SPŠ Grafická

Flashback 0.1

,,Cassidy tě zase setřela, kámo," řekl Jett s pobaveným šklebem ve tváři.

,,Cassidy mi může políbit... šos," odpověděl mu jeho kamarád, vyhnuvše se sprostému slovu jen o pár nanosekund.

,,Jo, to máš pravdu, vůči tobě může Cassidy všechno."

,,Jette, mám tě kopnout?!"

,,Ne... já jenom, že ...jestli s tím něco neuděláš, tak ti absolutně rozcupuje autoritu."

,,Moje autorita je věc osobnosti, ne toho, jak se vůči mně vyjadřuje jedna malá holka s egem větším než Amerika!" řekl a napřímil se v celé své výšce, zadíval se kamarádovi do očí a tomu hned došlo, co za naivitu před chvílí řekl. Tenhle kluk neztratí autoritu ani kdyby chtěl. 

Tohle byly ty vzácné chvíle, kdy si Jett pokaždé znovu uvědomil, že jeho kamarád umí být i děsivý, pro jeho povahu na to často zapomínal. Ale on se mu pokaždé připomněl. Jako třeba teď. Tohle byl vůdce, nebezpečný, schopný a autoritativní člověk. Někdo, koho by poslechlo i rozmazlené, nakrknuté děcko uprostřed puberty. 

,,Jak je možný, že je vůči tobě Cassidy tak imunní?" zamyslel se. Jeho spolužák mu neodpověděl. Jen se zadíval na čtveřici odcházejících dívek. Mezi nimi šla ona. Ona se svými dlouhými vlasy, ona se svou sarkastickou mluvou, se svými vědomostmi a vším tím, čím ho dokázala usadit. Se vší tou grácií, s elegancí a s trochou nadhledu kráčela se svými kamarádkami pryč dlouhou ulicí. Když zašly za roh, na silnici vodorovné s tou na níž stáli projela tramvaj. Koleje zadrnčely, na elektrickém vedení přeskočila jiskra. On se zhluboka se nadechl a pustil tu holku z hlavy. Pro tolik myšlenek mu nestojí.

   *   *   *

Zdravím, jen tak k úvodu. Tahle kniha by měla fungovat na principu paralelního příběhu, měly by se různě střídat obyčejné kapitoly spolu s vysvětlujícími flashbacky, které by měly doplňovat samotný děj. Za každý názor budu rád, každá zpráva i vote mě potěší.

To je zatím vše, děkuji, 

JZezi