Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 51

Na mém profilu naleznete nový příběh jménem Battlefield!:-)

Když jsme se všichni otočili na osobu, která zrovna promluvila, myslela jsem, že ho na místě asi zabiju. Byl to Zayn a mě hned došlo, o čem bude chtít mluvit. Možná jsem i v koutku doufala, že to neudělá, že neřekne všem to, co řekl tehdy večer mě. Znám kluky natolik dobře, že vím, že by se urazili, nastal by čas, kdy by ho samotného ignorovali, a hlavně Perrie. I když mi tvrdí, že se přes všechno dostala a Zayna už dál vůbec nemiluje, já i ona víme, že to tak není. Vím, že ho miluje, v pokoji má pověšené všechny jejich společné fotky, nosí jeho řetízek, co jí dal k výročí stále. I teď ho má na sobě, a všichni bychom byli slepý, kdybychom neviděli, jak ho pokaždé drží v ruce a mačká. Někdy jsem se i bála, že si přes ostré hrany přívěsku rozřízne ruku.

Když jsem zase zabloudila zpátky k Zaynovi, zrovna procházel kolem mě, aby vyšoupl z mluvícího místa Nialla a Kate. Po několika minutách jsme cítila, jak se sedačka trochu prohnula. Když jsem se otočila, viděla jsem, jak si dosedala Kate s Niall se na ni culil jako sluníčko, a nespouštěl z ní oči. Bylo vidět, že jsou oba dost zamilovaní, nikdy jsem neviděla Nialla tak moc šťastného, jako právě s ní. Myslím, že našel svoji holku snů, kterou hledal tak hrozně dlouho, v každém městě, na každém koncertě. A přitom byla tady v Londýně. Přímo pod nosem, jak bych řekla. Ani jsem si neuvědomila, že se na ně culím jako blbec, takže hned jak jsem se zase probrala z tranzu, jsem zamířila očima na Zayna.

Ten stál přede všema a pohrával si s propletenýma prsty jako předtím, když seděl v křesle. Vím, že to pro něj nebude lehké, vlastně bude to pro něj těžší, než pro kohokoliv jiného. Byla jsem na něj pořádně naštvaná, naštval mě tak jako nikdo předtím, ale měla jsem ho ráda. Je to nejlepší kamarád mého přítele a i přes to, co se mezi námi stalo, jsem ho v určitém smyslu chápala. Byla jsem sice naštvaná, ale nemohla jsem ho tam jenom tak nechat.

Vymanila jsem se s Harryho objetí a pomalu se zvedala ze sedačky, rychlými kroky jsem došla až k Zaynovi. Zřejmě nečekal to, že bych ho v tom podpořila, ale přišlo mi to jako nejlepší nápad, co jsem mohla udělat. Stoupla jsem si vedle něj a zmáčkla mu ruku, aby věděl, že jsem tu pro něj, a že to všichni zvládnou a pochopí to. Nechápavě se na mně podíval, a já se jenom usmála, myslím, že tohle stačilo k tomu, abych mu dodala odvahu k tomu, aby to všechno řekl. Usmál se na mě a vydechl, proto jsem si zase sedla zpátky k Harrymu, který měl nechápající výraz na tváři, zřejmě proto, že nevěděl, co se stane, nebo spíš proto, co se stalo mezí námi. Během té doby co tu on nebyl, se toho stalo až dost.

„Co to k sakru bylo?" zašeptal mi do ucha trochu nervózním hlasem. Neobtěžovala jsem se odpovědí a dala mu pusu, bylo by těžké to vysvětlit, hlavně když to za pár vteřin všechno uslyší.

„Chtěl bych vám, něco moc důležitého říct. Vím, že mě za tohle budete hodně nenávidět a vím, že mě bude nenávidět osoba, kterou nadevšechno miluju. Ze všech tady nejvíc." řekl Zayn nám všem a přitom se díval na Perrie, která mírně zčervenala. Trochu jsem se nad tím pousmála, ať si lhala, jak chtěla, stejně ho milovala.

„Můžu taky něco říct prosím?" zeptala jsem se a Zayn mě automaticky probodl vražedným pohledem, jenom jsem nahodila jeden ze svých obličejů, a on převrátil oči.

„Ne, teď mluvím já." řekl docela hrubě a vážně.

„Jo, tak to máš blbý hele. Prostě to chci říct." řekla jsem na oplátku.

„Bože vůl, ani si nenechá pomoct." Zabrblala jsem si pod nos a doufala, že to nikdo neslyšel.

„Chci jenom říct, že nechci, abyste ho soudili proto, co udělal. Neříkejte nic, než to celé nedořekne. Dobře?" řekla jsem vážně a všechny spřežila pohledem.