Irritating [Kovy]

Chapter 20

,,Vstávej!'' zakřičel někdo a pak začal bušit na dveře. Nesouhlasně jsem zamrčela.

,,Co je?'' zakřičela jsem zpátky stejnou hlasitostí a pomalu se vyhrabala z postele.

,,Jedeme na letiště, tak jestli tu nechceš zůstat, tak vstávej a za půl hodiny buď před pokojem.

,,Fajn'' odpověděla jsem neznámému a šla do koupelny ze sebe udělat člověka. Po pár minutách už jsem stála před kufrem plným oblečení a přemýšlela jsem, co si vezmu. Rozhodla jsem se pro nějaké kraťasy a nátělník, přece jen, je tu trošku teplej než v česku.

Zavřela jsem kufr, ustlala postel, zkontrolovala jsem všechny zásuvky a konečně jsem se mohla vydat před pokoj.

,,Dobrý ráno'' pozdravila jsem už čekající kluky. Někdo chyběl. No jasně, Honza. ,,Kam se letí?'' zeptala jsem se nechápavě.

,,Na Taiwan'' zazubil se na mě Kovy se zalepeným nosem.

,,Tam byl Honza posledně'' ušklíbla jsem se. ,,To je kvůli té kartě?''

,,Jo, chtěli jsme mu to trochu vynahradit, ale myslím, že zrovna o půl šesté ráno nebyl nejlepší čas'' zašklebil se Martin. ,,Že Kubo?'' Ten jen pokrčil rameny.

,,Vy jste fakt idioti'' postěžoval si Honza, když přišel mezi nás. ,,Páni, kdo ti to udělal?'' podivil se nad Kovyho nosem.

,,Ehm, ty'' odpověděl mu Kovy.

,,Cože? Kdy? To jsem byl až tak ožralej?'' nevěřícně zíral a já jen zakývala hlavou na souhlas. ,,Promiň'' omluvil se mu a všichni jsme se vydali směrem k výtahu.

,,Kdyže to vlastně letí?'' zeptala jsem se, když si kluci dělali timelapse.

,,Asi za čtyři hodiny'' oznámil mi Kovy, kterej si jako jedinej nedělal ten timelpse.

,,Cože?'' vykulila jsem oči. ,,To bychom už měli jet, ne snad?'' zeptala jsem se podezřívavě a přejela pohledem každého z nich.

,,Možná'' dostalo se mi odpovědi od Honzy. ,,Ale až za chvilku'' vyplázl na mě jazyk. Pokrčila jsem rameny a vytáhla si mobil. Napadlo mě, že bych je mohla vyfotit a dát si to na instagram. Tak jsem tak také učinila. Po chvíli už se pyšnila fotka mezi mými a Honzovými selfíčky. Dala jsem si fotku i s nima a pak ji umístila na úvodní obrázek na facebooku.

,,Půjdeme už?'' zeptal se Kuba, kterej měl očividně timelapse už dotočenej.

,,Jo, nejsem proti'' ozval se Martin, takže jsme si šli chytnout taxíka. Při cestě sem jsem seděla Honzovi na klíně, ale teď jsem si pro změnu sedla na Kovyho, protože Honza seděl ve předu.

,,Ari?'' zeptal se překvapeně Honza.

,,Co?'' vzhlédla jsem od obrazovky svého mobilu a koukla na něj.

,,Vy už se nehádáte?'' pokračoval dál překvapeně.

,,Ne'' pozornost jsem vrátila zpět mobilu a projížděla hlavní stránku fb.

,,Jme tady'' oznámil po asi desítce minut Honza, zaplatili jsme a vysedli.

,,Stejně nechápu, proč se na letišti musí čekat 2 hodiny dopředu. Vždyť je to tak zdlouhavý'' postěžovala jsem si a hlavu si opřela o nejbližší rameno. Dotyčný si opřel hlavu o tu mou.

,,Taky bych radši hned šel do letadla'' přidal se do mé soukromé debaty Martin a usmál se. Sice jsem měla zavřené oči, ale slyšela jsem to, když to říkal.

,,Jdeš si se mnou koupit kafe?'' doneslo se ke mně z mé levé strany a já přikývla. Sundala jsem hlavu z jeho ramena a vyhrabala z batohu peněženku.

