Cassidy

18 3 0
                                    

Proč, proč jen pořád sedíš u té zídky a nic neříkáš? Proč nic neděláš a proč se nehýbeš?! Sedíš tu celý den a asi je ti jedno, že se na tebe celý den dívám. Mně se nestalo to, co Jettovi, já jsem totiž ještě jiný případ. Ale proč, proč jsi mi to nikdy neřekla? A proč jsem si toho já nikdy nevšimla! Byla jsem tak slepá, anebo tys byla moc dobrá herečka. Co ale teď?! Je červenec, máš být na táborech, máš se toulat venku s kamarády, jezdit daleko a nebo tam, kde to znáš, ale proč, řekni mi proč zabíjíš své nitro tady?! Když už nechceš výlety a kamarády, sežeň si brigádu! Ta se vždycky hodí, i když peníze nutně na nic nepotřebuješ. Je ti osmnáct, můžeš, co chceš, střední máš za sebou a narozdíl od Olivera nemusíš dělat reparát. Ale taky jsi to měla na hraně, slečinko. Dobře, dobře, já vím. Teď už chápu, proč to byl problém. Budeš se vymlouvat na to, že jsi byla s ním. Jenomže... jeho chyba to taky nebyla. Ach, moje malá Cassidy, máš tak krásné jméno. I jemu bude chybět. A to mě trápí nejvíc. On bude trpět mnohem víc než ty. Jeho to bude svírat hodně, hodně dlouho. Ty se nakonec sebereš a posuneš dál, on se ale nemá přes co posouvat, nemá se odkud sbírat. Je na vrcholu všeho, kde být může. Jako vždy, ostatně. Je na špici, je to kvalitní člověk a míří pořád výš. Jestliže není na dně, nemůže se od něj odrazit a jít dál. A on ví, že pokud chce uspět ve všem, co dělá, nemůže si udělat ke dni zajížďku. Vrátil by se k vrcholu už moc pozdě.

Ale ty se můžeš posunout. Ty se můžeš zvednout. Ty se máš od čeho odrazit. A když se budeš snažit, možná se s ním tam někde nahoře ještě potkáš.

SPŠ GrafickáKde žijí příběhy. Začni objevovat