Utažená kravata, decentní úsměv, padnoucí oblek, čisté boty. Stříbrné hodinky, nenápadně upravené vlasy, černý opasek ladící k botám. Štíhlý, vysoký, sympatický a sebevědomý. Budí respekt, tváří se příjemně a přesto jaksi autoritativně. Kolik že mu je let? Ach, ano, devatenáct. Na tuhle práci je tě škoda, chlapče! Ale co víc říci... vždyť ještě pořád chceš jenom brigádničit. Kde že to studuješ...?
Máš smutek v očích, chlapče. Copak se ti v životě přihodilo, rozešla se s tebou snad přítelkyně? Možná máš nemocné rodiče. Nebo jsi snad jenom unavený, nejde ti škola? Ne, na to nevypadáš. Tak proč, proč ty smutné jiskřičky v očích? Teď už je mi jedno, jak se tváříš a jak vystupuješ, pohovor je ukončen, ačkoli se to dozvíš až pozítří, jsi přijat. Ale mám takový dojem, že ty nepochybuješ o tom, že bychom tě nevzali.
Vypadáš silně, ale přeci jen smutně. Proč? Zajímá mě to. Jsem už docela stará, pověz mi, co se ti v životě přihodilo. Máš příjemný hlas, zajímá mě, proč jsi smutný, zdá se, že se dostáváš do nejproduktivnějších let svého mládí, teď máš kvést, máš se radovat a život si užívat, ty ale vypadáš, že to dokážeš, vypadáš, že máš život pevně v rukou. Máš ale smutné oči.
Máš smutek v očích, chlapče. Proč? Zajímá mě to.
,,Děkuji. A na shledanou, budu se těšit," usmál se když vstal ze židle a všem slušně podal ruku.
Pevný stisk. Stejně jako na začátku.
ČTEŠ
SPŠ Grafická
Teen Fiction,,Cassidy tě zase setřela, kámo." ,,Cassidy mi může políbit... šos." ,,Jo, to máš pravdu, vůči tobě může Cassidy všechno." ,,Jette, mám tě kopnout?!" ,,Ne... já jen, že jestli s tím něco neuděláš, tak ti absolutně rozcupuje autoritu." ,,Moje autor...
