Irritating [Kovy]

Chapter 15

,,Ou, eh, dobrý den'' pozdravila jsem, když jsem si všimla mužské postavy, která ke mně byla otočená zády.

,,Á ty musíš být-'' řekl, když položil talíř a otočil se. Pak překvapeně vykulil oči.

,,-Ari?''

,,T-tati?'' zamrkala jsem, abych zahnala slzy.

,,Zlatíčko! Tak moc jsi mi chyběla! Neviděl jsem tě strašně dlouho!''

,,Taky jsi mi chyběl'' fňukla jsem.

,,Ehm Ari?'' zašeptal mým směrem Honza, který zrovna přišel do kuchyně. Odtáhla jsem se od taťky.

,,Honzo, t-to je můj taťka'' ukázala jsem na vyššího muže za mnou.

,,Tati to je-''

,,Budu hádat, tvůj kluk?'' zasmál se a pak si změřil Honzu vražedným pohledem.

,,-můj nejlepší kamarád Honza'' dokončila jsem větu a hřbetem ruky si utřela slzy.

,,Co tu vůbec děláš? To ty jsi ten nápadník mamky?'' stoupla jsem si k Honzovi a opřela se o něj.

,,Tak trochu je no, páni, netušila jsem, že je to tvůj otec. Pojďte, všechno probereme u večeře'' vyzvala nás mamka, která to celou dobu sledovala od hrnce.

,,Tak to abych už šel'' zašeptal mi Honza do ucha.

,,V žádným případě, mazej si sednout'' přikázala jsem mu a když šel kolem, plácla jsem ho po zadku, přičemž trošku povyskočil. Hehe. Na milisekundu na mě vrhl zabijáckej pohled. Sedla jsem si vedle něj a začala naše konverzace, ke které se později připojila i mamka.

...

,,Eh, no, můžu spát u Honzy?'' zeptala jsem se, když jsem dojedla.

,,Jasně'' řekla mamka a taťka společně s ní řekl ‚ne!'.

,,Hele, Pavle, oni už jsou kamarádi opravdu dlouho a jsou jako bratr a sestra. Přespali u sebe už tolikrát, že to už aspoň rok nepočítám. Takže nevidím jedinej důvod, proč by nemohla spát u Honzy, když zítra letí do Hong Kongu'' řekla a povzbudivě se na mě usmála.

,,Cože? Nikam!''

,,Tati'' vyjekla jsem a odmlčela se. ,,Jsem už skoro dospělá a tebe jsem neviděla asi deset let. Sedm let jsem tvrdla v děcáku. Musím si užít, než přijdou maturity a všechno to učení. Vsadím se, žes mě ani nikdy nehledal a prostě si svůj život žil dál. Neviděls mě, když jsem vyrůstala a byla ve věku, žes mi něco mohl zakazovat. Prošvihls to a teď už nemáš právo to nahrazovat'' dokončila jsem svůj monolog a zvedla se nasupeně od stolu. Vyběhla jsem schody do svého pokoje a převlekla jsem se do nějakých černých legínů a volného trička a ještě jsem nahodila mikinu.

,,Ari?'' promluvil tichým hlasem Honza, když se otevřely dveře.

,,Copak?'' zeptala jsem se a brala si nabíječku na mobil.

,,Já vlastně ani nevím'' uchechtl se. ,,Jsi v pohodě?''

,,Ale jo'' usmála jsem se a dopnula batoh.

,,Půjdeme teda k vám jo?''

,,Jasný.''

,,Tak ahoj mami'' dala jsem jí pusu na líčko a objala ji.

,,Ahoj zlatíčko a užijte si to tam'' mrkla na mě, když jsem se od ní odtáhla. Protočila jsem oči, ale usmála jsem se.

Taťkovi sedícím na gauči jsem jen zamávala a s Honzou po boku jsem opustila dům.

...

,,Kdo že vlastně má ještě přijet?'' zeptala jsem se a promnula si oči.

,,Kuba'' řekl Martin a dál čuměl do mobilu.

,,Aha a nepůjdem se už odbavit?''

,,Tak můžeme, jenom mu zavolám'' řekl Honza a odešel kousek od nás.

,,Proč mě tak nesnášíš?'' ozvalo se z pravé strany. Převrátila jsem očima a začala v batohu hledat sluchátka.

