Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 7

Harry si mě přitáhl blíž k jeho tělu což jsem ani nezaregistrovala. Jediné co jsem vnímala, byli jeho jemné rty na mých. Vím, že by tohle nebylo zrovna nejlepší, teda hlavně pro něj. Je to idol milionu holek, které sní o tom, aby byli na mém místě. Vlastně ani jsem ho skoro neznala, i když jsem o něm věděla poměrně dost informací, ze stránek a blogů. Jenže když mě políbil, byla sem z toho celá rozjařená, šťastná a motýlky v břiše se mi změnili na ohňostroje a výbušniny. Hned na to se ale odtrhnul, protože někdo začal až moc nahlas křičet.

„Harry, jak si mi to mohl udělat? Pojď, jdeme, tohle si vyřídíme doma!" začal řvát Louis

Můj vyděšený výraz na mé tváři ho pravděpodobně překvapil, protože hned potom se začal až nekontrolovatelně smát a hihňat, vážně jsem nevěděla, o co tu teď jde. Ale když jsem se podívala na Harryho, jenom se tupě usmíval a až potom naznačil Louisovi, že ho zabije, jestli toho nenechá. Tikala jsem pohledem mezi Louisem a Harrym, kteří si navzájem ukazovali gesta, kterým jsem už vůbec nerozuměla, jak bych taky mohla. Louis se zamračil a složil si ruky na hrudníku.

„Už jdu, neboj se." zařval na Louise

Louis tam bez jakýchkoliv obav stále stál a nevypadal na to, že by se chtěl zrovna hnout z místa. Hned jak to ale Harry řekl, ukázal mu gesto z očí do očí a odešel. Vážně šlo vidět, že ho má rád, a že jsou jako bráchové. Koukl se na mě a v očích mu zářily jiskřičky, tipuju, že takhle jsem musela vypadat i já před malou chvilkou.

„Musím jít, ale zajistil jsem, aby vás dali do první řady, ať tě mám na očích. Nerad bych, aby ses vkrádala i někam jinam. Pro jeden den toho myslím bylo dost."

„To je dobrý, půjdeme si na svoje místa, vůbec si to neměl zařizovat. Budeme mít super výhled i od tama." řekla jsem trochu nabroušeně, protože jsme si lístky zaplatili a teď bych se měla vetřít do první řady. Nepřišlo by mi to vůbec fér od ostatních.

„Vím, o co se snažíš, ale nepomůže ti to. Zamiloval jsem se do holky, tak ji nebudu nechávat někde vzadu v davu, potřebuji, aby měla super výhled a já měl ten samý." řekl rozhodně a hned na to mi dal letmou pusu na tvář, a odešel se chystat na koncert.

Kitty za mnou přišla a koukala na mě jako na ducha, co zrovna viděla. Kdybych mohla taky bych se zrovna na sebe tak dívala, protože jsem si přehrávala ten rozhovor, co mi momentálně Harry všechno řekl.

„Proboha to nejde, nemůže se do mě zamilovat, je to blázen." opakovala jsem si sama pro sebe a snažila jsem se o tom přesvědčit, což mi samotné moc nešlo.

Vím, že jsem se pravděpodobně zamilovala, protože pocity a všechno okolo co se dělo, bylo přesně, tak jak to miliony lidí popisují. Jenže nejsem ta holka, kterou by měl milovat, nejsem nic oproti ostatním. A nemůže tvrdit, že je do mě zamilovaný, zná mě dohromady několik hodin. Z mých myšlenek mě vyrušila až Kitty.

„Viděla sem dobře, to co si udělala Samesová? Vážně?" usmívala se na mě a měla nadšený výraz ve tváři.

A vím taky proč. Vlastně od té doby co jsme se sem přestěhovali, jsem si nebyla schopná najít ani jednoho kluka. Všichni mi tu přišli tak nevychovaní a snažili se dostat holku jenom do postele a mě se to nelíbilo. Představovala jsem si, že kluci v Londýně budou naprosto odlišní od těch, co byli u nás doma. Budou milý, vezmou holku na večeři do kina, než si vůbec něco začnou. A ono to bylo na opak, v jistém smyslu, v tomhle mě možná Londýn zklamal. Ale ne jako město, spíš Londýnští lidé. I když si myslím, že takto to chodí v několika městech světa, jde jenom o to, najít správného člověka.