Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 36

Vběhla jsem do pokoje, kde jsem našla Harryho s rozdělanou šperkovnicí, a půlkou rozházených věcí kolem. Vyvalila jsem na něj oči, jestli je normální mi udělat během ani několika minut, co jsem byla pryč, takový bordel.

Vím, že není zrovna typ člověka, co by mu vadil bordel, takže to, co jsem viděla, mě malém položilo do kolen. Z jednoho jediného důvodu se mi málem zatajil dech. Všechno co tady udělal, samozřejmě nebude uklízet on, ale já. Takže jsem momentálně měla náladu ho přiškrtit nebo alespoň přidusit.

„Děláš si srandu s tím bordelem okolo? Nemohl si to udělat nějak šetrně bez toho bordelu? Dát to na jednu malou nevýznamnou hromádku?"

Zeptala jsem se pouze na tři jednoduché otázky a založila ruky v bok, aby bylo vidět, jak jsem naštvaná i když jsem to hrála a on to moc dobře věděl, proto se jenom zakřenil a ukázal mi na šperkovnici, kterou do detailů rozebral.

„Koukej, nic tam není. Mohl bych to tu rozebírat, jak bych jenom chtěl, ale nic jiného tam není. Kdy ti to vůbec řekla?" zeptal se mě dost podezřívavě.

Někdy mi až připadalo, že mi snad vidí do hlavy a o každém rozhodnutí ví a možná i myšlence. Až mě to někdy doslova znepokojovalo, přece jenom moje myšlenky jsou jenom moje, i když sama bych nejradši věděla, co se mu honí hlavou. Moje ruky začínalo zaplavovat teplo a mohla jsem si všimnout, jak se začali tak trochu třást. Nemohla na to přijít, ale neumím moc lhát, ale doufám, že alespoň v tomhle by mi to šlo. Snad. Doufám.

„Bylo to dávno, tak dva možná už tři měsíce zpátky. Přesný datum ti asi neřeknu, miláčku. Ale můžu se podívat do kalendáře, pokud to tam nenajdu."

Podíval se na mě a zase si pomalu olízl ty rty. Věděl přesně, co to semnou dělá, proto mi obmotal ruky okolo pasu a přisunul si mě blíž k židli, na které seděl. Cítila jsem, to známe brnění, popravdě, nikdy jsem na tohle nevěřila na ty slavné motýlky v břichu, v hlavě ohňostroj a všechno okolo. Možná to bylo proto, že jsem nenašla toho pravého kluka, toho, kterému bych dala všechno, jenom proto, aby byl semnou. Možná jsem ty kluky předtím doopravdy nemilovala, nevím, jestli možná ale určitě. Protože s Harrym tohle zažívám poprvé, tohle všechno.

Každý jeho dotek, když se dotkly jeho horké dlaně, mé pokožky tak jsem cítila to oné brnění, každý jeho pohled mi dokázal vymazat všechny a všechno z hlavy. Každý jeho polibek ve mně vyvolal ohňostroje a motýlky v břiše. To je to, o čem všichni mluví a já to našla zrovna u něj. Cítila jsem, jak se jeho jemné rty otřely o ty jeho a následně spojili. Jeho rty jsou něco strašně posvátného, alespoň pro mě. Jsou vždy měkké a přitom tolik hřejivé.

Přesně tenhle okamžik byl ten, který jsem tak moc milovala, nikdo nás nerušil, ani jeden z nás neměl tu sílu zastavit se a odtrhnout se od sebe. Rukou jsem sklouzla do jeho vlasu a při prohlubování polibku ho mírně zatáhla, trochu zavzdychal, ale později jeho ruky našli můj zadek. Neodpustil si to a stiskl mi ho, věděla jsem, že tohle se mu hrozně libí tak jsem neprotestovala. I kdybych protestovala, stejně mi to nepomohl, dělal by si vše podle svého.

Nemohla jsem nic říct, jelikož mi ani nedovolil se odpojit od jeho rtů. Byl tak jiný než kdy jindy. Jakoby potřeboval všechny moje doteky, polibky a všechno okolo. Ani jsem si nevšimla, že se začal zvedat za židle, na které seděl. Ani jsem se nenadála jeho ruky byli na mém zadku, který rychle zvedl a já automaticky obmotala noha okolo jeho boků a držela se ho jako klíště. Jo, přesně takhle jsme někdy trávili čas, dělali hlouposti. Byla to jaká si další forma našich blbých nápadů, i když to byl jenom jeden z tisíce nápadů. Polibky začínal směřovat čím dál níž, u mého krku se zastavil, tam strávil snad nejvíc času ze všeho. Nesnášela jsem, jak mě dokázal trápit a on to moc dobře věděl, ale ani tohle ho nezastavilo. Nikdy. Vlastně jediné co si nikdy neuvědomil, bylo to, že mu to oplatím mnohem hůř. Prostě Styles, co bych mohla čekat, myslíš, že tohle je to nejlepší, co mi může pokaždé nabídnout. Vyrušil nás až zvonek, který donutil Harryho odtrhnout se od mého krku a já smutně vydechla.

