SPŠ Grafická

Crrr

Baf!

Ty blbej vnitřní hlase! Jdi do háje s lekáním a vezmi s sebou i ten pitomej zvonek!

Zvoní, to znamená, že mi končí klid. Při přednášce mužů přemýšlet, ale nemusím nic dělat. Při hodině nic nemusím. Mám čas, mám dlouhý čas na přemýšlení, čas, kdy mám na chvíli padla. Chvíli, kdy se nebude nic dít. Prostě klid, šlus, pauza od všeho. Zasloužený odpočinek... Jenže teď to končí. Teď musím něco dělat, něco udělat a hlavně vymyslet co. Ne, už ne vymýšlet, ale doopravdy vymyslet, domyslet a udělat. A mám na to asi tak pět vteřin.

Nadechl jsem se a s mně neodmyslitelnou "mám-to-na-háku" - důstojností, jsem se zvedl ze židle, zasunul ji a volným i když svižným krokem jsem vyšel ke dveřím. 

,,Hele jak utíká, a ani by nakonec nebyl schopnej mě praštit, já jsem to aspoň zkusil," slyšel jsem tlumený hlas Olivera, který si nejspíš myslel, že ho neuslyším. Prudce jsem se otočil.

,,Tobě to nestačilo?!" křikl jsem a vydal se k němu, rychle, prudce a naštvaně, dost naštvaně.

,,Zmiz," slyšel jsem jak pro změnu Jett sykl na Olivera, který už ovšem nestihl zareagovat. Napřáhl jsem se a podpořen rychlou chůzi jsem ho udeřil, až zakolísal a lidi za ním ho museli podepřít.

,,Proč jsi to udělal, ty idiote?!" křikla na mě Cassidy, jakoby se až teď probrala z "on-je-vlastně-celkem-v-pohodě" - transu. 

,,Protože mě nasral," odpověděl jsem věcně s patřičně zabarveným hlasem, říkajícím "jaký-si-asi-tak-myslíš-že-jsem-mohl-mít-důvod".

,,A to je důvod pro ránu pěstí?!"

,,Pro mě ano!"

,,Promiň, ale to je hodně dementní!"

,,Jediný co je tady dementní je Oliver!"

,,Oliver a to, co mu dalo pěstí."

,,Myslím, že nejsem jediný, kdo už někoho fláknul, kvůli vzteku," řekl jsem rozčilením maskovanou provokaci.

,,Jenže to byla facka, ne pěst a ode mě a ne od tebe! V tom je sakra rozdíl."

,,Jo a taky jsi ji nedávala jemu, ale mně a nejsi kluk, ale holka, co je moc jemná než aby někomu dala pěstí!"

,,Chceš se vsadit?!"

,,Chceš mi vrazit?!"

,,Jo!" křikla a bleskově mi vlepila facku. Na chvíli jsem se zarazil a zíral do bodu, kam se mi otočil obličej, potom jsem se vrátil pohledem k ní. Všichni kolem byli dokonale zticha. Přistoupil jsem ke Cassidy trochu blíž a zadíval se jí do očí.

,,Řekl jsem to už tenkrát, řeknu to znova. Kdybys nebyla holka a ještě k tomu mladší a menší než já, už ležíš na zemi s přeraženým nosem. Jenže ty jsi holka, menší a mladší než já, takže ti nic neudělám. A neříkala jsi náhodou, že mi dáš pěstí?" naklonil jsem hlavu na stranu. ,,Jsi moc měkká, než abys někomu dala pěstí. Nebo se bojíš? Čeho? Já ti to nevrátím. Já ti nedám pěstí, ani facku, ani do tebe nekopnu, do tebe ne. Bojíš se mě? Bojíš se toho, co jsem řekl, toho co bych mohl říct? Nebo se bojíš mě samotného? Nebo jsi prostě moc jemná a opatrná?!"

,,Proč by ti měla dávat bezdůvodně pěstí jenom pro to, že se do ní navážíš?! To do háje není žádné umění někomu vrazit a už vůbec to není nic, na co bys měl být pyšný, ty seš prostě arogantní a ctižádostivej člověk, kterej si buduje autoritu na tom, že někoho flákneš, meleš tu o tom, jak by už ležela na zemi s přeraženým nosem a nakonec ji nic neuděláš, děláš přesně to, co vyčítáš Oliverovi i ji a ještě k tomu ze sebe děláš největšího borce a k tomu charaktera, že neuhodíš holku. To do háje ale není žádná ctnost dát někomu pěstí!" křikla na mě pro změnu Jane. Od té jsem to nečekal, ale budiž.