Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 46

Prolog k novému příběhu Battlefield najdete na mém profilu. :-)

„Slib mi, že tu zůstaneš, než ti to všechno řeknu. Je to důležitý abych ti to všechno řekl. Všechno ti pak bude dávat smysl."

Koukal se na mě jako na vyoranou myš. A já? Já se zmohla jenom na pitomé přikývnutí, které znamenalo souhlas.

„Takže pamatuješ den, kdy jsme se všichni poprvé potkali?" zeptal se mě a pohledem neuhýbal z mé tváře.

„Jasně, že jo. Bylo to na tom koncertě. Myslím, že tohle by si pamatoval vážně každý, kdyby měl zlámané snad všechny kosti v těle, když se snažil přelézt dva metry vysoký plot." řekla jsem naprosto klidně a pohotově.

Moje obočí se trochu nadzvedlo v nechápavém výrazu, kam tímhle směřuje. A já to pořád nemohla pochopit.

„Pamatuješ si, kdo tam byl taky?"

Zzase kladl ty svoje otázky, které mi nedávali smysl. Popravdě? Nebavilo mě, odpovídat na tyhle debilní otázky, protože to může říct rovnou a ne okolo toho kroužit jak vosa kolem medu. Začala jsem se hrabat v mé paměti, na ten den. A hned mi to došlo. Ten den jsem poprvé narazila na Taylor.

„Byla tam Taylor. Holky a nečekaně vy." řekla jsem s naprostým nezájmem, protože se mi její jméno naprosto hnusilo. Jediné holky jsem řekla s jakousi hrdostí v hlase a štěstím.

Zayn's POV Flashback

„Taylor dělej si, co chceš. Ale mě do toho prostě nezatahuj kurva." naprosto jsem vybouchl, vůbec nechápu, jak tohle po mě může ona chtít.

„Zayne, oba víme, že se ti Rachel líbí. A to, že bys ji nejradši měl sám pro sebe, tak jako já Harryho. Proč si to navzájem komplikovat. Každý budeme mít to, co chceme."

Řekla to s tím svým drzým úšklebkem na tváři a hned potom se jí rozlil na tváři miliardový úsměv. Začala rukama cestovat po mém hrudníku, když jsem ji zastavil ruce v momentě, kdy začala zacházet až moc daleko.

„Jo libí se mi, chtěl bych ji. Ale mám Perrie a tu miluju. A taky nesouhlasím s tím, že si jí musela dát facku, ta holka ti nic neudělala." řekla jsem ji s naštvaností v hlase a frustrovaně jsem si prohrábl můj dokonalý účes.

„Harry je můj, nemá se ho co dotýkat. Všichni to vědí, nechápu proč ona ne."

Někdy mě udivovalo, jak její věty mohly vyznít tak bezcitně, a věřím že takovou její stránku fanoušci stoprocentně neznají. Vážně jsem neměl moc náladu na to, aby mi tu ona dávala nějaké návrhy.

„Zayne, oba víme, že s Perrie vám to už moc neklape. Takže si můžeme jednoduše vypomoct."

Měla pravdu, že s Perrie nám to poslední dobou neklapalo, ale bylo to způsobené především tím, že jsme oba měli moc práce. Ale to neměnilo nic na faktu, že jsem ji miloval, ze všech lidí nejvíc. Začala se až moc nebezpečně přibližovat, což se mi popravdě ani trochu nelíbilo. Byla dost sexy, to uznávám, kdybych byl opilý možná bych ji i přefikl, ale teď vážně ne. Z přemýšlení mě probrali až její rty, které se dotkly těch mích. Jenže jsem se ani nesnažil jí ode mě oddělat, jenom jsem tam tak stál a nechal, aby si semnou dělala, co chce. Což zřejmě nebyl ten nejlepší nápad, jak ji přesvědčit o tom, že ji nechci.

„Vidíš, začínáš spolupracovat. Můžeme to dotáhnout daleko, rozmysli si to." řekla hned potom, co se ode mě odlepila, a odešla pryč.