„Pusť mě dolů, půjdu otevřít." řekla jsem a snažila se o co nejmíň naštvaný tón, vždycky když jsme v tom nejlepším, někdo nás prostě vyruší. Tak to bylo snad vždycky, teda skoro vždycky když jsme to nedělali, když byla půl noc nebo brzo ráno.

„Nepustím tě, třeba to bude jenom pošťák. Prosím, nechoď tam."

Při slovech jako pošťák jsem se musela rozesmát, nikdy nám nezvonil pošťák. Snad ani jednou za tu dobu co jsme tu bydleli s Kitty se tu pošťák nestavoval. Vím totiž, že se jenom snažil najít nějakou výmluvu, aby nemusel přestávat. V rozdělané práci pokračoval celou cestou ke dveřím, znala jsem ho až moc dobře na to, abych nevěděla co má za lubem. Ani mě nepřekvapoval fakt, že mě stále drží a nese mě celou dobu na rukách. Cestou ke dveřím se ale stále věnoval mému krku, nevěděla jsem co dělat dřív. Jestli se soustředit na Harryho rty a všechny jeho dotyky, nebo se držet nohama abych nespadla na zem, i když jsem věděla moc dobře, že mě drží dost pevně na to, abych se udržela na něm. A přijdeme k tomu ten fakt, že jeho ruky nezměnili pozici a stále jsou na mém zadku. Proto by mě snad ani nepustil, jelikož si užívá ten pocit, když mě drží za zadek.

Když jsme došli konečně ke dveřím po pár Harryho naražených prsech, stále mě držel okolo jeho pasu a já se natáhla po klice od dveří. Když jsem otevřela dveře, Harry mě zrovna začal kousat do ramene. Jakmile jsem uviděla Eleanor a za ní stála Danielle, všichni jsme poměrně zamrzly na pozicích, ve kterých jsme byli.

Jenom Harry furt nepolevoval a kousal mě do ramene jako nějaký hlodavec. Připadala jsem si dost trapně, i když jsme s holkami zažili víc trapných situací, ve kterých jsme se alespoň dvakrát jedna z nás objevili. Tohle nebyl až tak trapný okamžik pro mě, jako spíš pro něj, který si holek ani nevšiml. Zřejmě z důvodu, že si myslel, že je to pošťák, takže by ho donutil tím odejít. Škoda jenom, že tohle není pošťák ale holky, které zase tak narychlo neodejdou, když mi předtím volala Eleanor, že se staví.

„Harry." sykla jsem na něj.

Vůbec to nepomohlo, nezvedl na mě ani pohled a furt se věnoval už ne jenom mému rameni, ale dostával se i ke krku. Nevím, co bylo hroší, že mě stejně neposlouchal, když jsem mu říkala, ať toho nechá. Nebo to, že se holky můžou potrhat smíchy, ale zatím to zázračně zadržují. Bože můj, tohle je trapné.

„Harolde!" zařvali jsme všechny naráz.

To ho konečně vrátilo do reality a on se odtrhl, vylekaně se na mě podíval a pak pohledem sklouzl na všechny holky. Hned na to se holky začali konečně smát nahlas jako pominutý a já to v sobě taky dlouho nemohla udržet.

„Víme, že ti rušíme intimní chvilku, ale chtěli jsme vytáhnout Rachel ven. Pokud ji nehodláš za živa sníst, aby nám zbyli jenom kosti. Protože podle toho, co jsem momentálně viděla, začínám mít starosti, že je s tebou." hodila po něm hned kyselý obličej Eleanor a hned na to žďuchla do Danielle, která se trochu zachichotala.

„Mimochodem chce s tebou mluvit Louis, je to prý hrozně důležité. No tak si mákni, čeká dole, ne?" dořekla svoji větu a usmála se. Okamžitě jsem seskočila z Harryho dolů.

„Vynahradíme si to večer, dobře?" zašeptal mi do ucha a já zase nabrala červenou barvu do tváří, kde mi nakonec přistála i pusa.

„Tak kam jdeme?" zeptala jsem se holek a ty se na sebe usmály, vzaly mi každá jednu ruku a táhly mě do ulic Londýna.

„Uvidíš, ale užiješ si to!" řekla Danielle.

Byly všechny hrozně veselé, tahaly mě za ruky, div jsme si stihla vůbec vzít kabelku a kabát. Někdy jsou tak netrpělivé, vážně.