Nothing Like Us (At least I think.) (H. S. / CZ)

Chapter 21

„Rachel, děje se něco?" zeptal se mě, když vyšel z koupelny.

Probrala jsem se opět ze svého přemýšlení, poslední dobou se mi to stává nějak často což se mi ani trochu nelibí. Byl to už měsíc, co jsme spolu s Harrym byli. Pohled jsem zvedla od knížky, kterou jsem našla v šuplíku. Popravdě nemyslela jsem si, že bude číst knížky, nikdy jsem si vlastně nemyslela, že Harry čte knížky, proto mě to docela překvapilo. Ještě k tomu, když jsem zjistila, že čte snad nejznámější knížku Romeo a Julie. Když jsem pohled zamířila na dveře koupelny, všimla jsem si, jak tam postává jenom v ručníku, tenhle pohled jsem měla ráda, co ráda zbožňovala jsem ho. Jeho každodenně kudrnaté vlasy byli zplihlé a momentálně bych ani neřekla, že jsou kudrnaté. Zamyslela jsem se, jestli mu mám říct, co se všechno stalo a co mi Zayn řekl, ale nevím, jestli bych chtěla zrovna tímhle jejich kamarádství pokazit. Nikdy jsem nechtěla být holka, co pokazí svému klukovi dlouholeté přátelství, to by prostě nešlo. Takže jsem z mého přemýšlení nad Zaynem nad tím, nakonec usoudila to, že mu nic říkat nebudu, stejně Zaynovi nedám příležitost, aby se ke mně přiblížil natož, aby dostal šanci splnit to, co řekl.

„Ne, nic se neděje, jenom jsem se začetla. Zajímavý výběr knihy."

Lhala jsem sice, ale v tuhle chvíli mi to přišlo jako to nejlepší, nepotřebuju, aby měl starosti ještě semnou, když má starosti s kapelou, s tour a čímkoliv dalším. On se naklonil a políbil mě, jeho vlasy mi spadli na obličej, a trochu mě lechtali, neubránila jsem se a trochu se zasmála. Zbožňuju, když se okoupe a pak mě líbá, voní nádherně a já si to vždycky neuvěřitelně užívám.

„Co budeme dneska dělat? Máš nějaké plány s klukama? Nebo tě mám jenom pro sebe?"

„Musíme s klukama do nahrávacího studia, mm, půjdeš s námi?" zeptal se a nahodil jeho typické psí oči, abych mu všechno odkývala. Nevím, jak to dělal, ale nedokázala jsem tomu obličeji nikdy odolat.

„Fajn, budu ráda. Půjdu se osprchovat, dobře?"

Vyběhla z postele přímo nadšená a během toho mě stihl Harry ještě plácnout po zadku, nadskočila jsem a zasmála se. Dělal to v jednom kuse, vlastně při každé příležitosti, co mohl, mě plácnul po zadku, nevím, co to s ním bylo, dělal to od té doby, co se vrátil z nemocnice. Nevím, jestli mu náhodou do těch kapaček něco nedali, což by tomu dost nasvědčovalo a taky dost vysvětlovalo. Rychle jsem se osprchovala a umyla vlasy, které jsem zabalila do ručníku.

Slyšela jsem z přízemí hlasy, ale neuměla jsem rozeznat, kdo to byl. Takže jsem je moc neřešila, nechtělo se mi běhat dolů, abych se šla kouknout, kdo se tam baví, hlavně to ani není moc slušný. Myslím, že jsem za poslední měsíc, odposlouchávala až dost. Vyfénovala jsem si vlasy, když v tom vešel do koupelny Harry.

„Nechceš s tím pomoct?" usmál se na mě tím svým šibalským úsměvem, až sem se zachvěla.

„Ne děkuji, radši se jdi oblíkat, hned jsem tam." řekla jsem, ale než odešel, stihla jsem ho taky plácnout po zadku.

„Co to bylo? Ty jsi mě vážně plácla po zadku?" koukl na mě překvapeně a začal se trochu smát.

„Ty mě můžeš plácat po zadku a já tebe ne? Co by to bylo za spravedlnost!"

Byla jsem trochu zaskočená jeho reakcí, přece jenom on mě plácá po zadku, kdy může a teď by tady protestoval, že já bych nemohla. Zvedl ruce v obraném gestu a odcházel s úsměvem na tváři, jenom jsem zavrtěla hlavou a vrátila se k tomu, co jsem nedokončila. Jako poslední jsem si udělala make-up, snažila jsem se vytvořit stejné si linky a stíny na oči a přejela moje dlouhé řasy řasenkou, ať to vypadá dobře, přece jenom, nechci dělat klukům ostudu. Vyžehlila jsem si vlasy a během té doby sem se stihla i spálit na krku.

