Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 2

 ,,Nechceš s tím sbíráním pomoct?" ozval se nějaký holčičí hlas zamnou. Když jsem se otočila stála nade mnou vysoká brunetka a pomalu se sehnula, aby mi mohla pomoct.

,,Díky budu jenom ráda, nechápu kam ten blbeček čuměl, doufám, že se nic nerozbilo, nerada bych ještě platila za něco, co nebyla moje vina." zavrčela jsem pod nos a ona se jenom zasmála. 

,,Mimochodem, jmenuji se Eleanor." řekla když mi pomáhala se sbíráním věcí z podlahy. 

,,Jsem Rachel, ale kamarádi mi říkali Rach, těší mě."  usmála jsem se na ni. Když jsme posbírali snad všechny věci, co mi spadli, když do mě ten idiot vrazil, tak jsem se dost neohrabaně vysoukala nahoru na nohy. 

,,Nic si s toho nedělej, byl to nějaký vůl, nejednou jsem tady narazila na takové podivíny, hrozně spěchají a nekoukají na cestu a smetou všechny a všechno."

,,Moc děkuju za pomoc. Zřejmě bych to tady sbírala dlouho." usmála jsem se a sevřela nákupní košík, aby mi zase nevyletěl z rukou. 

,,Vůbec nemáš za co,  bohužel musím jít. Ale ráda jsem tě poznala."  

,,I já, měj se" řekla jsem s úsměvem a zamávala jsem. 

Byla strašně milá, ještě nikdy se mi nestalo, že by mi někdo dobrovolně pomohl, většinou se na vás lidi otočí a myslí si bůh ví co jste to za idiota, když vám vyklouzne košík s nákupem, a ještě ne vaší vinou. Což mě znovu přivádí na toho idiota co do mě vrazil. 

,,Co si ten idiot o sobě vůbec myslí? Ani se mi neomluvil a ještě mi nadá že mu stojím v cestě."  mluvila jsem si sama pro sebe v hlavě. Když jsem se dostala k pokladně a zaplatila jsem, vydala jsem se po cestě domů. Byla už docela tma a v ulicích svítili jenom pouliční lampy. Milovala jsem pohled na noční město, a obzvlášť Londýn. Když jsem odemykala dveře od bytu, vyklouzla mi moje kabelka a rozsypala se mi po celé podlaze. 

,,Super, fakt skvělý, do hajzlu, ještě tohle mi chybělo dneska." zabrblala jsem pod nos a hodila tašky na zem, abych se mohla sehnout pro obsah moji kabelky, který se válel po celé chodbě. Když jsem sbírala všechny věci ze země, rozletěli se dveře a v nich stála Kitty. 

,,Proboha, co tady děláš holka? Hledáš drobný?" začala se smát přes celou chodbu a šla mi pomoct posbírat věci. 

,,Nesměj se Kitt mám fakt hrozný den, nejenom že se na mě zase Jessie usmívala, jak kdyby mě měla sežrat za živa, ale ještě do mě v obchoďáku narazil nějaký chlap, který mi vrazil do košíku a celý se mi tam rozsypal. A dokážeš si představit ty obličeje lidí jako 'Koukejte jak je neschopná, že si rozsypala nákupní košík'." protočila jsem oči a zavrtěla hlavou, a ona se jenom zasmála a poplácala po zádech. 

,,Vím jak ti je, neboj se, pojď, máme pizzu, tvoje oblíbená." zasmála se a vzala zbytek tašek, co leželi na zemi.  

Když jsme konečně vyskládaly nákup do ledničky, šly jsme si obě sednout na pohovku. Jako každý večer, jsme si udělaly kafe a začaly jíst pizzu. Donáška z nás musí mít vždycky hroznou radost, protože nikdy nemáme jenom jednu pizzu. Vždycky chceme na polovinu něco jiného. Už nějaký čas nám dováží pizzu jeden a ten samý kluk, vždycky se s Kitt můžeme do krve pohádat o to, kdo mu půjde otevřít. Je docela dost vysoký a má hnědé dlouhé vlasy a hlavně, roztomilý úsměv, tuším, že by se každá holka mohla rozplynout. A samozřejmě ani já s Kitt jsme nebyly výjimkou. Konečně jsme se obě rozvalily po pohovce a pustili film. Bylo to fajn, hlavně po dnešním dni, kdy jsem myslela, že polovinu lidí pozabíjím. 

,,Kitt, jdeme spát, musíme zítra do práce." koukla jsem na ni se znechuceným obličejem, protože ani jedné se nám tam doopravdy nechtělo, i když nám to spolu ubíhalo mnohem rychleji než každé zvlášť, třeba jako dnes. 

,,Jasně jdeme!" zavelela a hned utíkala k sobě do pokoje. 

Nikdy jsem nechápala, kde bere tolik energie a ani nevím, jestli bych to chtěla vědět. Šla jsem ještě umýt nádobí a uklidit nepořádek, co jsem udělala ráno, když jsem šla do práce. 

„Proboha, už je 11?" s vytřeštěnýma očima jsem se dívala na hodiny, nemohla jsem uvěřit, že to tak rychle uteklo. Připadalo mi to jako chvilka, co jsem začala uklízet.

Vystřelila jsem do proto koupelny, abych se konečně pod dlouhém dni osprchovala. Sprcha byla přesně to, co jsem teď potřebovala, naprosto jsem se uvolnila a užívala si teplou vodu na mojí pokožce. Po osprchování jsem si rychle oblékla pyžamo a spěchala do pokoje.  Byla jsem spokojená, když jsem si konečně lehla do postele, měla jsem výhled na noční Londýn, tohle bylo to, na co jsem  se každý večer těšila, když přijdu domu a dneska jsem byla ráda za to, že mám takový výhled.