Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 1

Ráno jsem se vzbudila na příšerný rachot mého budíku. „Bože ještě 5 minut," mluvila jsem si sama pro sebe a nemotorně jsem se nahnula, abych zacvakla neutichající zvuk budíku, který mě tak moc iritoval. Když jsem se po dlouhém přemlouvání odhodlala vstát z postele, přesunula jsem se pomalým krokem k naší koupelně. Jakmile jsem se po dlouhé době doplazila až k zrcadlu, nastal ten šok jako každé ráno. Moje vlasy vypadaly, jako kdyby mě trefil elektrický proud. 

„Jasně, takže každodenní rutina jako obvykle," pomyslela jsem si a vzdychla si. Po dlouhém krocení mých vlasů a nucení je k poslušnosti aby vypadaly tak, jak sem si přála já, jsem se rozhodla vyjít z koupelny. V bytě bylo naprosté ticho usoudila jsem, že Kitt zřejmě ještě spala, protože přišla pozdě večer a dneska nemá službu. Když jsem byla nachystaná a připravená na odchod, musela jsem si do ruky vzít kousek housky, protože to bylo to jediné, co jsem nestihla, nasnídat se. Ale po cestě do práce bych to stihla Vyběhla jsem ven a hned jsem si vzala taxík, nadiktovala adresu, na kterou jsem měla dojet. Konečně jsem byla na místě. Vešla jsem dovnitř, ale nejdřív jsem musela překonat otáčivé dveře, se kterými jsem nebyla zrovna nejlepší kamarádka. No nic, povzdychla jsem si, když jsem vstoupila dovnitř, kde už se všichni pomalu scházeli. Když jsem došla k pokladně, seděla na stoličce Jessie, měla své vlasy stažené v úhledném copu, který měla položený na stranu, na sobě měla bílé tričko s kamínky a tmavé úplné džíny. Hned na mě obrátila zrak a usmála se. 

,,Ahoj, Rach.''  usmívala se na mě jako sluníčko na hnoji, i když věděla, že ji moc s Kitt v lásce nemáme a jsem si jistá, že ona to cítila stejně. 

,, Ahoj, Jessie." koukla jsem na ni a donutila jsem se alespoň k malému úsměvu. Nikdy sem nechápala proč nás tak horlivě zdraví když ví, že ji nemáme rády div, že nám neskočí po krku a láskou nás v práci nesežere. 

Prošla jsem kolem ní a došla jsem do šatny. Převlékla jsem se do uniformy a vyšla ven. Ano, není to nejlepší práce, ale nevadí mi, díky ní jsem  poznala spoustu nových lidí a taky jsem se tu bavila. 

,,Slečna se uráčila dojít do práce? A ještě dřív než je zvykem." slyšela jsem pobavený hlas, který nasledoval výbuchem smíchu. 

,,Jo, Matte, je tu problém?" koukla jsem se na něj a ušklíbla se. 

,,Já abych měl problém? Já ti platím za práci, jestli ty máš problém mužem si to vyříkat hned teď." díval se na mě a po 2 minutách ticha, kdy jsme získali snad pozornost všech i moji "oblíbené" Jessie, která se začala usmívat protože si zřejmě myslela že se mě zbaví, jsme se s Mattem začali smát. 

,,Někdy mě fakt fascinuje tvoje proříznutá pusa." koukl na mě a pokroutil hlavou. 

,,Jo já vím, proto si mě taky přijal a ne jenom mě, ale i Kitty." vyplázla jsem jazyk a začala pomalu dávat židličky ze stolů dolů a rovnat věci na stůl. 

,, Vím, vím." usmál se a odešel do kuchyně. 

Matt byl náš šéf, bylo mu něco okolo 25 a založil si tuhle restauraci, hodně jsme mu s Kitty padli do oka a hned nás přijal. Je milý a přijde si hrozně vtipně, i když to tak ve skutečnosti vůbec není. Ale co, je to fajn chlap a vycházíme spolu, snaží se nás dostat na nějaké akce, abychom si všichni vydělali mnohem víc peněz. Po necelé půl hodině co jsem sundala všechny židličky a utřela stoly jsme začali otevírat, přiběhl za mnou James. James je můj kamarád, teda ne pouze můj ale i Kitty, rozumíme si a máme stejný názor na Jessie. 

,,Víš co nikdy nepochopím? Jak na vás je v jednom kuse milá, i když ji furt srážíte k zemi." zasmál se a ukázal na ni, v ten moment se na nás otočila a zase s jejím úsměvem a zamávala nám. My se jenom nechápavě na sebe podívali a otočili se zpět. 

,,Taky to nechápu, stejně si myslím, že je na náš milá jenom proto, že ví, že naši rodiče mají peníze. O nic víc ji nejde." 

,,To je dost pochopitelný, přece jenom ona v jednom kuse nemele o ničem jiným než o tom, jaká bude modelka s milionem na účtě." promluvil a protočil očima. 

,,Jestli ona bude modelka tak naše planeta zanikne, to ti říkám na rovinu." začali jsme se smát a vrhli se do práce. 

Zbytek dne probíhal jako každý den úplně nudně.  Nic zvláštního se nestalo, pár otrávených lidí, důchodci, kteří měli jedinou téma, a to, jak se naše mládež chová a jak jim neteče voda v bytě a domácí s tím nic nedělá. Ano moje práce mě bavila, ale někdy bych vynechala tyhle stupidní řeči. Když jsme v práci všichni skončili, byla jsem ráda, že se konečně dostanu domů. Zapípal mi mobil, byla to Kitt. 

* ,,Rach, mohla by si skočit nakoupit prosím? Nic tu nemáme, pokud nechceš, aby tvoje nejlepší kamarádka umřela hlady, tak mi dones jídlo - neboj se, zaplatím ti to. xoxo" *

Usmála jsem se a vydala se k obchodu, který byl několik ulic od našeho bytu. Probírala jsem se regály, když jsem si konečně nakoupila to, co jsem považovala za nutné k přežití mé nejlepší kamarádky a mě. Šla jsem směrem k pokladně, když do mě vrazil nějaký cvok a tím mi vyklouzl košík s nákupem, a celý skončil na zemi. 

,,No to si děláš srandu ne?"proběhlo mi hlavou a vydral se ze mě stén. 

„Koukej se, kam chodíš proboha!" zařvala jsem a div sem se po něm neohnala, abych mu jednu nenatáhla. 

„Nemáš mi stát v cestě!" zavrčel a otočil se a pokračoval ve své cestě. 

„Idiot, fakt že jo." zabrblala jsem si pod nos. Začala jsem pomalu sbírat nákup, který ležel na zemi a pevně jsem doufala, že se nic nerozbilo. Takový hulváti mě dokážou jedině vytočit, kdyby se ten vůl díval kam šlape, nemusela bych to tu sbírat se země. 

,,Nechceš s tím sbíráním pomoct?" ozval se nějaký holčičí hlas zamnou.