamumlala jsem pro sebe. ,,Kam jdeš?''
,,Jdu se přesvědčit'' uchechtl se Honza, přelezl přese mě a rychlým krokem se vydal k mému místu.
,,Ne, nechoď tam!'' zakřičela jsem přes celé letadlo, za což jsem schytala pár zvědavých a zároveň naštvaných pohledů, takže jsem se radši stáhla zpátky do bezpečí sedadla.
...
,,Páni'' pronesla jsem, když jsem uviděla můj pokoj.
,,Dobrý ne?'' zasmál se Honza a posadil se na mou postel. MOU postel.
,,Vypadni'' přimhouřila jsem oči.
,,Co? Pro-''
,,Říkám vypadni-''
,,Ale-''
,,Tak už vypadni z mojí postele, jinak tě skopu do kuličky. Chci se natáhnout'' přestala jsem se na něj mračit a zasmála se jeho stále přetrvávajícímu výrazu, který se jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnil na naštvaný.
,,Ariadno Kapusto Vrágová – to si odskáčeš'' poslední slova zařval a vrhnul se na mě. Teda. Jo, vrhnul, ale ne v dvojsmyslu. Zkrátka a prostě mě začal lechtat.
,,Mentičko!!'' pištěla jsem a svíjela se na podlaze.
,,Omluv se mi'' řekl mi a pořád mě lechtal.
,,V žádným případě'' zaječela jsem.
,,Hej, jdeme na ve-'' vtrhl do pokoje bez zaklepání Kovy. Zarazil se.
,,Uh, sorry'' omluvil se a ve spěchu opustil místnost.
,,Tak vidíš'' zaječela jsem Honzovi do ucha, když mě začal nanovo lechtat.
,,Co mám vidět?'' nepřestával.
,,Už si slyšel omluvu'' donutila jsem se přes záchvaty smíchu udělat ten nejsladší a nejironičtější úsměv, jaký jsem kdy svedla.
,,Ale ne od tebe'' vyplázl na mě jazyk.
,,Pusť mě už, mám hlad, což mi připomíná, že ses mi taky stěžoval na tvůj ''obrovský'' hlad.''
,,Fajn, vyhrála jsi. Ale jen proto, že už mi od hladu kručí v břiše'' zasmál se a pustil mě.
,,Půjdeme do Nando's?'' zeptala jsem se, zatímco jsem se sbírala ze země a doufala v kladnou odpověď.
,,Sice jsem chtěl zkusit nějakou zdejší specialitu.... Ale jo'' objal mě kolem ramen a vyšli jsme z pokoje.
...
,,Půjdeme to někam zapít?'' zeptala jsem se, když dotočili nějaké video. Ode všech se mi dostalo souhlasu, takže jsme se vydali někam do města. Došli jsme k nějakému klubu, kde stál takový vyhublý chlápek u dveří. Nejspíš vyhazovač, ale strach nijak nenaháněl. Párátko jedno. Chtěl po nás občanky. Kruci. Snažila jsem se ho nějak oblbnout mrkáním řasama, ale vypadá to, že to nezabralo. Pustili tam jen Kubu, Honzu a Kovyho. Ach jo.
,,Tak jdem zpátky'' navrhla jsem. ,,Ale ještě předtím, zajdeme někam na jídlo? Dostala jsem zase hlad'' zasmála jsem se a Martin přikývl. Šli jsme někam, asi do mekáče a já si dala hranolky. Martin zůstal u nějakého cheeseburgeru. Když jsme se najedli, šli jsme na hotel. Cestou bylo takové to trapné ticho, protože jsme neměli o čem mluvit. Logicky. A taky jsem o něm skoro nic nevěděla.
,,Ehm, tak já asi půjdu k sobě'' oznámila jsem mu, když jsme dojeli na naše patro. ,,Tak asi dobrou.''
,,Dobrou'' usmál se a otevřel si dveře. Já jsem to po něm zopakovala a zaplula do svého pokoje. Jsou tu i balkony, ale je to hrozně vysoko, takže tam radši chodit nebudu. Plácla jsem sebou na postel, obličejem dolů a chvíli zůstala nehybně ležet. Vsadila bych se, že kdyby mě tu někdo takhle našel, tak by si myslel, že jsem mrtvola. Netvrdím, že jsem tak po tom dlouhém letu nevypadala, ale snad jsem to zamaskovala dobře. Uslyšela jsem klepání.
,,Pojďte dál, je otevřeno'' zakřičela jsem, aby to dotyčný slyšel i přes to, že pusou jím peřinu.
,,Dobře!'' dostalo se mi odpovědi. ,,Víš, došlo mi, že bych nejspíš byl jen na mobile nebo na note-'' slyšela jsem, když šel chodbičkou, ale pak se zarazil.
,,Nečum mi na zadek'' odhadla jsem a na posteli se otočila. Rychle zamrkal a omluvil se. ,,To je v pohodě, vím že jsem neodolatelná'' na posledním slově jsem obzvlášť použila notnou dávku ironie, aby to pochopil i ten největší blbec. Jen se ušklíbl.
,,No tak jsem si říkal, jestli se na něco nekoukneme, nebo tak něco'' posadil se na kraj mojí postele.
,,Jasně, proč ne? A co navrhuješ?'' zeptala jsem se a podepřela se na loktech.
,,Třeba...'' zamyslel se. ,,Třeba nějakej horror?'' dvakrát povytáhl obočí a čekal na mou reakci.
,,Fajn, jak chceš, ale neručím ti za to, že nebudu připosraná strachy a že se každou chvilku nebudu schovávat, abych na to neviděla'' obeznámila jsem ho se situací.
,,Mně by to ani nevadilo, aspoň by ses mačkala ke mě'' zamumlal tak potichu, jako bych ho ani neměla slyšet a mluvil jen pro sebe. Ale slyšela jsem to až moc dobře, každopádně jsem si to nechala pro sebe.
...
,,Ježiš! Chudák pes!'' smála jsem se, jak kdybych si něco vzala. Nějakou extázi nebo tak.
,,Jo no, kdyby se tohle stalo Bestíkovi, asi bych to nepřežil'' zasmál se Martin.
,,To je tvůj pes?''
,,Né Ari, to je moje velryba'' protočil očima.
,,Vážně mi chceš říct, že jsi svého psa pojmenoval Bestík? Není to trochu egoistický?'' uchechtla jsem se.
,,Néé, vůbec. Pff, jak tě to mohlo napadnout?'' řekl takovým tím strašně ironickým hlasem, ale tak vtipně, že jsem se začala znovu smát. Po mini záchvatu jsme se vrátili zpátky k filmu a u jednoho jump scaru jsem se tak lekla, že jsem zabořila Martinovi hlavu do trička a objala ho tak silně, že snad nemohl ani dýchat. Najednou se rozsvítilo světlo.
,,Co tady děláte?''
15☆+ pro nový díl? :)
ČTEŠ
Irritating [Kovy]
FanfictionPříběh o Ari, které jeden jediný kluk dokázal vyčarovat úsměv na tváři. Nebo dva?