Drarry-z Nenávisti láska?

Proč?

Ahojahoj!
Povím vám,do Pansy bych nejradši nacpala miliardu bomb!
Enjoy!
Lucc<3

-Draco-
"Ale to nejde.." zašeptám a začnu couvat.
Bohužel, to by nebyla Pansy, aby v klidu a smířeně odešla.
"Ale jde.." zlomyslně se usměje  strčí mě na sedačku a posadí se mi na klín.
Chytne mě za ruce a přejíždí s nima od vlasů  přes rty, prsa, až po zadek, kde mi ruce nechá.
Nervózně polknu.. Líbí se mi to? Sám nevím, ale je to divné.
"Já jsem vždy získala to, co jsem chtěla.." povídá a rozepíná mi košili.
"Až na tebe.." řekne potichu a rozepne mi poslední knoflík, čímž odhalí mojí hruď.
"Mám Harryho..a on..se za chvíli vrátí.." řeknu přerývavě.
"A to vadí?" začne se smát.
"Vadí! Hned z Draca slez ty nano!" ozve se od dveří.
"Ale Pottere copak se nepoučíš?" zachechtá se.
"Já? Spíš ty Parkinsonová!"
"Tak ta prvé Pottere..Draco bude můj, ať bude chtít nebo ne. A za druhé...být tebou dávám si bacha nejen na sebe." mrkne na Harryho a podívá se na naší vystavenou fotku Rona a Hermiony.
Ani ne po vteřině už stojí u nás a vlepí Pansy obrovskou facku  až mi sletí z klína.
"S Dracem jsem zasnoubeni a brzo se budeme brát..a moje přátele nech laskavě na pokoji!" "A ty si myslíš, že mě nějaká vaše svatba zastaví?" skočí mu do řeči.
"A dítě by tě zastavilo?" Zvednu se a postavím se vedle Harryho, který mě majetnicky obejme kolem pasu.
Usměju se a dám mu pusu na tvář.
Pansy se znechuceně odvrátí..
"Ale to nejde!" namítá, když jí dojdou má slova.
"Nejde? Ale jde.." usměje se Harry a pohladí mě po břiše.
"J...jak?" vykoktá a začne pomalu couvat z místnosti..
"Copak ty už jsi drahá Pansy nevzpomínáš, kteří dva Bradavičtí studenti byli experti na lektvary?" zeptá se Harry a ušklíbne se.
"Ještě není konec! Jednou budeš můj!" vykřikne celá zruá vzteky a odejde.
Oba vyčerpané padneme na gauč a celý byt padne do trapného ticha.

-Harry-
Asi po deseti minutách ticha mi ze rtů konečně vyleze otázka, která mi po celou dobu ticha běhá hlavou..
"Proč jsi se nebránil?" zeptám se potichu.
" C-co?"...
"Nedělej blbýho..viděl jsem vše, slyšel jsem vše..",
"J..Jakto?" zeptá se překvapeně.
"Prošla kolem mě, tak jsem šel za ní a uviděl jsem jak..." cítím, jak mi první slza stéká po tváři.
"A..když jsem viděl, jak vedla tvoje ruce po jejím těle...tak...no...Prostě ....líbilo se ti to!" vykřiknu posledních pár slov..
"Ale.."
"Nic nenamítej! Nám oběma je jasné, jak by to dopadlo, kdybych nepřišel! Nechal by ses! Proč sakra?!" Zvednu se a a zamknu se v  ložnici...