Irritating [Kovy]

Chapter 25

,,Áá Honzo'' ušklíbla jsem se na něho a trochu od Kovyho odskočila. Jen si trochu povzdechl.

,,Omlouvám se vám za- ne, vlastně neomlouvám. Ari mohla bys na chvilku?'' ušklíbl se Honza stejně jako já a já jsem se omluvně podívala na Kovyho.

,,Copak?'' zeptala jsem se Honzy, když jsme zabočili za roh.

,,Nedělej to. Ublíží ti. Jestli tě někam pozval, odmítni to. Věř mi.''

,,Honzo, co to tu-''

,,Prosím, aspoň jednou se nevyptávej a poslechni mě'' podíval se na mě tím svým přesvědčovacím výrazem.

,,Proč?'' zeptala jsem se jednoduše, protože nemíním poslouchat bez pořádného vysvětlení, Honza protočil očima a chytnul mě za ramena. Přivřel oči do úzké linky a obočí stáhl blíž k sobě, čímž se na mě zamračil.

,,Prostě proto. Jen mi věř.''

,,Honzo?'' zašeptala jsem pobaveně. Vytáhl obočí v otázce. ,,Ty žárlíš?''

,,Ne.''

,,Jo žárlíš.''

,,Ne nežárlím.''

,,Žárlíš.''

,,Dobře no, možná trochu, ale to s tím nemá nic společnýho'' zešeptal zpátky podrážděně a já se uchechtla. Zakroutila jsem hlavou, vymanila se z jeho pevného sevření a ze země jsem sebrala bubble, který tam Honza položil už když jsme sem přišli. Pomalu jsem se rozešla zpátky ke Kovymu a Honzu nechala za sebou jako opařeného.

,,Všechno v pohodě?'' zeptal se Kovy a mile se usmál.

,,Jo. Teda.. asi. Jo, je. Určitě jo'' nejistě jsem mu úsměv vrátila a usrkla si z bubble tea. Zahlédla jsem Honzova záda, jak se od nás vzdalují. Trochu se to zvrtlo. Kousla jsem se zevnitř do tváře. Pak to s ním musím urovnat.

,,Tak jdem nakupovat?'' bezstarostně promluvil Kovy a já přikývla. 

***

,,Takže pro Honzu budu mít ten objektiv, pro jeho mamku tričko a řetízek, pro Lindu sluchátka, pro jeho i mého taťku hodinky a mojí mamce koupím nějaké šperky a obal na mobil. Sice se to nezdá, ale je na nich ujetá'' zasmála jsem se vlastním slovem a přeměřila si Kovyho. Vypadal šťastně. ,,Co más pro rodinu ty?'' zeptala jsem se po chvíli trapného ticha.

,,Pro taťku ponožky a pro mamku nějakou voňavku'' pokrčil rameny.

,,Hele, bylo to fajn, ale měla bych už jít. Víš, omluvit se Honzovi a tak'' mírně jsem se na něho usmála a on lehce přikývl.

,,Doprovodím tě domů?'' To by nebyl úplně nejlepší nápad. Každej víme jak by to skončilo. 

,,Ne'' trhla jsem hlavou z leva do prava. ,,Zvládnu to sama.''

,,Tak dobře'' povzdechl si. Rozloučila jsem se s ním a šla ven z nákupního centra. Venku už byla pořádná zima a zčernalé ulice osvěcovaly pouliční lampy.

,,Neotáčej se'' uslyšela jsem za sebou hluboký hlas. Zorničky se mi strachem rozšířily a prudce jsem zamrkala. Hlasitě jsem polkla. 

,,Teď hezky půjdeš se mnou do té uličky a opovaž se křičet. Jestli jenom cekneš neodneseš to jenom ty, ale i tví kamarádi a rodina. Tak si to dobře rozmysli. A opovaž se mi utíkat'' Surově mě chytl za ruku a táhl mě do černé uličky. Chtěla jsem křičet a kopat, ale byla jsem v takovém šoku, že jsem sotva mohla chodit. Když mě přitáhl do uličky, tak mě přimáčkl ke zdi. Nemohla jsem se hýbat jak mi pořádně nefungoval mozek. Přiblížil se víc ke mně, až jsem mu viděla do tváře a z pusy mu vyšel obláček páry. Až když mi strhl bundu, mozek se mi pořádně prokrvil a začal znovu fungovat. Instinktivně jsem ho kopla do koulí, načež se s výkřikem svalil na ledovou zem a já měla příležitost utéct. 

,,Ty děvko! Za to zaplatíš'' zařval, když jsem vbíhala za roh. Neotáčela jsem se, nezastavovala jsem, jenom jsem se snažila rychle najít mobil, abych mohla zavolat policii. Teď jsem se musela otočit, abych zjistila jméno ulice, kde se mě ten úchyl pokusil znásilnit. Malá. Rychle jsem vytočila číslo 158 a při běhu čekala, než mi to někdo zvedne. Jakmile to někdo opravdu už zvedl, zatočila jsem do ulice, kterou chodívám ze školy domů a nervózně se ohlédla. Naštěstí za mnou nikdo nebyl.

