Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

3.Vzpomínky

Tomas

Seděl jsem u stolu hned vedle Nica. Všichni potichu debatovali a přitom jedli. Snažil jsem se dělat totéž ale vždy jsem se nenápadně podíval na Caroline, která seděla několik míst odemně. 

,,Tomasi" vyrušil mě hlas Michaela, postaršího mafiána. Tázavě jsem se na něj podíval. ,,Zrovna jsem Nicovy říkal že můj syn by byl skvělí poradce, co říkáš?" zeptal se mě s falešným úsměvem. Musel jsem se usmát. Bylo jasné že všichni teď budou Nicovy lézt do zadku s tím aby se oni nebo jejich synové stali Bossovy poradci, což je druhá největší pozice hned po Bossovy.

,,Ale jistě, tvůj syn by byl úžasný rádce" řekl jsem ironicky a znovu se nenápadně podíval k Caroline. Její tmavě hnědé vlasy zrovna zakrývali její usměvavou tvář. 

,,No, už mám určitou představu, koho bych si zvolil za svého poradce" prohodil Nico ale já mu nevěnoval příliš pozornosti. 

Po večeři se ženy odebrali do haly, kde se oddávali popíjením vína a drbům nejrůznějšího druhy.  Muži se odebrali do Nicovy kanceláře kde mu byla oficiálně a s plnou platností předána pozice Bosse. Byla to docela nuda, tedy alespoň pro mě. 

 Konečně jsem společně zamířili k ženám a jakmile do haly vešel Nico, místností se ozval potlesk. Přišla k němu Elena a sladce ho políbila. Všichni teď byly Nicem oslněni, teď to byl velký  mocný boss. Já jsem si z něho ale nic moc nedělal.

Vydal jsem se k baru a nalil si skleničku whisky. Se sklenicí u úst jsem se podíval na Nica. S úsměvem přijímal gratulace. Byl jsem za něj šťastný.

,,Mohla bych dostat jednu skleničku červeného vína prosím" ozval se za mnou jemný hlas. Zvědavě jsem se otočil a v tu chvíli se opravdu ujistil, že mě bůh miluje. Stála tam Caroline a netrpělivě čekala až jí barman podá její sklenici červeného.

Opřel jsem se o bar a nasadil svůj svádiví úsměv. ,,Na červený bych tě netypoval" řekl jsem a napil se ze své skleničky. Caroline se na mě krátce podívala, než se podívala zpátky na barmana a s pohledem mířený na něj mi řekla ,,A na co by jste mě typoval, pane Tomasi Luciáno".

,,Ty si mě pamatuješ?" zeptal jsem se ale vlastně mě to vůbec nepřekvapovalo, kdo by na mě zapomněl.

Caroline si vzala od barmana svou skleničku červeného vína a teprve potom se otočila ke mě ,,Myslím že na tebe se nedá zapomenout". S hrdým úsměvem jsem se napil ze své skleničky. 

,,Ráda jsem tě viděla" usmála se na mě takovým úsměvem, že mi zacukal pták a vydala se pryč. 

,,Počkej...myslel jsem si že si popovídáme, zavzpomínáme na starý časy" dohnal jsem jí a postavil se jí do cesty. Caroline na mě protočila oči a její hrdý úsměv jí z obličeje nezmizel.  ,,A na co chceš vzpomínat? Když jsem byly malý, choval ses ke mě pěkně hnusně".

Nasadil jsem překvapený výraz ,,Hnusně? To zase přeháníš, ignoroval jsem tě, to je všechno. Kdybych ale věděl jaká bohyně z tebe vyroste, věř že bych tě nespustil z očí".

Caroline se ironicky zasmála ,,To věřím. Slyšela jsem toho o tobě za celá ta léta hodně".

,,Doufám že jen to nejlepší" prohodil jsem. Caroline se jen zasmála a chystala se mě obejít, já jí ale zase okamžitě stoupl do cesty. Caroline frustrovaně zasténala ,,O co ti jde, Tomasi?  Co kdyby jsi si šel najít nějakou jinou?"

,,A co když chci tebe" řekl jsem tajemně a v tom se naše pohledy do sebe zapili. Caroline se kousla do rtu a já jsem v tu chvíli měl opravdu co dělat abych jí do toho rtu nekousl sám. 

,,To máš potom smůlu" zašeptala, spiklenecky na mě mrkla a vydala se pryč. Nezmohl jsem se na nic jiného než se na ní dívat. Byla tak krásná, tak jiná. Nenápadně se na mě otočila a usmála se. V tu chvíli jsem věděl že jí musím mít....ne, já jí musím přímo vlastnit.

Zbytek večera jsem jí nespustil z očí. Neustále s někým koketovala a flirtovala, přitom se vždy nenápadně podívala na mě. Dělala to schválně...provokatérka. Čím dál tím více se mi líbila. Byla jiná...byla něco speciálního. 

Vždy když už jsem se chystal si k ní dojít pro tanec,  mě vždy někdo předběhl. Alkohol mi začal stoupat do hlavy a já měl potřebu proříznout hrdlo každému kdo byl v Caroline blízkosti. Jako by to Nico vycítil a poslal mě pevným hlasem bosse domů. Odmítal jsem ale nakonec mě umlčel se slovy ,,Běž se prospat, a zítra odpoledne ať jsi tady, budeme obědvat s rodinou Caponi".

Doufám že se vám další kapitola líbí :) Jinak doufám že vás první kapitoly neodradili, vím že se v nich nic moc nestalo ale slibuju že se to zlepší :)