SPŠ Grafická

Flashback 0.2

,,My píšeme z chemie? No dopr.."

,,-..A co tam bude?"

,,Nějaký ty pH blbosti. Zásady a kyseliny," ozval se za mnou kdosi.

,,A je tu někdo, kdo to chápe?" ušklíbl jsem se.

,,Cassidy?" houkl Jett do všeobecného hluku třídy.

,,Ne.. " protáhl jsem a utvrdil se v tom, že od ní si nic vysvětlovat nenechám.

,,Ano, Jette?" uslyšel jsem vzápětí její hlas. Plný dobré vůle. Jako vždycky.

,,Víš jak se dělaj ty rovnice?" zeptal se jí Jett a ona přišla k naší lavici.

,,Musíš tam tohle sečíst, pak to prohodíš a..-" vysvětlovala. Já jí poslouchal a nenápadně sledoval, co ukazuje Jettovi.

,,Zkus to sám," pobídla ho, když skončila svůj výklad. Mně se ovšem nějak nepoštěstilo to zcela pochopit. Heh.. to se nějak zvládne.

,,Ne, ještě musíš prohodit ty oxidační čísla. Jo.. lepší. No vidíš, už to máš dobře," usmívala se na něj. Pak sklouzla pohledem ke mně.

,,Kdybys to chtěl vysvětlit, stačí říct," oznámila suše a když jsem zavrtěl hlavou, odešla. Chvíli jsem ještě tupě zíral na pár vzorců na papíře, marně se snažíc přijít na to, jak z těch pár písmenek vytlouct cokoli by se týkalo třeba jen okrajově toho, co jsem zjistit měl.

,,Jette?" ozval jsem se po chvíli.

,,No?"

,,Jak se to dělá?" zeptal jsem se. On se doširoka usmál.

,,Jen se zeptej Cassidy," ušklíbl se.

,,Mám tě praštit?" pronesl jsem nevraživě. Copak to nikdo kromě té malé holky a mého škodolibého, podrazáckého kamaráda nechápe?! Očividně. Nikdo se o to nezajímal. Nikdo kromě ní nebyl ochoten sdílet své vědomosti a radši se tvářili, že nic nevědí.

,,Asi do něčeho kopnu," řekl jsem polohlasně. Jett se jen zasmál.

,,A nejspíš do tvojí zadnice," doplnil jsem a věnoval mu chladný pohled. Vstal jsem, sundal si sako, vzal sešit do ruky a pomalu došel až před její lavici. Stál jsem ruce v bok, s lehce nakloněnou hlavou a shlížel na ní z nebeské výšky. Po chvíli ke mně zvedla hlavu.

,,Potřebuješ něco?" zeptala se naoko mile. Vydechl jsem a upřel pohled do země. Pak jsem se opět podíval do jejích modrých očí. Až moc zářily. Moc mě vtahovaly do svého nitra. Ale tady jsem já ten, který oslňuje okolí. No... možná až po tom, co mi vysvětlí tu chemii.

,,Jak se to dělá?" zeptal jsem se s výdechem. Ona se pobaveně usmála.

,,Kouzelné slůvko?" Zatvářil jsem se lehce otráveně výrazem říkajícím "polib si", což bych asi i řekl, kdyby dodala, že začíná na P. Ale to já jí neřeknu, protože chci dobrou známku z testu, že.

,,No dobře, nebudu dráždit tvé ego. Dej to sem," kývla na sešit v mé ruce. Pustil jsem ho na lavici a obešel ji, abych stál vedle Cassidy. Opřel jsem se rukou o desku stolu a sklonil se, abych lépe viděl.

,,Tady máš kyslík.. takže mínus dva. Draslík je..-" začala a kroužila tužkou kolem jednotlivých prvků.

,,Musíš to dopočítat, když máš tohle dvakrát a tady čtyři, tak tady bude šest."

,,A proč je tohle v závorce?" pozvedl jsem povrchně obočí, jakoby závorka byla hluboko pod mou úrovní.

,,Protože kdyby tam nebyla, tak bys to bral dvakrát celý. Když tam je, máš dvakrát jenom tohle." Střídavě se mi dívala do očí a na vzorec, na němž mi to vysvětlovala.

,,Zkus mi napsat kyselinu trihydrogen fosforečnou," řekla a vrazila mi tužku do ruky. Naprázdno jsem polkl.

,,Trihydrogen?" otázal jsem se.

,,Hm. Aha. My nevíme co je to trihydrogen, že." Už jsem se nadechl, abych jí nějak utřel, ale radši jsem si to rozmyslel. Přeci jen.. ona má teď na vrch. Ale jakmile chemie skončí, bude to něco úplně jiného. Cassidy si povzdechla a jala se vysvětlovat látku, kterou jsme brali už před měsícem, ale díky profesoru ji nikdo - až na Cassidy a pár jedinců, kteří mi odmítli s čímkoli pomoct - nikdo nepochopil. Po nějaké té době se rozezněl zvonek hlásící nám pohromu a já se s lepším pocitem z oné látky (avšak mnohem horším, vůči Cassidy) vracel na své místo. To několikaminutové utrpení se mi vyplatilo. Test jsem napsal na výbornou.