SPŠ Grafická

Konec? Ne, ještě není dohráno

Přemýšlel jsem. Celou hodinu jsem přemýšlel. Celou tu pitomou přednášku jsem jaksi probděl. Nad čím? Nad ní. Nesnášel jsem ji. A teď jsem ji nesnášel ještě víc právě proto, že jsem ji nesnášet přestal. Bylo to neuvěřitelné. Další ročník je skoro v háji... Je to do háje už skoro pryč a já jsem až teď pochopil... ne, pardon. Moje já pochopilo, samo o sobě, já s tím neměl nic společného. Ale pochopilo. Něco pochopilo a nechce mi říct co. Prostě něco. Z nějakého důvodu jsem k ní ztratil odpor. Ne, zase chyba. Já jsem k ní odpor neztratil, to moje vnitřní já k ní ztratilo odpor. A nechce mi říct proč, i když to samo moc dobře ví. Řekla něco tak hrozně převratného? Ne, řekla, že jí to nebaví, že jí ubližuju, že mám složitou osobnost, že jsem vlastně charakter a při tom naprostej debil a že jsem vysoký. To všechno řekla. Pak taky řekla, že se umím chovat a že bych jí nevrazil i kdyby se do mě pustila ona. To by mě zajímalo kolik lidí ví, že to má ozkoušené. Ne, vlastně by mě to nezajímalo. Je mi to úplně ukradené, stejně tak jako je mi jedno, komu a jestli řekne, co jsem pro změnu řekl já. A co jsem vlastně dneska řekl já? Že mě to mrzí, že jsem ji nechtěl ničit, nebo spíš, že jsem nevěděl, že ji doopravdy ničím. Že už se k ní tak chovat nebudu a že se nemá přepínat. Pak jsem z ní taky chtěl vytáhnout, proč mě vlastně začala tak nesnášet, jak se na to dívala v prváku. Protože já jsem měl jasno. Ale ona mi neodpověděla, místo toho řekla, že jsem hrozně vysoký. Ale proč to řekla? Vždyť si nemohla myslet, že tím zamluví moji otázku... a přeci se jí to podařilo. Promnul jsem si obličej a zadíval se o pár parket na podlaze vedle. To v prváku řekla taky. Bylo to mezi prvními větami, které jsme spolu prohodili. Možná proto to řekla, protože si vzpomněla, že první dojem na ni udělala moje výška a já se na první dojem v podstatě ptal. Že by to měla spojený? Že bych jí vadil kvůli výšce? Ne, vždyť to je blbost. To spíš bych... spíš jako... kdybych se jí vysmíval kvůli výšce... ale ne, to by ode mě bylo dementní vytahovat se na lidi výškou. Myslím, že jsem to nedělal. Teda... samozřejmě, že když chci mít trochu víc převahy tak se narovnám, nebo že z toho čerpám prameny na vtipy, ale ty jsou mířený na mě, ne na to, že ostatní by byli malí, a navíc Cassidy není malá, takže myslím, že tím to nebude. Ale stejně si na to nejspíš vzpomněla... Proč? Že by to vážně měloněco společného s tím, že mě nemá ráda? Ahh... sakra! Proč se tím do háje tak zabývám?! Vždyť mně to může být naprosto ukradený, tak na ni zapůsobila moje výška, a co jako? No právě. A co. Proč mě zajímá ten důvod proč mě nemá ráda? Proč mě zajímá, kde má kořeny? Protože mám rád psychologii a tohle je dozajista zajímavá věc. Jo, to jde, toho se budu držet. Psychologie je úžasná a filosofie jí dýchá za krk. Ale to teď není můj problém. Můj problém je... no, to je dobrá otázka. Co je vlastně teď můj problém? Jako předtím, že mi nejde chemie. Ale to už je tak zažitý, že to ani nejde brát jako problém, je to spíš moje druhá přirozenost. A jiný problém... Cassidy? Ne, Cassi jsem nikdy jako problém nebral, bylo o spíš jako... počkat... já - já jsem použil... Cassi? Agr... nebudu jí říkat zdrobnělinou. Je to prostě Cassidy a tečka. A proč se tomu tak bráníš, hm? Co? Čemu se jako bráním?! Jménu Cassi. Ale no tak, vždyť je o jenom oslovení, nemusím to nijak řešit. Ale přesto to řešíš. Ne, už ne, už to neřeším. Pojďme dál. Je pro mě Cassidy problém? Ne, není, prostě je a já jsem si uvědomil, že možná není od věci ji trochu respektovat. Ale to je asi celé. Možná jsem si taky tak nějak už úplně znepřátelil Olivera, ale... to mě vlastně taky celkem nezajímá. Prostě mě půlka lidí má ráda a druhá ke mně má jenom respekt. Proč bych se o to měl zajímat, mám Jetta a Cassidy? Hey! Ty zpropadený vnitřní hlase, strč si Cassidy někam a neotravuj mě! Mám Jetta a lidi jako je Jasie nebo Matthew a Cassidy mě nezajímá, tak mi ji pořád necpi do myšlenek! Zajímá tě. Nezajímá, sakra nezajímá mě o nic víc než ty! Ha, vtipné. Jenže já jsem ty, víš? V tom je ten problém. Ale... mám pravdu? Jo. Ale už sakra sklapni! Já nejsem schizofrenik a tvoje problémy mě nezajímají. Ale moje problémy jsou...- Ano, ano, já vím, tvoje problémy jsou moje problémy neboť ty jsi já a já jsem ty a my jsme jedno a to samé až na to, že ty jsi otravnější a já arogantnější, ale jsme jedno a to samý, tak už mi dej pokoj! Já se tu snažím... přemýšlet.