SPŠ Grafická

Drowned in thoughts

,,A vy si myslíte, že já mám čas předělávat každou...-"

,,Ne, já si nemyslím, já jenom očekávám, že když už si vezmete obzvláště složitý a náročný projekt, tak budete schopný ho nějak inteligentně zpracovat, ty kecy, který tady píšete nejsou nic jiného než vaše osobní nevyspělost a arogance," skočil mi pan Everret do řeči.

,,Osobní nevyspělost a arogance?! A to usuzujte z čeho?"

,,To nemusím z ničeho usuzovat, to na mě samo křičí z vašich poznámek. Vzal jste si nejtěžší téma a přitom nejste schopen ho zpracovat, to je ta osobní nevyspělost. Vy prostě potřebujete být zajímavý, to je to."

Zhluboka jsem se nadechl. Fajn, fajn, dobře. Já ho teď nechám být. Je to profesor a je to debil, mě to nemusí zajímat, já nemusím mít poslední slovo.

,,Dobře... tak co mám podle vás udělat?" Chvíli na mě jenom zíral.

,,Vy si ze mě snad děláte srandu?!"

Jo. A takhle to dopadne, když se žák rozhodne neodporovat profesoru a zkusit s ním vyjít.

,,Ne, já se jenom ptám, co byste rád, abych změnil, protože vás nechápu. To je celé. Já..-"

,,Ne, vy se jenom snažíte...-"

,,Já jenom nevím, co...-"

,,-...ze mě udělat vola a k tomu se...-"

,,-...necháte mě domluvit?"

,,-..a k tomu se snažíte vypadat charakterně, ale...-"

,,Takže nenecháte...-"

,,-...ale to vám tady nikdo nesežere, takže se laskavě...-"

,,Necháte mě aspoň říct, co jsem...-"

,,-...seberte a vypadněte, protože já nemám čas na zbytečný debility."

,,A vy si myslíte, že já ten čas mám."

,,Očividně!"

,,Hm, tak to asi nebude jenom mnou."

,,Můžete jít."

,,Jo, tak vám děkuju za konzultaci, nashle."

Vyšel jsem z kabinetu a rázně zavřel dveře, v tom samém pohybu jsem se pootočil a kopl do zdi. Ať už jde sakra do háje! Všichni ať jdou do háje!

* * *

,,Ahoj...-"

,,Nech mě," vyštěkl jsem dřív než stačila doříct slovo. Usmívala se jako sluníčko a já jsem na ni neměl náladu. Na nikoho jsem neměl náladu. Jassica se zamračila.

,,Co se děje?" zajímala se. Nechal jsem ji v chodbě za sebou a klusal ze schodů do přízemí. U vrátnice jsem si vzal tašku, kterou jsem tam nechal a rozrazil dveře školy. Ovanul mě svěží vzduch a já jsem cítil, jak se pomalu plní hnilobným zápachem, který mě obklopoval ze všech stran. Ne, nerozkládal jsem se já, ale moje duše, moje nervy a moje důstojnost. Pomalu mě přestávalo bavit se pořád tvářit jako ten strašně arogantní, přechytralý a vlastně trochu bezcitný a bezohledný, cynický a sarkastický člověk, jehož všechny přednosti se odvíjí od toho, že je vysoký. Ne. Ne, ne a ne. To nejsem. To jste si ze mě udělali vy. Proč je Jett jediný člověk, který je schopný se mnou vycházet a proč je jediný člověk, se kterým jsem schopný vycházet já? Protože on to pochopil. Jemu došlo, že ne všechno co dělám musí být ovlivněno tím, že chci zazářit a vyniknout, jemu došlo i to, že se ne vždycky snažím na plno a že to, jak se chovám, co dělám a jak vystupuji zdaleka není to nejlepší, co dokážu.  A tak to může, možná by mělo být u všech. Není přece důležité být za všech okolností nejlepší, vtipný, první, úžasný. Možná to bude tím, že on mě poznal i v jiné společnosti lidí, v takové, ve které stojí za to se opravdu snažit. Někde, kde není jenom Cassidy, která si obzvláště hraje na nejchytřejšího člověka vůbec, kde není Oliver a Andree se svými poznámkami proti mé osobě, kde není vypatlanej Hank, ani dotěrná Jassica, která souhlasí a podporuje všechno co řeknu. Prostě tě má ráda, to je celý. Nejspíš se do tebe zamilovala, to jí nemůžeš vyčítat, řekl jednou Jett. A nebo má ráda vlivný lidi... zamyslel se potom. Ale to na situaci nic nemění. Mě tahle společnost nebaví. Společnost, kde se všichni pořád snaží vypadat co nejlíp. Dobře, ne všichni a ne pořád. Ale co na tom? Já to koneckonců dělám taky. Jenže mě k tomu vyprovokovali oni. Ano, jsem arogantní. Ano jsem vysoký. Ano, mám rád přehled, perspektivu a ironii. Ale to ještě neznamená, že jsem bezohledný, bezcitný a jediný co mě zajímá je můj vlastní úspěch a s tím, že všechnu svoji jistotu beru jenom z výšky mi taky všichni můžou vlézt na hrb. Jsem vysoký, samozřejmě, že to skýtá výhody a taky nevýhody. Ale mám se snad hrbit když mluvím s Oliverem nebo s Cassidy aby neměli pocit, že se na ně vytahuji svojí výškou? Ne, to je hloupé. Ale chápu to. Samozřejmě, že se to vybízí. Přímo se to vybízí. Stejně tak jako si lidé mohou dělat srandu z lidí malých, můžou výšku použít i proti vysokým. Ale copak o to jde? Je snad správné dívat se na svět jako by to byl zápasnický ring? Je až moc jednoduché do někoho kopnout, když se nikdo nedívá. Když to nikdo jiný neuvidí, je jednoduché někomu ublížit, ale copak o to jde? Ne, sakra. To by nemělo být to hlavní po čem se lidé ohlíží.