„Kurva, au." zařvala jsem snad přes celý dům, popravdě doufala jsem, že mě nikdo neslyšel, málo kdy jsem byla takhle moc sprostá, jenže tohle mně fakt docela dost bolelo, takže mi bylo jedno, že mě někdo slyší.

„Rachel!" vykřikl vyděšeným hlasem Harry, který musel okamžitě naklusat, jakmile mě slyšet.

Když mě uviděl, jak se držím za rukou krk, přišel ke mně a chtěl se kouknout, jenže já mu to nechtěla dovolit, je to prkotina, nepotřebuju, aby se mi na to díval, náplast to spraví a taky mastička, kterou si koupím v lékárně na spáleniny.

„Co se stalo?" zeptal se, když vzdal boj s tím, abych mu tu krk ukázala.

„Jenom jsem se spálila, můžeš mi prosím donést náplast?" odpověděla jsem a koukla se mu do očí a snažila se usmívat i přes tu bolest.

„Jasně hned sem tu, nic s tím nedělej, nenamáčej to ani na to nesahej!"

Něž odešel, stihla mi vlepit pusu na tvář na uklidněnou. Po pár minutách jsem slyšela hlasité kroky, dveře koupelny se otevřeli a v nich stál Liam. Na jeho tváři se objevil starostlivý obličej, když viděl moji spálenin na krku.

„Nesu náplast a taky mastičku, mám ji tu pro případ, kdyby se tohle stalo znova. Už se tady spálila i Daniel stejnou žehličkou, myslím, že s ní něco bude." zařval vítězně a bylo vidět, že je na sebe docela pyšný.

„Moc děkuju, sem fakt blbá, to se může stát jenom mě." řekla jsem a začala rozbalovat náplast, kterou jsem položila na namazanou popáleninu.

Šla jsem se obléct, dala jsem si na sebe bílý svetr, kraťase a béžové lodičky. Byla jsem ráda, že mi Harry dovolil si tady nechat jenom pár přechodných věcí. Vyběhla jsem dolů a kluci už tam všichni čekali. Prohlédla jsem si všechny osoby v místnosti a hned mi došlo, s kým se tady kluci bavili, byla tady i Eleanor.

„Ahoj, Rachel." řekla vesele a hned se ke mně vrhnula, aby mě obejmula.

„Ahoj, El."

Objetí jsem ji samozřejmě opětovala. Po chvilce jsem se odtáhla, ale něčí ruky mě chytli okolo pasu. Byla jsem si jistá, že vím, kdo to byl, protože hned na to mi dal pusu na tvář. Dokázala bych ho poznat podle jeho vůně, voněl vanilkou, na chlapa je tato vůně poněkud, ehm, netradiční řekla bych.

„Hrozně ti to sluší" zašeptal mi do ucha a já se začala zase červenat.

„Sakra, už je t tu zase."

Cítila stoupající horko, které se mi linulo do tváří, myslím, že bych s tím měla začít něco dělat, jinak budu červena nonstop. Když jsme přišli do studia, kluci se od nás odpojili a šli nahrávat, já a El jsme si povídaly, povídala mi o Louim a o jejich vztahu bylo to hezké, že i potom všem jak ji urážely, jsou spolu. Popravdě jsem doufala, že tohle nezažiju, i když jsem sama moc dobře věděla, že k tomuhle jednou dojde taky.

Vlastně Eleanor mi sama o sobě přišla jako docela dost silná ženská a hlavně byla moc milá. Měly jsme si toho stále co říct a proto jsme si možná ani neuvědomily, že je docela pozdě, když kluci skončili. Kluci jeli autem s El a Louisem a my jeli s Harrym spolu, celou dobu ve mně projížděl divný pocit, nemohla jsem nechat svoje ruky v klidu, v břichu byl ohňostroj. Byl to divný pocit, nemohla jsem rozeznat jaký je, i když jsem jich s Harrym zažívala docela dost nových, tenhle jsem neznala.

Když jsme vystoupili z auta, seběhlo se toho ve mně dost, neřídila jsem se hlavou, něco ve mně mě hnalo dopředu a já nepřemýšlela nad tím, co dělám. Proto jsem sama sebe překvapovala tím, co jsem udělala. Vrhnula jsem se na Harryho. Překvapila jsem sama sebe tím, že jsem se na něj vrhala jako na kus masa, když to řeknu takhle. Líbali jsme se nejdřív pomalu a romanticky ale později se to strhlo o souboj našich jazyků, když jsme došli ke dveřím, začala jsem vytahovat z tašky klíče, které si ke mně dal Harry, když jsem otevírala dveře, Harry mě celou domu líbal na krku. Ten pocit byl čím dál silnější a já ho nedokázala kontrolovat. Když jsme vpadli dovnitř, zavřela jsem dveře a on se ke mně zase přitiskl, začala jsem mu svlékat tričko, ale on se zastavil. „

Vážně to chceš?" zeptal se mě a já pro jednou nechtěla myslet na to, jaké to bude mít následky.