Drarry-z Nenávisti láska?

Jejda...

Z pohledu Harryho-
Spokojen sám nad sebou vejdu do společenské místnosti a v tu chvíli si všimnu jak se ke mě řítí s bolestí,zlostí a se zklamáním v očích...ach ne Ginny...
"Harry Pottere! Jak jsi jen mohl? Kdy jsi jako měl v plánu mi to říct?" zakřičí na mě.
Celá nebelvírská místnost ztichne a všichni pozorují, co za ten rozruch mohlo.
"Nevím o čem to mluvíš.." odpovím vyhýbavě..
"Nevíš?" zeptá se mě a v tu chvíli ucítím její dlaň na mé tváři.
"Tak já ti to připomenu! Dneska jsem tě šla hledat abych se tě na něco zeptala a ty se mezitím cumláš s ním?"
"S ním" zašumí to davem.
"Jako že Harry Potter je gay ..a víte s kým chodí?..S tím krvezrádcem Malfoyem!"
"Takhle mu neříkej! Nevíš o něm nic, tak ho nesuď!" zařvu a cítím jak nade mnou začíná mít vztek převahu.
"Jak dlouho jsi mě s ním podváděl? Rok?"..zařve jakobych nic neřekl a z jejích očí se řinou slzy bolesti.
"Tři měsíce.." zašeptám..
"Počkej ..ty jsi se s ní nerozešel jak jsi mi říkal?" vloží se do toho Ron.
"No, víš já jsem říkal, že se na to potřebuju připravit.." ani to nedořeknu a dá mi pěstí.
Klesnu bolestí na kolena.
"Tak tímhle jsi u mě totálně skončil!" zakřičí i on.
"Už jsem přijal to, že jsi s ním..ale když se dozvím tohle..tak hrnec přetekl chapečku" zasyčí, kopne mě do břicha a já padnu na zem.
"Dost!" vloží se mezi nás Hermiona ale to rozzuřenýho Rona naštve ještě víc a dá jí facku..
"Jak..jak jsi mohl?" zeptá se ublíženě.. "Ne ..víš Hermi..lásko já nechtěl.."
"Nechtěl?..kdyby jsi nechtěl tak to neuděláš!"
Zakřičí už i ona s očima plnýma slz.
Pomůže mi vstát přehodí mi ruku na její ramena a vede na ošetřovnu.
"Proč mi pomáháš i po tom všem co jsem provedl?" zeptám se s mírným pocitem viny..
"Jsi můj nejlepší kamarád a poznala jsem jak jsi s ním šťastný ..ale věděla jsem že nemáš sílu na to, to Ginny říct.. Chápu to ani nevíš jak moc."
"Děkuju.." šeptnu pouze tiše a cítím jak mi po tváři teče slza.
"Pro tvoje štěstí cokoli..vím kolik jsi toho zažil, ale nikdo to nikdy nepochopí.." a obejme mě.

Ahoj! Myslela jsem, že tuhle kapitolu nápíšu až zítra, ale nedala mi spát..myslela jsem, že dopadne úplně jinak, ale došlo mi že je lepší aby se to stalo tady než na té oslavě ..:D
Je mi líto všech tam, ale z většiny si za to můžou sami..:D

Jinak bych vám chtěla poděkovat za už skoro 300 přečtení! (Ano všichni děkují až u tisíců přečtení, ale mě to nedalo :D )

Ani nevíte jakou radost mi to udělalo.
S tímto příběhem jsem jsi moc nevěřila, ale vy jste mi dodali odvahy psát dál. :* :)
Takže děkuju! ^^
Lucc