,,Dobrý večer, chtěla bych ohlásit pokus o z-znásilnění'' řekla jsem do telefonu.

,,Dobrý večer. Takže, kde se to odehrálo, kdy a kdo se vás pokusil znásilnit?''

,,Bylo to v ulici Malá, před pár minutami. A-a byl to nějaký starý plešatý chlap. Z fotky bych ho určitě poznala'' řekla jsem nervózně a zkontrolovala jsem ulici za sebou. ,,A taky mi vyhrožoval'' řekla jsem potichu a už mi tekly slzy.

,,Pošleme tam jednotku. Jak vám vyhrožoval?''

,,Že jestli mu zdrhnu, nebo jen ceknu, neublíží jen mně ale i mojí rodině a přátelům.'' Takhle to pokračovalo asi ještě dvě minuty, zeptala se mě na jméno, věk i bydliště a pak hovor zavěsila. To už jsem stála před domem a chystala se dovnitř. Utřela jsem si slzy, aby nebylo vidět, že se něco stalo. Svůj obličej jsem zkontrolovala ve foťáku svého mobilu a lekla jsem se nad pandíma očima. Pokusila jsem se to setřít a ještě si natrénovala falešný úsměv, propřípad.

,,Jsem doma!'' zavolala jsem do prostoru domu a z vrchu se ozvalo pozdravení. Povzdychla jsem si, skopla jsem boty a vyběhla po schodech nahoru do pokoje, kde jsem se zavřela. Dárky, které naštěstí přežily jsem si schovala do šatníku do jednoho z šuplíků a vydala jsem se do koupelny, kde jsem si napustila horkou vanu a přidala jsem i trošku pěny. Z pokoje jsem si vzala ještě mobil a pustila si písničky, následně jsem ho položila na umyvadlo a spokojeně jsem si lehla do horké vany. Zaposlochala jsem se do hlasu Lukase Grahama a nedopatřením se mi zavřely víčka.

***

,,Ari?'' slyšela jsem zaklepání, heh teda zabouchání na mé dveře a naštvaný ženský hlas, který nejspíš patřil mé mamce.

,,Hmm'' zamumlala jsem tiše a promnula si oči.

,,Ariadno!'' zakřičela už hlasitěji a já sebou polekaně trhla. Nejspíš moje hmm neslyšela.

,,Co?'' zeptala jsem se opatrně, ale dost nahlas, aby mě mohla slyšet.

,,Dole u dveří čeká policie. Okamžitě odtud vylez a laskavě mi vysvětli co jsi provedla!'' Policie? Teď? Nohou jsem otevřela poklop, aby se voda vypouštěla a vylezla jsem ven. Obalila jsem ručník kolem sebe a šla si do šatny vzít nějaký svetr, legíny a především své milované tlusté ponožky. Nezpomněla jsem samozdřejmě na spodní prádlo, přecejen, jsou to poldové. Otevřela jsem dveře z šatny a vstoupila do pokoje, kde jsem našla rozčílenou Sofi sedící na mé posteli.

,,No to je dost! Tak co jsi provedla?'' vyštěkla na mě a já se na ni ublíženě podívala. Ještě jsem ji neviděla takhle naštvanou a to jsem ani nic neudělala. Bez odpovědi jsem vyběhla ze dveří a opatrně sešla schody, aby mi to neuklouzlo.

,,Dobrý večer'' promluvil na mě policajt, kterej teď seděl na sedačce. Pozdrav jsem mu oplatila. Ostatní jsou nejspíš venku. Pokynul mi, abych se posadila k němu, tak jsem tak i učinila.

,,Tak co provedla?'' došla z vrchu mamka a změřila si mě přísným pohledem.

,,Ona? Prosím vás'' uchechtl se policista a pak zase zvážněl. ,,Vy jste jim o tom neřekla?'' zavrtěla jsem hlavou na znak, že ne. Přikývl a pokračoval.

,,Vaši dceru dnes málem znásilnil jeden muž'' odmlčel se a mamka zalapala po vzduchu. ,,Každopádně toho násilníka jsme dopadli a půjde k soudu, kde mu určí, jak dlouhý ho čeká trest. Vy ještě půjdete na výslech, teď. Na místě se našla i bunda, je vaše?'' ze země zvedl bundu a já kývla. Polda mi ji předal a já ji položila vedle sebe. Musím ji co nejdřív vyhodit.

,,Rozlučte se s matkou, čeká nás dlouhá noc.''

Takže další díl! :) včera večer jsem se teprve vrátila a kdybych ještě včera měla psát díl, stálo by to upřímně za hovno. Neříkám že tohle nestojí, ale včera by to bylo ještě horší :D pro další díl 25☆+? :)