Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 37

Pod pojmem „Uvidíš, ale užiješ si to!" jsme vyrazily do města, a jako vždy mě holky zatáhly na nákupy. Jako vždy, když jsme někam my tři vyrazily. Nestěžovala jsem si, potřebovala jsem nové věci, ale výdrž co holky měly, byla pro mě vážně nepřekonatelná. Více jak 4 hodiny jsme lítaly po nákupním středisku, za což jsem byla nakonec i ráda, ale to se nadalo říct i o mých nohách.

„Takže tohle je to, co si užiju jo? Vážně?" zeptala jsem se s pobavením v hlase, protože nákupy jsme si vždycky všechny užívaly, ale přitom jsem čekala i větší zábavu než jenom tohle.

„Ne, to jsem jenom potřebovala nové oblečení, zábava bude až teď." řekla El a hned na to se s Danielle zasmála.

Absolutně jsem netušila, kam jedeme, přece jenom, i kdybych se sama zeptala, nikdy mi to ani jedna neřeknou. A já přitom tak nesnáším, když něco plánují beze mě. Protože nevím, jestli to bude zábava, která mě bude samotnou bavit.

„Zavři oči, prosím." rozkázala mi El a já je na ni vykulila oči, jestli je vůbec normální.

„Nikdy mě nedonutíš zavřít oči. Na to zapomeň."

Zavírání očí není moje oblíbená věc a nemínila z toho ustoupit. Nesnášela jsem to, kdo by to taky miloval, tu nejistotu kam jdete, nebo co s vámi chce někdo dělat. Znáte to snad ne? Nemám to ráda, neměla jsem to ráda a nebudu nikdy mít ráda zavazování očí!

„Dělej, zavři je a nepindej nám tady. Na to nemáme teď čas." prohlásila zase El a s vážným obličejem na tváři.

Tohle mě dostávalo, nemohla jsem nic říkat, i kdybych namítla dalších milion důvodu, proč je nezavřu, stejně by mě k tomu donutila. Buď po dobrém nebo po zlém, je jenom na mě jak si vyberu. Ale při jejím obličeji, jsem zjistila, že to radši udělám po dobrém.

„Fajn, ale svěřuju se Danielle, u té aspoň vím, že mě nepotáhne někam, kam nebudu chtít. Naprosto ji totiž věřím." řekla jsem rozhodně a ukazovala furt na Danielle, která se rozesmála ještě víc.

„Au, tohle bolelo. Ty mi snad nevěříš jo? Rachel, Rachel a v tebe jsem věřila nejvíc," řekla zklamaně a já na ni hodila jeden ze svých obličejů.

„Deprimujete mě, když nevím kam mě taháte! A ty mi to neřekneš, a bůh ví, co bys mi udělala, kdybych ty oči nezavřela dobrovolně!" zařvala jsem na ně

Obě se rozesmáli ještě víc než předtím. Rozhodila jsem rukama, a udělala jeden ze svých zabijáckých obličejů, přece jenom zaslouží si to. Ale to jim pravděpodobně ani nevadilo. Dalo by e říct, že si užívali moji nevědomost.

„Neboj, bude to v pohodě." prohlásila nakonec Danielle, když se s El dosmály jako praštěné.

Když jsem si teda nechala zavázat oči, což bylo podle mě až moc drastické, protože to stáhly až moc, přitom jsem si myslela, že mi snad vytrhaly všechny vlasy. Začínala jsem si vážně myslet, že Eleanor nemá smysl pro cit, protože tak drasticky se ke mně chovat, jsem s ní ještě nezažila. Proto jsem v tuhle chvíli, hodně litovala Louise. Jestli mi jenom oplácí to, že se radši svěřuju Danielle tak ji zabiju, ale až potom co mi ten šátek rozváže.

„Jdeme!" zavelela naše velká organizátorka Eleanor Calder a Dan mi pomohla z auta, za což jsem jí byla dost ráda, protože si myslím, že bych si rozbila pusu, kdybych se snažila sama vystoupit.

„Myslím, že bychom jí měli pořídit vestu s názvem organizátor, dokonale by se k ní hodila. I oranžová ti sluší El." řekla jsem Dan a ta mi to jenom potvrdila.