Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

8.Krušné ráno

Caroline

Celou noc jsem probrečela. Jakmile ale vysvitlo slunce, jako bych nabrala novou sílu. Musím být silná jako matka a nedat na sobě nic znát. Své myšlenky na Tomase jsem svedla na chvilkový závan slabosti. Nemůžu přece na něj pořád myslet když on určitě nemyslí na mě. Navíc se teď budu vdávat a je více než jasné že tím pádem o mě nezavadí ani pohledem. Možná na mě už dávno zapomněl a taky možná zrovna teď píchá nějakou PLAYBOY blondýnu a já sním o naší společné budoucnosti, která se stejně nikdy nestane protože si beru Armanda.

Nejspíše bych to ani Tomasovi neměla říkat, jen by se mi vysmál do obličeje se slovy že ho vůbec nezajímá koho si beru a kdy. Vlastně se ke mně takhle choval vždycky, tak proč by to najednou mělo být jinak.

Znovu se mě zmocnil vztek, ale ne na otce ani na Armanda ale na sebe. Že jde celou noc probrečela kvůli muž který mnou nejspíš pohrdá. A já se ještě natolik ponížila, že jde ho políbila. To už se nesmí stát.

Celé ráno jsem se zaměstnávala jakýmkoli činostmi abych neměla čas na přemýšlení. Jack kolem mě chodil po špičkách a matku jsem za celé ráno nepotkala. Nejspíše se zotavovala ze včerejší hádky s otcem kvůli výběru mého manžela. Jen otec dnes doslova svítil nadšením. Ani jsem se nedivila. Vše mu náramně vychází.

,, Proč si Caroline musí vzít to starý prase?" zeptal se z ničeho nic Jack otce. Ten se naštvaně zamračil. ,, Protože jsem to řekl a tobě do toho mimochodem nic není".

Doufala jsem že Jackovy tahle odpověď postačí ale nepostačila.

,,Je to má sestra, takže je mi do toho hodně a nechci aby si Armanda vzala!" řekl Jack pevným hlasem, za který by se nestyděl kdejaký boss. Otec se ale sarkasticky zasmál ,, Je mi úplně jedno co ty nebo tvá sestra chcete. Caroline si prostě vezme Armanda. A řekni ještě slovo a pozapomenu že jsi můj syn". Otcův klidně ledový hlas mě děsil. Podívala jsem se na Jacka a očima ho prosila aby byl zticha. To by ale nebyl můj bratr.

,, Ale já to nedo..." Jackova slova byla přerušena otcovou pěstí do bratrovy tváře. Otec udeřil Jacka tak silně, že Jack ztratil rovnováhu a spadl na zem. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla.

,,Vidíš,pozapomněl jsem že si můj syn, příště bych mohl zapomenout úplně". Po těchto slovech si otec sedl do křesla a začal číst noviny jako by se nic nestalo.

Pomohla jsem Jackovy zpět na nohy. Jeho ret byl rozbitý a ošklivě krvácel. Jack se chvíli díval otcovým směrem než se vytrhl z mého sevření a zamířil pryč. Jen jsem si nad jeho chováním povzdychla. Někdy se choval jako malý kluk. Taky jde chtěla odejít když mě otcův hlas zastavil ,,Snaž se na dnešním oběde vypadat dobře".

,, Já vím, přijedou Luciánovi" odpověděla jsem nesměle. Otec zvedl zrak od novin a podíval se na mě ,, To taky, ale hlavně jsem pozval i Armanda".

Jakmile jeho slova zazněla v mých uších, málem se mi podlomila kolena. Otec si nesměl všimnout mého výrazu a tak jsem nasadila formální úsměv a přikývla. Rychle jde se potom dala k odchodu protože se mi do očí hnali slzy.

Matka mi jako malé říkala že muži bojují jen ve válkách zatímco ženy musí bojovat celý svůj život. Dříve jde tomu nerozumněla ale teď mi to dochází. Celý můj život bude boj a ten začne dnešním obědem.

V další kapitole nás čeká střetnutí Tomase, Caroline a Armanda 😏 Jinak, doufam že se vám kapitola líbila. Jsem na brigádě a nudím se, takže jsem se rozhodla nenápadně napsat další kapitolu 😆 taky se chci omluvit za překlepy, psala jsem na mobilu 😊