Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 44

„Máš teplou bundu?"

Ptala jsem se pouze ze zvědavosti a koukla se na něj. Lehce přikývl na souhlas. Ani nepotřeboval mluvit, jenom odkyvoval moje otázky, které jsme později odškrtávali ze seznamu.

„Ponožky? Trička? Mikinu?" ptala jsem se dál a on postupně přitakával.

Nezapomněl si hodit jeho otrávený pohled, pokaždé když sem se zeptala a novou otázku. Připadala jsem si jako jeho matka, ale vážně vím, že kdybych mu nevyjmenovala všechny věci, co si měl vzít, půlku by nechal doma a pak se tam venku třepal kosou a byl by vážně nemocný. Starám se o něj ráda, ale vážně mě dokáže vytáčet, když mě volá jenom kvůli tomu, že se neumí nahnout na blbý noční stolek pro ovladač a musím mu ho jít podávat já, i když jsem až dole v patře a bavím se s kluky. A jeho to nehorázně baví a vždycky se může potrhat smíchy, pokud zrovna neobjímá záchodovou mísu.

Bylo to myslím v té době, kdy kluci jeli hrdinsky stanovat a já s Kitty tak měly volný víkend a měly svoje holčičí večery. Den na to se vrátily, protože Harry byl podle kluků těžce nemocný, proto jsem si ho představovala s horečkou, zápalem plic, nebo že poblinkal všechno, co mohl. Ale tím "těžce nemocný" mysleli rýmu a kašel. Evidentně si mysleli, že na to umře, protože přijeli a Harry měl kolem sebe obmotané snad všechny deky které kluci měli. Nad tímhle jsem se prostě musela zasmát a to nepolevovalo ani večer. Když mi Harry podal vysílačku s tím, že kdyby něco potřeboval, bude mi volat a hlavně musíme mít krycí jména.

Kdo to proboha kdy slyšel, že si s ním budu povídat přes vysílačku, když bude něco potřebovat. A ještě mi bude vymýšlet krycí jména. Snad jako jediní v tomhle domě máme vysílačky, takže mi přijde, že je naprosto zbytečné mít vysílačku, kvůli tomu, že je nemocný, navíc už ji nepoužívá pouze, když je nemocný. Po většinu času ji stejně vypínám, jelikož semnou chce mluvit pokaždé, když se nudí. Což znamená většinu času. A stejně pokud vím, má nohy pro boha živého. Čas od času by je mohl použít. I přesto jak ho miluju, tak si myslím, že by je mohl používat. A ty vysílačky mám někdy chuť vyhodit z okna.

Koukla jsem na něj, jak odškrtával věci v seznamu, který sem mu napsala. Vypadal jako malé dítě, co jede na tábor a odškrtává si seznam věcí, co mu pořadatelé poslali, aby si vzal.

„Harry?" houkla jsem na něj a on se hned otočil na mě.

„Máš trenky?" zeptala jsem se úplně vážně a mu se rozšířily oči.

Hned vstal a utíkal ke skříni se spodním prádlem, tak jak jsem očekávala. Přesně jsem to věděla, že nebude mít sbalený ani jeden kousek spodního prádla. Začala jsem se nekontrolovatelně smát.

„Proč se směješ?" řekl s úplným klidem a

Sledovala jsem ho, jak si do tašky dával trenky, co tam do teď neměl. A zřejmě podle mě by je tam neměl do té doby, dokud bych mu neřekla. Nebo by to zjistil až na místě.

„Nesměju se." zaprotestovala jsem, i když jsem moc dobře věděla, že mi koutky cukají, jak nejvíc to jde. I přesto jsem se snažila nesmát.

„Nelži, nebo si to spolu vyřídíme. Hned." zavrčel na mě a já se rozesmála ještě víc.

„Jsi neskutečná, víš to?"

Přibližoval se ke mně až moc rychle. Automaticky jsem začala couvat. Když jsem narazila na stěnu, vítězně se zasmál, koukla jsem se na něj nejsmutnějším pohledem, ale s ním to ani nehnulo.

„Sakra, kdybych mu teď ukázala prsa, možná by přestal mít myšlenky co má teď."

Asi na něj byl už docela zvyklý, proto nereagoval. Když v tom jeho ruce vystřelily na moje břicho a začal mě lechtat, proto se mi podlomily nohy a oba jsme skončili na zemi. Vždycky když začal tohle dělat, málem jsem se počurala smíchem, bylo to hrozné!