,,Pohlídáte mi věci?'' ani jsem nečekala na odpověď a zmizela jsem, aby popřípadě nestihli protestovat. ,,Jdeme do starbucks?'' zeptala jsem se nadšeně.

,,Jo'' odpověděl mi jediným slovem. Starbucks jsem milovala, sice byl blízko k práci Sofi, ale tam jsem moc nechodila. V zahraničí je přece jen lepší, no ne?

,,Karamelové cappuccino a tu velkou čokoládovou sušenku'' objednala jsem si.

,,Mě jedno latte'' řekl Kovy hned po mě a prodavač ho pokáral.

,,Nejdřív si snad objedná slečna, ne? Až potom můžete vy.''

,,Platíme dohromady.''

,,Jo, zaplatím to'' zapojila jsem se do jejich debaty a rychle vytáhla peníze.

,,Jména?'' povzdychl si prodavač.

,,Ari a Kája'' odpověděla jsem mu a podala mu peníze.

,,Nemusela jsi to platit.''

,,Kdybys ''nepředbíhal'', tak sis to mohl zaplatit sám'' ušklíbla jsem se.

,,Ale já to chtěl zaplatit oběma'' zasmál se a stoupl si vedle mě.

,,Děkuju'' řekla jsem, když mi prodavač podal kelímky. Vybuchla jsem smíchy. ,,To si děláš prdel'' jekla jsem na Kovyho.

,,Co se stalo?'' podíval se na mě nechápavě.

,,Mě jméno napsali normálně, ale tobě'' uchechtla jsem se a podala mu jeho kelímek.

,,Vážně mi tam napsali Caia?'' rozhořčeně se podíval na prodavače.

,,Už to tak bude, Caio'' vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Ty! Jen počkej'' začala jsem utíkat a on za mnou. Starbucks nebylo daleko od místa, kde jsme seděli, takže jsem tam doběhla za chvilku a Kovy hned po mě. ,,To ti nedaruju'' zamračil se na mě Kovy a pak se sladce usmál.

,,Co jí nedaruješ?'' zvedl pohled od notebooku Honza a podíval se na Kovyho.

,,Uvidíš.''

,,Zrovna jsme byli ve Starbucks a já řekla jeho jméno jako Kája. A hádej co mu tam napsali'' smála jsem se. Honza povytáhl obočí.

,,Napsali mi tam Caia'' zašklebil se a upil si z lattečka.

,,Dej mi napít'' poprosil Honza, nebo spíš nepoprosil.

,,Až poprosíš.''

,,Dej to sem Ari'' zašeptal výhružně.

,,Nejdřív popros'' dala jsem mu stručnou odpověď a šla si sednout vedle Kovyho.

,,Prosím Arinečko nejzlatější, největší královno pod sluncem'' klekl si přede mě a ruce sepjal ke stropu.

,,Tak se mi to líbí'' řekla jsem naprosto vážně a podala mu frappuccino. Kovy zrovna pil, tak jsem mu drcla do ruky a on se polil. Vypadal, jako by se pochcal.

,,Ariad-!'' zařval, ale byl přerušen.

,,Prosíme všechny cestující letu 4972 Taipei, aby se dostavili ke gateu 16, děkujeme'' ozvalo se z rozhlasu.

,,To je náš let?'' zeptala jsem se.

,,Tak ne asi'' ozval se po dlouhé době Martin a zamířili jsme do letadla.

...

,,Páni, úplně se mi to tu vybavuje'' zasnil se Honza a šli jsme si pro kufry.

,,A to ani nejsme venku'' poznamenala jsem.

,,No, co'' zasmál se.

Šli jsme ven z letištní haly, ale do někoho jsem vrazila. Začala jsem se omlouvat a pak jsem si vzpomněla, kdo to je.

,,Ahoj, co ty tady? Pamatuješ si mě ještě? Myslela jsem, že letíš taky do Hong Kongu.''

,,Ahoj, no jasně, na tebe se nedá zapomenout. To bylo jen mezipřistání, ale teď už se chystám domů.''

,,Kdo to je?'' ozvalo se za mými zády.

15☆+ pro nový díl?:)