Irritating [Kovy]

Chapter 11

Omlouvám se že dlouho nebyl díl, neměla jsem přístup na notebook :( 

Přiblížil se pomalu ke mně až úplně k obličeji. Byli jsme vzdálení pár centimetrů a já se na něj vyděšeně koukala.

,,Víš Ari... já tě...'' nasucho jsem polkla a párkrát zamrkala. Snad nechce říct to, co si myslím, že chce říct. No nevím, ale rozhodně to tak vypadalo.

,,Poliju!'' zařval a já instinktivně zavřela oči, na což jsem ucítila ledovou tekutinu, jak mi teče po vlasech.

,,Dobře, tak už toho necháme, jo?'' protřela jsem si mokré oči a pohodila vlasama, čímž jsem ocákala kolemjdoucího učitele.

,,Pardon!'' zaječela jsem, popadla jsem Honzu z ruku a utíkala jsem směrem k šatnám.

,,Jdeme pryč, snad nás ten učitel nepoznal'' zasmála jsem se a odemkla si skříňku, ze které jsem vytáhla boty. Když jsem se obouvala, ucítila jsem pohled Honzy, který se opíral o skříňky za mnou.

,,Tak jdem?'' zeptala jsem se do mobilu koukajícího Honzy, když jsem se postavila.

,,Jo, jasný. Zajdeme na kafe?''

,,Sorry, ale v tomhle fakt nejdu'' zašklebila jsem se a popadla batoh.

,,Ty máš co říkat'' poukázal na svoje teď už červené tričko od "krve".

,,Hodíš mě prosím domů, ať se můžu převléct?''

,,To je jasný, ale koupíš mi nový tričko. Tohle bylo moje oblíbený'' naoko se zamračil, ale pak mu zacukaly koutky.

,,Platí, ale už konečně pojď!'' zatlačila jsem mu do zad a on se konečně rozešel.

...

,,Mamka by měla být v práci, takže to nebude takovej problém'' zakřenila jsem se na za volantem sedícího Honzu a vystoupila. Naproti na silnici stála černá audina, kterou jsem v téhle části města ještě neviděla. Otočila jsem se a rozešla se ke dveřím. Z nejmenší kapsy na mém batohu jsem vytáhla klíče od domu a odemčela jsem hlavní vchod. V chodbě jsem si skopla boty a potichu vylezla schody.

Pomalu zatáhnu za kliku a uslyším vzdychy. To snad ne! Si sem někoho přivedla? Teprve takovou chvíli po tom, co odešel? No fajn, je to její život. Zacpu si uši a vejdu do pokoje. Batoh hodím na tem k posteli a přeběhnu do šatníku. Vytáhnu si obyčejný bílý nátělník a lehkou černou mikinu. Přejdu do pokoje, přetáhnu si tričko přes hlavu a se skoro nataženým nátělníkem přejdu k oknu, ze kterého je výhled na ulici, teda "výhled" a kontroluju, jestli tam Honza pořád je. Vyhlédnu a Honza opírající se o auto zapíská. Když si uvědomím, že měl skvělej výhled na moji černou podprsenku, ukážu na něj prostředníček a doobleču se. Sehnu se k batohu, ze kterého vytáhnu mobil a peněženku a ty dám do malé černé kabelky. Popadnu mikinu a klíče ze stolu a po špičkách vyběhnu na chodbu. Vzdychy už se neozývají, tak snad nejsou dole. V rychlosti seběhnu schody, boty vezmu do ruky a v bílých ponožkách vyběhnu ven. Dveře se za mnou lehce zabouchnou a já mávnu na Honzu, aby si nastoupil.

,,Tam někoho má'' prásknu na mamku, když dosedám na sedadlo.

,,Jak tam?'' zeptá se, když vyjíždí od baráku. Podle mě jedeme k Honzovi, aby se taky převlekl. I když je jeho barva zelená, červená mu taky celkem sluší. Hehe.