„Harry dost, prosím." snažila jsem se mluvit přes můj smích, ale on nepřestával, naopak ještě zesílil. Měla jsem pocit, že se asi počůrám, kdyby to pokoje nevtrhnul Louis.

„Vážně? Už zase? Proč vždycky já, nechápu to!" řekl s údivem v hlase a rozhodil rukama.

„Louisi takhle to není, ono mě tady týrá."

Řekla jsem to tím nejublíženějším tonem, který jsem uměla a koukala na něj a pak na Harryho, který na mě vykulil oči a díval se na mě. Určitě se cítil dotčený.

„Harolde, okamžitě z ní slez." slyšela jsem známý hlas Nialla, který se objevil hned za Louisem. Neochotně se teda zvedl a pomohl mi nahoru.

„Pojď Rachel, Liam s tebou chce mluvit, měl jsem pro tebe jít. Máš velký problém, mladá slečno!"

Zvedla jsem se a šla k Niallovi, než se zaklaply dveře od pokoje, stihla jsem se ohlédnout na Harryho a vypláznout na něj jazyk, on mi místo toho ukázal gesto z očí do očí. Bylo fajn, tady s nimi trávit den, Perrie stejně nebyla doma a mě se tam samotné být nechtělo.

„Jsem zde. Slyšela jsem, že mám problém."

Když si mě Liam všiml, hned se otočil a poklepal na sedačku, kde bylo volné místo. Sedla jsem si a čekala, co se bude dít dál. Čekala jsem na můj rozsudek ohledně mého prý "problému".

„Problém? Ne to ne. Rachel, chtěl jsem tě o něco poprosit," řekl s klidným tónem a já ho naopak rukou vybídla, ať mluví dál.

„Víš, jak jedeme s rukama kempovat? No tak Zayn si na zkoušce zvrtl kotník, a my ho sebou nechceme tahat. A tak jsem chtěl-" nestihl domluvit, protože jsem mu do toho skočila já.

„Chtěl si mě poprosit, jestli bych tu nezůstala a nepohlídala ho viď?" řekla jsem s dost otráveným tónem.

Nechci tu s ním sama skejsnout na víkend. Měla jsem lepší plány, sice nevím jaký, ale určitě by byli lepší. Od té doby co se ke mně nastěhovala Perrie, se u nás ani jednou Zayn nestavil. Možná proto jsme se odcizili, ale větší podíl na tom bude mít spíš to, že jsem na něj stále naštvaná, ale co taky mohl čekat, že ho za to chytnu za rameno a řeknu.

„Hej chlape, jsi hustý, že si podvedl svoji přítelkyni. Jsi fakt borec, pojď si na to připít."

Ne to bych nikdy neřekla, ani v nejhorších představách, které bych mohla mít.

„Prosím, bude to jenom víkend, slibuju, že bude hodný. Myslím, že ani jiný být nemůže, když nemůže moc chodit." řekl a nasadil ten svůj štěněčí výraz.

„Dobře, ale vyberu si to u tebe."

Pohrozila jsem mu varovně prstem. On mě obejmul a tím mi chtěl jako vždy dát najevo to, že mi je strašně vděčný a má mě rád. Typický Payne.

„Kluci nástup jedeme!" zařval mi Liam u ucha a já myslela, že mi právě praskly ušní bubínky.

Hned potom se Liam vydal do chodby, aby naskládal tašky do auta. Pomalu jsem vstala, když jsem viděla Harryho, jak schází po schodech, nezbylo mi nic jiného než se usmát. Po pár vteřinách si všimla, jak se na něj usmívám z dolního patra a začal se křenit taky.

„Budeš mi chybět, kdybych nemusel jezdit, nejedu." řekl rozhodně a trochu se zamračil jako malé dítě.

„Já vím, ale užij si to, jasné? Miluju tě, nezapomeň." řekla jsem a obejmula ho. Naposledy jsem vdechla tu vůni, co jsem tolik milovala, a díky ní jsem se cítila v bezpečí.

„Taky tě miluju prcku" odpověděl a hned na to mě políbil.

Zamávala jsem jim na rozloučenou a šla se podívat, co dělá Zayn. Nechtěla jsem, ale musím, bude tu teď spolu skoro 3 dny. Zaklapala jsem a z poza dveří se ozvalo jednoduché "Dále." pomalu jsem proto chytla za kliku a vešla dovnitř. I když se mi vážně nechtělo.