,,Hej'' zatřepal se mnou.

,,Nech mě'' pronesla jsem otráveně a jack strčila do mobilu. Hmm 7 years. To si nechám líbit.

Z levé strany do mě někdo strčil.

,,Hezky zpíváš'' řekl Martin, když jsem si vyndala jedno sluchátko z ucha. Vykulila jsem na něj oči.

,,Já zpívala?!''

,,Jsem ti říkal, že když si dáš sluchátka, úplně přestaneš vnímat okolí a občas i začneš zpívat'' zasmál se Honza, který se zrovna vracel. ,,No nic, jdeme se odbavit.''

...

,,Vyzýváme poslední cestující letu 421 Praha – Londýn, aby se neprodleně dostavili ke gateu 4. Děkujeme'' ozvalo se z rozhlasu.

,,Už musíme jít, nemůžem na něho čekat'' zkousl si ret Martin.

,,Tak jdeme no, snad to stihne'' zavelel Honza a cpal se přeplněnou halou ke gateu. Vydala jsem se hned za ním.

Zrovna jsme procházeli tunelem, když začali zavírat gate.

,,Moment! Počkejte na mě!''

,,Vypadá to, že to ještě stihl'' zasmála jsem se a ukázala směrem k udýchanému brunetovi.

,,Kámo, kdes byl tak dlouho?'' zeptal se Honza, když se pozdravili.

,,Jsem říkal, že tam byla zácpa, ale fakt, že příšerná'' vydýchával.

,,No hlavně že jsi to stihnul'' drcl do něj Honza a nastoupili jsme do letadla. Letušky se na nás podmračeně dívaly, ale pozdravily nás a popřály dobrý let. Konec konců, sobě ho přejou taky. Nikdo tady nechceme spadnout.

,,Já sedím s Kubou a vy tři sedíte u sebe, takže čau'' objal mě Honza a zalezl si k okýnku. Koukla jsem na svoji letenku. 33B. Skvělý, jelikož jsou ty řady po třech, tak sedím mezi nima. Fakt úžasný. Vykašlala jsem se na nějakého Martina nebo Kovyho a vlezla si k okýnku, no co. Šli až za mnou. Slyšela jsem odkašlání.

,,To je moje místo kočko'' mrkl na mě Martin a já se na něj ironicky usmála.

,,Měl jsi jít přede mnou'' mrkla jsem na něj zpátky.

,,Ale ty nebudeš dělat fotky nebo záběry'' nafoukl se.

,,Prosím vás, usaďte se a připoutejte. Za chvíli budeme vzlétat'' zamračila se na nás letuška co šla kolem.

,,Až mě pustí k okýnku'' trucoval dál Martin.

,,Sedněte si prosím podle míst na letenkách. Slečno, mohla by jste mi prosím ukázat vaši letenku?'' zeptala se mě.

,,No, vždyť už jdu'' protočila jsem panenkama a vylezla z řady, kam hned zaplul Martin a já hned po něm. Vedle mě si sedl Kovy.

,,Děkuji'' řekla letuška a vydala se k zádi letadla.

,,Vážení cestující, vítáme vás na palubě letadla Boeing 747. Jsme potěšeni, že jste si vybrali zrovna naši společnost'' začal mluvit pilot a následně ukazovaly letušky i používání dýchacích masek a vest. Pozorně jsem všechno sledovala, i když mě to nebavilo. S mamkou jsme letěly jen jednou někam do Španělska a i tam jsem se hodně bála. Chtěla jsem být prostě připravená na to nejhorší.

Instrukční část skončila a my najížděli na runway. Ruce, které mi doteď ležely volně v klíně jsem položila na opěrátko a pevně stiskla. Letadlo zastavilo a pak se rychle rozjelo. Teď už i víčka jsem tiskla k sobě a čekala, kdy se konečně vyhoupneme na oblohu. Pak jsem ucítila lehký dotek na jedné z mých rukou, který postupně zesílil.

,,Neboj, to bude dobrý.''

Omlouvám se že delší dobu nebyl díl :/ každopádně, nevím, jak často bych měla psát a publikovat díly tak, aby byly zároveň i žádaný. Tak jsem si řekla že to zkusím a udělám to takhle. Pro další část 20☆+ :)