,,Umh to víš, mamka je dračice'' pobaveně na něj mrknu a on se uchechtne.

,,To bych teda nečekal'' ušklíbne se a pak se rozesměje.

,,Tak to nejsi jedinej.''

...

Měla jsem pravdu, Honza si byl doma pro nový tričko, ale nachytala ho sestra, která byla nemocná, takže ji musel podplatit, aby mamce nic neřekla. Mazaná to Linda. Znovu hehe.

Jelikož já a Mentička jsme ''zazobaný paničky'', rozhodli jsme se, že si v obchodě uděláme vlastní módní mini přehlídku. Nabrala jsem co nejvíc triček, kalhot a doplňků, co se mi ke slečně Mentičce hodilo a s úsměvem jsem ho poslala, aby se mi šel převléct. Strašně rád se předvádí. Batoh si nechal venku, takže jsem mu vzala mobil a vždycky, když vyšel ven a předváděl se, nenápadně jsem to točila na jeho snapchat. Aspoň fanoušci nepřijdou o trošku zvláštnější formu zábavy. Kdyby mé já sedělo naproti mně a já mu říkala své myšlenky, smálo by se jak krypl. Tak nějak se směju já momentálně ve svojí hlavě. Když vycházel tentokrát, měl na sobě šedé tričko s kresleným jednorožcem.

,,Aww'' pronesla jsem zasněně a vyfotila jsem ho na snapchat.

,,Co, líbí se ti?''

,,Sluší ti'' mrkla jsem na něj a on se usmál ještě zářivěji.

,,Jenže v něm vypadám jak teplouš'' pronesl tak tenkým hlasem, jak kdyby to byl fakt gay. I když, nebyl snad? V mých myšlenkách se pobaveně zašklebím.

,,A nejsi snad?'' pošlu mu vzdušnou pusu a pošlu fotku do my story. Jenom zakroutí hlavou a zasadí mi pěstičku do ramene.

,,Au'' ublíženě jsem se podívala a promnula si poraněné místo, ale on moc dobře věděl, že to jen hraju. Radši jsem mávla rukou, čímž jsem naznačila, aby pokračoval.

,,Promiňte, ale tady není žádná módní přehlídka'' vyrušila mě z dumání, co bude mít Honza oblečeného příště, nepříjemná prodavačka. Párkrát jsem zamrkala, abych se vzpamatovala.

,,A proč se teda tenhle obchod jmenuje Fashion Show?'' setřela jsem ji a ušklíbla se.

,,T-t-to'' zakoktala se. ,,O-okamžitě vypadněte!'' zařvala na mě poté. Honza zrovna vylézal z kabinky v zeleném tričku. ,,Oba!'' zahřměla a já poskočila na malém gauči.

,,Co se děje?'' zeptal se zmatený Honza.

,,Vypadněte! Nebudou tady oxidovat nějaký malý děcka, který si ani nic nekoupí!''

,,Ale já si chtěl koupit tyhle dvě trička a tuhle beanie'' pronesl Honza. ,,A navíc už nejsem dítě'' zamračil se.

,,Jó tak pán není dítě'' pronesla ironicky ,,tak mi to potvrďte'' protočila očima.

Honza si ze zadní kapsy vytáhl peněženku a ukázal prodavačce občanku. Její oči se rozšířily a ona ztuhla na místě.

,,O-o-omlouvám se'' zakoktala a zmizela za pokladnou. Honza mírně pokýval hlavou a schoval peněženku.

,,Pojď, teď ještě něco vybereme tobě'' objal mě a hlavu si položil na mou. Vypadalo to celkem vtipně.

...

,,Ale vážně, nemusel jsi to všechno platit'' zasmála jsem se a upila ze svého čaje. On se jen sladce usmál a napil se z kafe.

,,Ehm, jen tak mimochodem, víš, že po tobě někdo jede? A ten někdo, je Kovy...''