Drarry-z Nenávisti láska?

Dopis, Návštěva

Další kapitolka na světe! Enjoy! <3
Lucc

Z pohledu Draca-
Po nádherném ránu mě vzbudí lehké ťukání na okno.
Sova...sakra! Je od rodičů!
Otevřu okno a sova se uvelebí na prvním opěradle které uvidí.
Roztřeseně otevřu obálku, posadím se na okraj postele..

"Drahý Draco..ani si nedokážeš představit, jak moc mě a otce zklamalo, když jsme se tu..ehh..zprávu o tobě dozvěděli od někoho jiného, než od tebe.
Otec velmi zuří, já jsem zase moc ráda, že jsi našel svoje štěstí.
Jako matka jsem samozřejmě nějaký ten čas něco tušila, ale nevadí mi to zlato.
Pořád jsi a budeš můj syn.
A teď k důvodu proč ti píšu.. Rádi bychom tebe a tvého přítele (nechtěli nám říct jeho jméno) pozvali v neděli na oběd k nám na Manor.
Odpověď pošli co nejdříve."
          Máma

"Sakra co teď?" neví, že to je Harry!
Otočím pergamen popadnu nejbližší brk a narychlo odpovím.
"Bylo by lepší kdyby jsi se co nejdřív zastavila tady..musím ti něco vysvětlit.. D. "
Přivážu sobě dopis a teď...teď už jenom čekat.
Lehnu si a po chvilce sebou trhnu, když uslyším nějaký rachot v kuchyni.
Popadnu hůlku a potichu sbíhám schody do kuchyně.
"No to snad ne! Co kdo tady vyváděl?"
"Kdyby tě to zajímalo mami, dělal jsem snídani." zazubím se na ní a o vteřinu později už se dusím v jejím objetí.
Přesunem se do obýváku..
"Tak co se děje, že jsem musela přijít?" ..
" No víš..věci se mají tak, že můj přítel je.." skloním hlavu..
" Harry Potter." zašeptám potichu..
Zalapá po dechu.."ne Draco to je vtip.."
"Jsme zasnoubeni a čekáme spolu dítě.."
To už jí vhrknou slzy do očí..
A kdy bude svatba? A bude to kluk nebo holka?
"No Draco tuší, že to bude kluk.." vyruší nás v rozhovoru rozespalý hlas.
"Mami..Harry Potter."
"Lásko.. Moje mamka."
"Těší mě.." řeknou najednou a obejmou se.
Všimnu si jak si něco neslyšně šeptají.
Odkašlu si, odpojí se od sebe a posadí se zpět.
"A kdy bude svatba? Už máte něco naplánovaného? A co svatební cesta?" s hlasem plným nadšení do nás hustý jednu otázku za druhou..
Až teď si všimnu Harryho výrazu je plný očekávání a štěstí.
Ani ne po pěti minutách už začínají řešit detaili svatby a bůhvíco ještě.
Po hodince se zvedne s výmluvou, že už musí jít.
Rozloučí se s Harrym a doprovodím jí do přesíně.
Tam se neovládnu a tentokrát jí duším v objetí já.
"Děkuju" zašeptám skrze slzy.
"Neděkuj zlato. Je vidět jak jste spolu šťastní.."  otočí se chystá se vyjít ze dveří.
"A co táta?" vyhrknu zcela nečekaně.
"To už nech na mě..pa v neděli" usměje se a zmizí.
Zavřu dveře a jdu nám s pomocí vařiče udělat kafe."
Tak tohle bychom měli..usměju se.

Jenže nic netrvá věčně...