Flashback 0.7

33 6 0
                                    

Její ruka tvrdě pleskla o jeho tvář. Cukl hlavou směrem, kterým by pokračovala trajektorie její dlani, kdyby jí v cestě nestál jeho obličej. Naštvaně a trochu překvapeně se mu dívala do očí, nejspíš si neuvědomila, že věc, po které tak moc toužila už několik dní, se neděje jen v její hlavě, jako už nejméně padesátkrát, nýbrž že ji dělá doopravdy. On nehnul ani brvou, pomalu otočil hlavu do původní polohy a mlčky se ni díval. Nevypadal naštvaně, jenom nebezpečně. Hodně nebezpečně. Dívka pořád čekala, kdy jí vrazí taky, už netrpělivě vyčkávala, kdy vrátí úder, jakkoli. Jenže on nic nedělal. Nic se nedělo, jenom ji propaloval pohledem a ona ho v duchu toužebně prosila ať už konečně něco udělá, ať se ni přestane takhle dívat, jenže on pořád nic nedělal.

,,Ty nic neuděláš?" zeptala se po několika minutách ticha. On jemně naklonil hlavu na stranu a promluvil tak klidně a nebezpečně, že jeho slova téměř zhmotňovala eleganci a arogantní zlo. Děsil ji a moc dobře si to uvědomoval.

,,Věř mi, že kdybys nebyla dívka, ještě k tomu mladší a menší než já, už ležíš na zemi s roztrženým obočím nebo s přeraženým nosem a choulíš se sama do sebe s přesvědčením, že už na mě nikdy nepromluvíš a nikdy se mi už nepodíváš do očí." Na chvíli se odmlčel a sledoval, jak rozšířila mezery mezi očními víčky a zrychluje dech. ,,Jenže ty jsi dívka, ještě k tomu mladší a menší. Takže správně, já nic neudělám. Můžeš odejít." Téměř drtil vyděšenou dívku pohledem. Zvolna zvedl paži a ukázal ke dveřím, aniž by ji spustil z očí, nicméně ona byla až moc paralyzovaná, než aby se pohnula. Další slovo, které pronesl, ji však už pomohlo.

,,Běž."

SPŠ GrafickáKde žijí příběhy. Začni objevovat