Drarry-z Nenávisti láska?

Dnešek stál za to..

Ahoj! Trochu kratší kapitola, omlouvám se, ale dneska jsem se dozvěděla, že možná půjdu na operaci takže...:/
Stejně doufám, že se bude líbit!:)
Lucc<3
-Draco-
Se šťastným pocitem a s úsměvem na tváři se vzbudím a lehce vyprostím z Harryho pevného objetí.
Převléknu se a rozhodnu se, že udělám Harrymu snídani, ale tentokrát i s kapkou kouzel.
'Děkuju mami' zašeptám nad plnou ledničkou.
Tak jo..udělám lívance.
Těsto..atd...všechno s pomocí kouzel.
"Hmm co to tu voní?" zeptá se rozespale Harry a políbí mě na tvář.
"Lívance" odpovím pyšně a Harry se zděsí.
"Ach ne! Zase nás buď vytopíš, nebo vyhoříme!" začne paničky lítat po kuchyni.
Se smíchem mu naložím na talíř.
"Radši jez" odpovím a v tu chvíli zastaví.
"Po..počkej ty..to ..to už je to hotový? A my jsme nepřišli k újmě na zdraví? Kdo jsi a co jsi udělal s mým Dráčkem?" zeptá se vyděšeně a posadí se.
****
"Mmm lahoda"..mlaská si a mě neunikne pohrdavě ušklíbnutí.
"Co by jsi čekal od slavného  šéfkuchaře  Draca Malfoye?" nasadím pyšný výraz a zvednu hlavu výš.
Ale to už Harry chytá dusivé záchvaty smíchu.
"Tak jez, půjdem k vodě." řeknu a jdu se překvléknout.
"Ty nebudeš jíst?" zeptá se překvapeně.
"Ne..nějak nemám hlad." odpovím rychle a běžím do koupelny, protože se mi udělalo nevolno...
Vyčistím si zuby, převléknu se a to už na mě Harry s úsměvem na tváři čeká v předsíni.
****
Celé dopoledne se mácháme v moři a procházíme po pláži.
Večer oba znavení dnešním dnem padneme do postele a do vteřiny o sobě nevím.

-Harry-
Draco už spí, jenom já pořád ne a ne usnout.
Lehce ho pustím z objetí, natáhnu na sebe mikinu s teplákama a jdu na pláž.
Posadím se do písku a přemýšlím jaké to mám vážně štěstí..
Přátele, za které bych dal vlastní život.
Snoubence, se kterým jsem ten nejšťastnější chlap na světě.
"Mami..Tati..kéž by jste tu se mnou byli..ani nevíte, jak moc rád bych se s váma chtěl podělit o svoje štěstí.." zamumlám a po tváři mi stéká první slza..
Sleduju klidné vlnky, jak tancují jedna přes druhou.
Zvednu se, sundám si boty a pomalu se procházím po mělčině.
Po chvíli na mě padne únava, tak se vrátím do ložnice a aniž bych si sundal oblečení propadnu do říše snů.