Balónek

34 7 0
                                    

,,Jsi agresivní." Uslyšel jsem za zády známý hlas.

,,Co pak jsem někdy nebyl?" odvětil jsem volně a o nízkou zídku u níž jsem stál jsem se opřel tak, abych na něj viděl.

,,V prvním ročníku jsi se tvářil, že vlastně vůbec nejsi nebezpečný. I když... taky ti to nešlo, ty prostě neumíš vypadat zranitelně, neumíš nemít respekt a i kdybys chtěl autority se nezbavíš... když se nad tím zamyslím... jsi zajímavý přírodní úkaz. Stejně jako Cassidy, myslím, že té to bylo jasné od začátku."

,,Co jí bylo jasné?" Jett se na mě zadíval.

,,Že budeš tvrdej oříšek." Sklonil jsem hlavu k zemi a díval se na své boty. Já myslím, že jasné jí to nebylo. Možná jsem na ni nějak zapůsobil... nebo působil, ale jasné jí to nebylo. To Goučko, ta věc, která nás měla seznámit, která nám měla pomoct zasadit kolektiv... tam se chovala jinak. Ale to já taky.

,,Nezajdem někam? Mám docela hlad," rozřízl ticho Jettův hlas.

,,Proč ne," odvětil jsem a odpíchl se od zídky. Od zídky, která znamenala nic a přeci tolik. Ale o tom až jindy. ,,Mám odpoledne ještě dvě přednášky, ale na oběd čas mám."

,,Super a na večer máš něco naplánované?"

,,Ne, chtěl jsem sepsat seminárku na tisk, ale asi to nechám na zítřek, jsem unavený, proč se ptáš?"

,,Nechceš k nám zajít? Mám novou hru na  X-box a nemám s kým hrát, brácha je v tom Finsku."

,,On tam jel?"  užasl jsem.

,,Ano, na tvé doporučení, vlastně se držel téměř všeho cos mu radil."

,,Tak to mě těší... to jsem rád," usmál jsem se. ,,Kdybys s ním mluvil tak ho pozdravuj."

,,Jasný, a co ta hra?"

,,Tak na X-boxu jsem nehrál už hodně dlouho. Já jsem celkově nehrál už hrozně dlouho..." zamyslel jsem se. ,,Je to aspoň trochu o něčem?" usmál jsem se na hranici pohrdání, pobavení a zájmu.

,,Jasný, strategická střílečka, plná agrese, akce a logického uvažování!" zasmál se Jett. ,,Ne, to myslím vážně, bude tě to bavit."

,,Dobře, až skončím, jo... já ještě budu muset," promnu jsem si obličej, ,,ještě budu muset zajít za tím, za tím exotem ze shora... vypadlo mi jméno..."

,,Myslíš Everreta?"

,,Jo, přesně toho."

,,A proč zase? Kvůli těm projektům?"

,,Jo, nelíbil se mu poslední bod tak jsem to musel překopat a jestli mi nevezme ani tohle tak už mu asi vážně jednu vrazím."

,,Tak toho ho se prosím vyvaruj. Když už byl ten člověk schopnej donutit tebe abys kvůli němu něco překopal, tak si nezaslouží dostat pěstí, ale spíš pohár a velkou čokoládu," zasmál se Jett. To pobavilo i mě. 

,,No, jasný, pohárem po hlavě a čokoládu mu osobně nacpu do chřtánu," uchechtl jsem se. ,,Já to nějak zvládnu, teda... pokud nebude moc mluvit."

,,Já ti věřím, že to zvládneš, jenže ty bys zvládl i kdyby tě vyhodili a dát pěstí profesoru... myslím, že tohle by neprošlo, obzvláště u našeho vedení, ani omylem."

,,Ale prosím tě, bych to když tak nějak ukecal." 

Když jsme se dostatečně nasmáli, nezbývalo než vydat se směrem, kde se nacházel pouliční obchod s gyros, který byl dostatečně postačující pro náš oběd. Kdybychom cestou, trvající několik ulic centrem města, nepotkali pár nejmenovaných jedinců z nedalekého učňáku, byla by to cesta vskutku příjemná. Jenže my jsme je potkali. Partu čtyř kluků, starých jako my, s IQ tak o dvacet nižším a s egem jako nafukovací balonek. Když přifukujete ať už jakkoli, nadouvá se a jeho objem roste, když zaduje správný vítr, vynese ho až k oblakům. Ale stačí malý špendlík, nebo uvolnit těsnění... a je z něj jen malé, vytahané cosi, co se jemně válí po zemi, špinavé a pošlapané kýmkoli, kdo jde kolem. V naší konkrétní situaci byly jejich balonky tak nafouklé, že hrozilo, že prasknou samy. To je tak, když už si dovolují a uráží nás natolik, že již melou takové přemrštěné kydy, že jim samotným dojde, že to přehnali že jejich urážky jsou absolutně mimo, že my si z jejich řečí nic neděláme a že jsou trapní. To se děje málokdy a člověk už na tom musí být hodně špatně, když mu tohle dojde samovolně. Ale stalo se. A tak jsme po malém nekrvavém konfliktu nechali pár kusu splasklé, potrhané gumy ležet na chodníku a pokojně, s relativně dobrou náladou jsme došli až ke zmiňovanému stánku s gyros. 

SPŠ GrafickáKde žijí příběhy. Začni objevovat