SPŠ Grafická

Flashback 1.0

,,Tak co, pravdu, nebo úkol?"

Smích...

,,Zase já? Pff... Úkol."

Smích...

,,Konečně! Heh, ták... co ti vymyslíme?" 

No, tak si to užij, kamaráde. Máš jedinečnou příležitost říct mi, co mám dělat.

,,Polib Cassidy."

Co?

,,Tak počkat..." bránila zmiňovaná dívka. On chvíli jenom zíral do prázdna a potom se podíval na kluka, který úkol vymyslel. O vteřinu později se podíval na Cassidy, která vypadala stejně nespokojeně jako se on cítil. Okolí se smálo, ale jednotlivé, otravné úšklebky pomalu utichaly a měnily se v napjaté ticho plné očekávání.

,,Dělej," pobídl ho netrpělivý hlas. ,,To přece zvládneš."

,,Nechceš mi dát něco jinýho?"

,,Já bych byla rozhodně pro něco jinýho," podpořila ho Cassidy.

,,Ne, musíš to udělat!"

,,A co když se nenechám políbit?" vpadla dívka.

,,Tak mu tě podržíme!" 

Všichni se smáli. Všichni kromě několika lidí. Mezi nimi byl on i Cassidy. Ona věděla, že je tu několik lidí, kteří by tohohle byli schopni, věděla, že když tenhle úkol padne, nebude cesty zpět. Ale nakonec prostě doufala, že se to nestane. Až teď si chtěla dát facku za to, že šla hrát flašku i s ním. A on přemýšlel nad tím samým. Už nikdy nebudu hrát flašku s Cassidy. 

,,A žádnou mělkou pusu, pořádnýho francouzáka, víš co, hezky rty, na rty, jazyk na jazyk..." Všichni se smáli. Cassidy napadlo, že kdyby se pozvracela, třeba by z toho sešlo. Ale už bylo pozdě. Zvedl se. Když chcete divadlo, bude divadlo, pomyslel si zachmuřeně. Vstal, překračujíc zelenou, skleněnou flašku přešel kruh lidí a natáhl ruku ke Cassidy. Ta na něj jenom chvíli zírala a nemohla uvěřit, že by to byl opravdu schopný udělat. Čekal s nataženou dlaní a propaloval ji pohledem. Ona seděla, nebyla schopná se od jeho očí odlepit a po pár vteřinách se natáhla a chytila jeho ruku. On ji vytáhl na nohy a přiblížil se k ní tak, jak u sebe ještě nikdy nestáli a averze k ní, čišící z jeho těla tak intenzivně a arogantně ji téměř dusila. Všichni zmlkli. Každý druhý v místnosti stále čekal, kdy se z toho jeden z nich nějakým záhadným způsobem vyvleče a zmizí nebo to něčím zamluví, udělá něco neočekávaného nebo skočí z okna. To se ale nestalo. On si stále nebyl jistý, jestli se s tím jeho podvědomí opravdu smířilo, nebo jestli na něj pouze působí pozdní hodiny a látky, které se mu vyplavují v těle. Jenže alkoholu se téměř nedotkl, stejně tak věděl, že Cassidy si s pitím počínala podobně. Nebyli jediní dva, kteří se tomu vyhnuli, ale oba dva by byli vděční, kdyby teď trochu opilí byli. Třeba by to potom nebylo takové divné a nepříjemné. Zatímco Cassidy chtěla ještě chvíli přemýšlet nad tím, co se to právě děje, on se rozhodl jednat, než si to rozmyslí. Sevřel jí tváře v dlaních a jemně se jí přisál na rty. S životním postojem - když už, tak pořádně - se jí probojoval do pusy jazykem a ona jen překvapeně lehce rozhodila rukama a oči do široka otevřela. Byla v šoku, především z toho, že začínala ke své velké nevoli zjišťovat, že se jí to líbí. Jeho měkké a teplé rty z ní vysávaly čím dál tím víc energie a nahrazovaly ji něčím jiným, nějakou podivnou extází, která ji uvolňovala a jí bylo jasné, že až se od sebe odlepí, tak jí bude stonásobně hůř a možná špatně, i kdyby jenom psychicky. Ale teď, teď jí to bylo více než příjemné. Kromě toho, že se jí převracel žaludek a nemohla dýchat, ji na rozpálených tvářích chladily jeho ruce, které ji nedopřávaly ani malou chvilku oddechu od toho intenzivního spojení. On na tom byl podobně, až na to, že byl sám tím, kdo má navrch. Konečně držel Cassidy v šachu a vnímal, že pro změnu nemá na to, aby mu odporovala. Také si nemohl nevšimnout, že zatím pokaždé, tedy už dvakrát, co se začal mírně a lehce odvracet, aby jejich rty rozpojil, se k němu přisála, aby ten moment oddálila. Líbilo se mu to. Měl na vrch a věděl, že si to uvědomuje i ona. Věděl, že může udělat něco, co ona nechce, že mu dala najevo, že to nechce. Že nechce aby ji přestal líbat a že se mu podvolila. Poprvé a naposled. A jemu stejně bylo jasné, že to na jejich normálním vztahu nic nemění a že jediný důvod, proč ho nenechala to ukončit tak rychle je ten, že ví, že se to znovu nestane, že nechce, ani jeden z nich nechce, aby se to stalo znovu a že udělá všechno pro to, aby se to už nikdy neopakovalo. To všechno si uvědomoval a to všechno se dělo. A i když se to možná nezdá, dělo se to během pouhých několika vteřin. Okolí začalo hvízdat a trochu se smát, někdo ani nedutal a jiný se mohl přetrhnout, aby dal najevo, jak je to vtipné. Po krátké době se od ní přeci jen odtrhl. A skutečně se musel odtrhnout, což pobavilo nejen jeho, ale i ji samotnou. Stáli teď naproti sobě, on jí stále držel obličej v dlaních, a nic neříkali. Cassidy zčervenala a on trochu pookřál, uchechtl se a ona pobaveně zvedla jedno obočí. 

,,Tak pokračujem?" zeptal se do davu s očima stále propojenýma s těma jejíma.

,,Jako v líbání?" zasmála se Cassidy, ,,tak z toho mě prosím vynech," uculila se, vědouce že myslel flašku, tu hru a ne líbání. Taky se zasmál.

,,To se mám jako líbat sám se sebou?" 

,,Ty bys to určitě zvládl," smála se. Spustil dlaně podél těla naklonil trochu hlavu, shlížel na ni seshora a jak byla blízko, musela patrně zaklánět hlavu, aby mu viděla do očí.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že mi tolik zvedne náladu zrovna tohle," poznamenal potichu, tak, aby ho slyšela jenom ona.

,,Zrovna jsem myslela na to samé," zašeptala mu nazpátek. ,,Myslím, že točíš," řekla již nahlas a on se pousmál. 

,,Samozřejmě," řekl a zatímco ona si sedala, obešel kruh lidí ke svému místu a přidřepl si ke skleněné flašce. ,,Doufám, že to budeš ty," podíval se výhružně s jiskrou humoru v očích na spolužáka, jenž mu dal úkol, který mu zlepšil noc tak nevídaným způsobem. Zítra jí to dám nějak sežrat, pomyslel si. Tušil, a tušil správně, že Cassidy přemýšlí o úplně stejné věci. Zelená flaška se roztočila a on si sedl na karimatku, opřel se zády o topení, u nějž seděl a čekal, koho si zelené hrdlo vybere tentokrát.