Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 25

Byli to už dva dny, které jsem proležela v posteli bez toho, abych vstala. Dva dny od toho všeho, co se stalo a já i přesto nebyla schopná vylézt z postele. Neměla jsem náladu na to, bavit se s někým nebo cokoliv jiného. A při pomyšlení na to, že bych měla jít do práce a usmívat se na všechny ty lidi co tam sedí nebo zamilované páry jsem byla ještě víc přesvědčená o tom, že prostě chci zůstat doma. A i kdyby mě chtěli vyndat ven náklaďákem nebo čímkoliv jiným, tak bych nešla. Párkrát přišla Kitty s tácem jídla a pitím, ať aspoň něco sním. Popravdě, nechtěla jsem. Neměla jsem na nic chuť jíst cokoliv. Dřív bych byla schopná vyjíst ledničku do půl hodiny, ale teď prostě nic. Nešlo to.

Pomalu jsem se probouzela, ani sama nevím, kdy to bylo, jestli to bylo ráno nebo večer, neměla jsem tušení. Popravdě bylo mi to jedno, nahnula jsem se na noční stolek, kde jsem nechala svůj telefon. Odložila jsem ho tam tuším před dvěma dny, ten den, kdy jsem se všechno dozvěděla. Od té doby jsem ho tam nechala a nepodívala se na něj, možná to bylo tím, že jsem většinu času prospala. Bylo tam asi 20 zpráv a 30 zmeškaných hovorů. Z toho 19 zpráv bylo od Harryho, poslední mi poslal Louis.

Zprávy od Harryho jsem otevřela hned, bylo jich hodně a některé měli stejné texty.

Od: Harry

Chybíš mi.

Od: Harry

Nech mě to vysvětlit.

Od: Harry

Miluju tě.

Od: Harry

Vrať se.

Od: Harry

Je mi smutno.

Nevěděla jsem, co mám dělat, chtěla jsem ho obejmout a nepustit, ale má druhá strana mě nutila to nedělat. Musel se trápit, neskutečně moc, něco jako já. Nebyla jsem připravená, na to, abych se s ním viděla, i když jsem tak moc chtěla. Další byla od Louise, což mě poměrně dost zaskočilo. S Louisem jsme si nějak moc nepsali, vlastně mam tušení, že jsme si nikdy nepsali, proto jsem nedočkavě otevřela zprávu.

Od: Neznámé číslo

Můžeme si spolu promluvit? Bude to jenom mezi námi, myslím, že by to bylo fajn. - Louis

Jeho podpis stál na konci zprávy, nevím, jestli jsem měla být překvapena nebo ne. Spíš jsem nebyla, snad od Louise jako jediného jsem neměla telefonní číslo. A byla to pravda, měla jsem všechny čísla kluků a hlavně kvůli Harrymu. Byl moc ochranářský, kdyby mi náhodou nezvedal mobil tak abych se dovolala všem ostatním a kdyby náhodou s velkou náhodou všichni neměli mobil, měla jsem číslo na holky a dalších milion lidí, které jsem neznala, ale jejich čísla jsem prostě mít musela.

Pro: Louis

Ano, přijdu k vám, je někdo doma? Přišla bych teď.

Na jednu stranu jsem doufala, že bude spát a neodpoví mi. Nevím, zda jsem s ním chtěla mluvit. V tom okamžiku mi zabrněl mobil a já se lekla, že jsem spadla z kraje postele.

„Bože můj, tohle musí přestat vážně!"

Vyškrábala jsem se zpod postele, a nahmatala mobil, který byl zabalený v několika zákoutích mé deky, abych si konečně mohla přečíst tu zprávu, která mi pokaždé způsobí tenhle šok.

Od: Neznámé číslo

Ne, jsem tu sám, někteří kluci ale spí. Neboj, budu rád, musíme si promluvit, nebudu tě trápit, věř mi. - xx Louis