Drarry-z Nenávisti láska?

Odpusť mi..

Tahle kapitola se netýká ani tak moc Drarry jako spíš samotného Luciuse..:)
Přečtěte si, co si uvědomil..)
Když jsem to psala, tak mi slza tekla :3 .. Jsem na něho hrdá!!
Enjoy!
Lucc <3

-Harry-
Narcissa je vážně fajn žena. Je jí škoda pro takového hlupáka..
Otevřou se dveře a dovnitř vejde Draco s tou jeho maskou bez výrazu. Posadí se vedle mě a já mu pod stolem stisknu ruku a jakoby pod mým dotekem zjihl.
V očích se mu objevili jiskřičky a zapojil se do rozhovoru se mnou a Narcissou.
Ale ve chvíli co vešel Lucius, tak ztuhl a přivřel oči.
Něco se muselo stát.
-Draco-
Otevřu dveře od jídelny a sleduju jak se mamka šťastně baví s Harrym. Posadím se a Harry mi pod stolem stiskne ruku, podívá se na mě a v jeho očích se zračí štěstí, radost, oddanost a láska.
Uvolním se a snažím se nemyslet na rozhovor, který před chvílí proběhl.
Ale ve chvíli co se otevřou dveře a otec vejde dovnitř, vzpomenu si na jeho slova a ve mě ta zlost doslova začne vřít.
Podívám se mu do očí a..vidím snad...ne to je blbost...
-Harry-
Oběd proběhl ve výborné atmosféře. Konverzace tak trapně nestála a pořád jsme si měli co říct a občas se zapojil i Lucius. Přišlo mi, že po většinu doby byl zabrán do svých myšlenek..
Už padla naprostá tma, tak jsme se rozhodli, že už půjdem.
Rozloučili jsme se a spokojeně odešly...
Doma jsme oba vyčerpaně padli v obýváku na gauč, pustili si film a po chvíli už jsme oba spali jak zařezaní.

Z pohledu Luciuse-
Nemohl jsem spát..pořád jsem měl v hlavě ty jeho slova
"ano chci ti říct, že s ním strávím zbytek života..za chvíli už nebudu jenom Malfoy ale Malfoy- Potter ..a vychováme spolu našeho syna.."
Takže já budu děda...?
A můj syn si vezme Pottera?
Po tváři mi steče slza.
'Malfoyové nepláčou přece...
Ale pláčou..' Celou noc jsem seděl ve svém křesle a popíjel jednu skleničku za druhou.
Najednou na mě dolehlo špatné svědomí a dostanu nápad.
Ve chvíli co vstanu do mě všechen alkohol stoupne a já se celý malátný dostanu ke stolku, vezmu kousek pergamenu a brk.

"Synu..doufám že mi vše odpustíš..jaký jsem byl bezcitný..nenechával jsem tobě, ani Narcisse volbu..všechno muselo být podle mě, ale to se změní..byl bych moc rád, kdyby jsi přišel ty i tvůj přítel na ples, který se bude konat.
Veřejně se všem omluvím za své chování.
Otec."
Dopíšu to a najednou mi někdo položí ruku na rameno.
Otočím hlavu a všimnu si Narcissy s očima plnýma slz..
"Tak ti to došlo..konečně..
Náš syn je opravdu šťastný. Jsem ráda, že jsi si všechno uvědomil. I když byli časy, kdy jsem měla neuvěřitelnou chuť od tebe odejít, tak jsem si vždy řekla..jednou se změní..uvidíš...
A ten den nastal...jak dlouho jsem čekala" řekne a z očí se jí spustí další a další slzy..
Vstanu, a lehce s něžností jí je všechny setřu.
Jak je krásná..
Nikdy jsem si neuvědomil jak jsem všem ubližoval.
"Doufám, že i ty mi odpustíš" zašeptám a moje rty se střetnou s jejími.
Po takové době....