Dva dny před koncem měsíčního zájezdu do zahraničí, který zahrnoval i maturitu pro nejvyšší ročník a jímž byla střední průmyslová škola grafická proslavená, se rouzpoutala ohnivá a až moc ostrá diskuze mezi několika studenty.
Co se stalo posledního května, mělo by navždy zůstat uzamčené v tom dni.
Nezajímavější na tom bylo, že nikdo z přítomných si nebyl tak docela jist proč a jak se o daných tématech mluvit začalo, zároveň by žádný z nich neřekl, která všechna na témata tam byla. Diskuze a následně prudká výměna názorů byla velmi obsáhlá a každý si z ní pamatoval jiná slova. Pro každého byla jiná slova důležitá. Každý si bral k srdci to, co ho zasáhlo a co mu ublížilo. A bylo toho vskutku hodně.
Nikdy jsem tě nemiloval, jasný? A nikdy nebudu, přestaň mi tu, sakra, předhazovat tu blbou flašku!
Každý si navždy zapamatuje část toho rozhovoru. Každý ale část jinou. Ty ostatní nakonec upadnou v zapomnění.
Pamatuješ si, jak jsem byla před dvěma lety v nemocnici? Řekli vám, že jsem spadla ze schodů, měla otřes mozku a vnitřní krvácení. Měla jsem otevřenou zlomeninu a přišla o hodně krve. Nechtěli jste tomu věřit, byli jste šokovaní. Jak se tohle vůbec člověku může stát, jak se mu to může stát při pádu ze schodů? Tenkrát jsem se jenom smála a říkala, že holt máme nebezpečný dům. Je ale věc, kterou nikdo neví. Můj pád měl důvod. Byl zinscenovaný, abych to tak řekla. Mnou. Víš co, nebo spíš kdo byl ten důvod?
Všem došla spousta věcí. Každý z nich si uvědomil, jak slepý posledních pár let byl. Slyšeli moc na to, aby se mohli druhému ještě někdy podívat do očí bez výčitek, beze smutku a žalu, bez pocitu viny a sebedestruktivní touhy.
To byl vtip?
Někdy stačí i tři slova. Potom taky správný výraz v obličeji a tón hlasu. Zbývá už jenom kontext. Ten může změnit dočista všechno.
Bylo jich tam tenkrát pět. Dva z nich byli, dalo by se říci, jen přihlížející. Jenomže s těmi třemi spojení. A právě to spojení jim pokřivilo život stejně jako Christopherovi, Cassidy a Jettovi.
Problém je v tom, že cítit, chápat a vnímat bolest druhých, sice člověka může psychicky poznamenat a na kratší čas ho dostat na dno. Jenomže to nikdy nebude to samé, jako být přímo uprostřed všech přetvářek, křivd, tajemství a věcí nikdy nevyřčených ačkoli tisícrát vyřezaných do srdcí jedno i druhého. V tomto případě do srdcí všech tří.
Výsledná situace se zdála být tak neúnosná, že se vylučovala s bytím s ostatními členy toho zatraceného tria dohromady.
Stalo se toho moc. Až moc bylo vyřčeno. Až moc bylo vysloveno nahlas. Moc věcí, které se nahlas nikdy neříkají.
Je horší být ten, kterému láska není opětována, nebo ten kterému láska být opětována nemůže? Není na konec nejhorší být ten, který lásku neopětuje a opětovat ani nemůže, ačkoli o ní ví?
Jeden z nich se zatím v životě nikdy skutečně nezamiloval. Druhý byl plně oddán člověku, kterého miloval celý život. Třetí zamilovaný byl, ale naučil se své city dusit, až je udusil úplně.
Jakákoliv myšlenka na kteréhokoli z nich, byla pro ně doprovázena prudkou, anebo zoufalou touhou po sebedestrukci.
Jeden z nich je silný hodně. Druhý trochu míň. Ale co ten třetí? Co když není tak silný, aby touze odolal?
Ještě se toho stane hodně.
I když...
...kdoví.
Možná se už nestane nic.
___
ČTEŠ
SPŠ Grafická
Teen Fiction,,Cassidy tě zase setřela, kámo." ,,Cassidy mi může políbit... šos." ,,Jo, to máš pravdu, vůči tobě může Cassidy všechno." ,,Jette, mám tě kopnout?!" ,,Ne... já jen, že jestli s tím něco neuděláš, tak ti absolutně rozcupuje autoritu." ,,Moje autor...
