SPŠ Grafická

Den odjezdu_timeskip #1

O pár dní později...

,,No tak, uklidni se!" zvýšil Jett hlas.

,,Jak se mám podle tebe uklidnit?! Je to na měsíc, celý měsíc. To jsou čtyři týdny a jednatřicet dní a kolik je to hodin ti už počítat nebudu, je to dlouho a jestli mi přiřadí nějakého debila, tak s ním budu muset měsíc spolupracovat, ty víš, že neumím měsíc spolupracovat s debilama, prostě to nemůže...-"

,,Sklapni už. Ty s nimi možná neumíš spolupracovat, ale pracovat ano, to ti bude muset stačit. Ale myslíš, že ti věřím, že ti jde o to, abys neměl ve skupině nějakýho blbce?"

,,A o co by mi podle tebe mělo jít?"

,,Cassidy."

,,Jdi do háje," promnul jsem si obličej a proklínal ho za to, že mě tak dobře zná.

,,Je to na měsíc, ale já tam budu s tebou. Máme stálou dvojici a já všechno zařídím. Na tobě je mluvení, reprezentace a oficiální stránka. Budeš mít tým, který bude pod tebou pracovat, jedeme tam s prvákama, ti tě budou poslouchat. K tobě budou mít respekt, ze mě budou mít kámoše. Jsme dobrá kombinace a ty to víš. Koukal ses na rozdělení skupin a dvojic?"

,,Nedíval."

,,Nechci nic říkat, bro, ale odjíždíme za tři hodiny a ty to pořád nemáš?" usmál se.

,,Ne, nedostal jsem se k tomu. A mám tebe. A je šest hodin ráno, nech těch povinností," usmál jsem se taky.

,,Dobře, po cestě na to ještě bude čas. Koupil jsi ten dárek?"

,,Ne, tam jdu teď."

,,Dobře, počítám s tebou v půl osmý u divadla, bude tam Cleare, chtěla se s tebou rozloučit a dát ti něco na cestu."

,,Výborně, pokud je to všechno," řekl jsem.

,,Tak tedy v půl," řekl Jett a nastavil ruku pro brofist. Nad tím gestem jsem se pousmál. Dětinské. Ale úmyslně. Ťukl jsem mu pěstí do pěsti a on se usmál.

,,Na Cassidy se vybodni, je nepravděpodobné, že bude s tebou, ve vlaku ti to ukážu, a i kdyby tak já se o ní postarám, rozumíš? Měj se, Caesare a nevykraď tu banku," mrkl na mě s úsměvem a když jsem mu ho oplatil oba dva jsem se obrátili a šli svým směrem. Caesare mi neřekl už hodně dlouho... ale svého času to byla slušná přezdívka. Mířil jsem do banky, Jett do nemocnice za mámou. Napravo ode mě byl stánek s květinami a mě něco napadlo. Prudce jsem se k němu otočil a přelétl květiny pohledem.

,,Prosím tuhle kytici, rychle," řekl jsem a slečna, za pultem kývla. Vytáhl jsem z kapsy pouzdro s penězi. ,,Jette!" křikl jsem do davu. Kamarád se otočil. Slyšel mě. ,,Děkuji," vzal jsem si od slečny kytici a podal jí jednu bankovku. Otočil jsem se a na její zhrozené oznámení, že jsem si nevzal peníze nazpátek jsem odpověděl: ,,Něco si kupte, já spěchám." S těmi slovy jsem se rozběhl k čekajícímu Jettovi.

,,Pozdravuj mámu," řekl jsem a dal mu pro ni kytku.

,,To jsi nemusel."

,,Mám tvoji mámu rád a jsem slušně vychovaný. Teď už musím jít," podíval jsem se na hodinky, ,,a toho Caesara si strč do kapsy."

,,Měj se, nejjasnější," zasmál se a já naznačil, že mu dám pohlavek, chtěl jsem něco namítat, ale místo toho se jen zasmál. 

,,Tak už běž," mrkl. Zakroutil jsem nad ním hlavou a naposledy mu mávl rukou v náznaku salutování. Pár metrů ode mě začala brzdit tramvaj. Dal jsem se do běhu.

*

Banka, dárek pro hostitele za mě i za Jetta, potom snídaně v divadelní kavárně. Já mám takový neuvěřitelný štěstí, že mám Jetta. Abyste lépe chápali, naše spolupráce neexistuje pouze pro zájezdy jako je tento, pro projekty ve škole nebo jiné zájmové aktivity, funguje pro celý život. A co že je to za spolupráci? Nechci říkat, že je můj sekretář, na sekretáře má vůči mně až moc (a to konkrétně absolutně) rovnocenné postavení. Já nejsem nic jako jeho šéf. On je ten, který sestavuje plán, ten, co zařizuje schůzky, ten, který má přehled ve všem od úplných základů. A já s tím pracuji. Já spouštím plány a zaručuji jejich úspěšnost, já mluvím s lidmi, vyřizuji formální věci, já vyřeším všechno, o čem mi řekne, že je potřeba vyřešit. Například školní projekty. On sepíše, co je potřeba udělat, zařídí základy, já s nimi pracuji, on vytvoří body a nutnosti, jakési schéma pro prezentaci, já vytvořím ji samotnou a odprezentuji naši práci. On mi řekne, co nestíhá, já to udělám. A on zařizuje to, abych měl čas myslet na to, na co je potřeba. Co je potřeba ne pro mě, ale pro nás pro oba. Při následující cestě já zařizuji komunikaci s hostiteli až dorazíme, já sháním dar, já s nimi budu všechno řešit a on hlídá background. On má přehled. Základní přehled pod povrchem. Já mám ty věci nahoře. Je problém ve třídě? On ví, kdo, jak a kdy dělá co, já vím, co s tím udělat. A jsem schopný s tím něco udělat. Díky tomu, že on ví, proč se některé věci dějí. Jdou o mně drby? On to ví. Od koho, proč, kudy a kam. Jdou drby o něm? Já se postarám aby shořely. Drby jsou nadsázka, kterou se opravdu nezabývám a Jett taky ne, ale jsou hezkým příkladem. Já mám v Jettovi podklady pro veškerou práci, on má ve mně jistotu, která prosadí, co chce. Já umím zařídit hodně věcí, na které Jett nedosáhne. Já střílím a on mi kryje. On ví, že je problém, já ho za nás vyřeším. I kdyby šlo o blbý domácí úkoly, on ví jaké, do kdy, jak mají vypadat, co se chce, on sepíše materiály, já je seženu, on z nich udělá výpisky, já je zpracuji. Už na základce jsme spolu pekli, ale to byla ještě pořád sranda. Teď, jestli se moje kariéra bude směřovat někam jinam než jenom do tiskárny, chci ho mít s sebou. Možná se může zdát divné, že mluvím o takových věcech. Mluvím o ambiciózní spolupráci, o schůzkách, o problémech, projektech, pracích... mluvím o malých věcech ve velkém měřítku. Jsem na grafický škole, ale ne proto, že chci zbytek života strávit za počítačem v nakladatelství a zalamovat řádky po lidech, kteří to neumí. Já mířím výš, dál. Já mám větší ambice a vize. A Jett ten směřuje podobným směrem. Není tak ctižádostivý, ale je inteligentní, schopný a má potenciál pro spoustu věcí.