Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 53

„Perrie, víš, že tě vážně miluju, ale do tohohle mě vážně nenuť. Sama se na to podívej."

Ukazuju na šaty, které drží v rukách. Popravdě ty šaty byli naprosto příšerné, snad nic horšího jsem v životě neviděla. Zbožňovala jsem ji jako moji nejlepší kamarádku, samozřejmě i jako nevěstu a pro mě samotnou byla pocta jít jí za svědka, ale pokud za to musím obětovat to, že bych měla jít v těch otřesných šatech, tak to radši polezu a budu podpisovat papíry někde v kanálu.

„Co ti na nich tak moc vadí?" zeptala se mě s uraženým tónem v hlasu, a byla vidět její svraštěné čelo.

„Jsou na tom bonbóny Perrie, bonbóny. Ty děti co tam budou, je budou ze mě brát jako z nějakého keře!" řekla jsem naoko naštvaně, i když mě to vážně vytáčelo. Nejsem žádný pitomý strom, aby mě tam někdo obíral.

„Dobře, tak co tyhle, hm?" šáhla po dalších, a mě spadla brada, snad tak hluboko jako mohla.

„Wau." vypadlo ze mě najednou, vlastně na nic jiného jsem se nezmohla. Ty šaty byli něco tak krásného, že mi došli slova a to i přesto, že jsem dost upovídaná. Tyhle šaty by vyrazily dech každému. To mi věřte.

„Věděla jsem, že z nich budeš unesená. Taky jsem z nich byla unesená a musela jsem ti je vzít." řekla ale já ji ani tak moc nevnímala.

Viděla jsem snad ty nejlepší šaty, fakt, že přede mnou Perrie celou dobu svatby tajila, jaké budu mít šaty, jsem nesnášela. Ale i přesto jsem byla schopná to vydržet alespoň kvůli ní. Ano a z toho vyplívá, že je dneska den svatby, tak moc jsem se na ni těšila, vlastně ne jenom já, ale i všichni ostatní. Což bylo ještě lepší. Louis mi snad poprvé bez velkých hádek, truců nakonec pomohl se svatbou snad nejlíp ze všech. I když jsem popravdě sama předpokládala, že to bude on, kdo bude ve všem dělat zmatek a bude se mi to snažit znepříjemnit. O to víc jsem byla překvapená, že tohle nedělal. Když jsem něco nestíhala nebo mi to nešlo hned napoprvé, Louis to měl vyřízené během několika minut.

„Hej, jdi se převléct k sobě do pokoje. Hlavně ať tě nevidí Harry, slíbila jsem mu, že bude překvapený těmi šaty. Těším se, až tě v nich uvidím!"

Oznámila mi a mrknula na mě, jako kdyby mě tady na místě chtěla svádět. Byla dost roztomilá od toho zasnoubení se Zaynem, hlavně byla šťastná, za což jsem popravdě byla nejšťastnější zase já. Byla jsem ráda, že mu Perrie dokázala odpustit, hlavně potom vypadala šťastně. Zayn se změnil, o hodně k lepšímu.

„Rozkaz šéfová, přijdu a pomůžu ti se zapínáním, nebo pošlu Kate." řekla jsem a ona jenom souhlasně přikývla.

Byla jsem ráda, že na to nemusím být sama, hlavně proto, že jsem se dost sblížila s Kate. Je to ta nejlepší holka pro našeho Nialla. Vím, že Dan a El mají pravděpodobně dost práce s kluky, protože oni nedokážou vydržet na místě ani 5 minut, natož aby vydrželi ještě půl hodinu do obřadu. A pokud mám dobré informace, tak Zayn bude dost nervózní, takže budou mít co dělat, aby seděli na zadku a nestihli zlikvidovat všechno okolo.

Vlezla jsem si do svého pokoje a snažila se navléct do šatů. Bylo až neuvěřitelné, jak věděla, že mi ty šaty budou. Po zhodnocení celého výsledku jsem na sebe byla neuvěřitelně pyšná, moje šaty, které vybrala Perrie měli křišťálovou barvu, kterou sladila i s lodičkami. Nevěděla jsem, co bylo hezčí, jestli šaty, nebo lodičky které byli s černou stuhou. Zhodnotila jsem ještě jednou celý výsledek i s vlasy v zrcadle a vyšla ven, abych pomohla Perrie, jakmile jsem vstoupila, práce byla hotová, už u ní stála Kate a zavazovala ji šaty už v konečném stádiu. Otočila se, aby viděla, kdo se jí naboural do pokoje, zbývalo necelých 5 minut do začátku obřadu.