Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

31. Nevin se!

Caroline

Probudil mě šramot. Otevřela jsem ospale oči a rozhlédla se po místnosti. Jediné světlo vycházelo z pootevřené koupelny. Podívala jsem se na malé stolní hodiny na mém nočním stolku a zjistila, že je půl třetí ráno.

Nevěděla jsem, jestli mám předstírat spánek a nebo na Tomase čekat a promluvit si. Pravda byla, že jsem vlastně vůbec nevěděla o čem bych s ním měla mluvit, ale chtěla jsem s ním mluvit, klidně o čemkoli. Nakonec jsem se rozhodla zůstat vzhůru. Sedla jsem si a čekala na Tomase. Ten se asi po 5 minutách vynořil z koupelny. Kapala z něj voda a na sobě měl jen ručník, který měl omotaný kolem boků. Okamžitě se mi při tom pohledu zatajil dech.

Když si mě Tomas všiml, krátce ztuhl ,,Jak to že nespíš?" zeptal se a prohrábl si rukou své mokré vlasy.

,,Čekala jsem na tebe" řekla jsem Tomasovi a naznačila malý úsměv. Byla jsem ale tolik nervózní. Chtěla jsem s ním o tomhle všem mluvit, ale nevěděla jsem jak začít. Tomas navíc vypadal, že se mu moc mluvit nechce.

,,A proč jsi čekala? Určitě jsi unavená, měla jsi jít spát" jeho hlas byl tichý a skleslí.

,,Já ale teď nechci spát, chci si promluvit" řekla jsem a doplazila se na kraj postele, kam jsem si sedla. Tomas po mých slovech sklesl ještě víc ,,Nevěříš mi, že?"

,,Cože?!" vyhrkla jsem ze sebe nechápavě. Tomas došel až ke mně a posadil se. Můj pohled hned sjel k jeho mokré hrudi, která byla teď tak blízko, že by stačilo jen trochu natáhnout ruku...

Okamžitě jsem si za tyhle myšlenky nadala, není přece čas na okukování svého snoubence. Tomas si povzdychl a tiše promluvil ,,Máš strach. Nevěříš mi, že tě dokážu ochránit, je to tak?"

Nechápavě jsem na Tomase hleděla. Nechápu jak si něco takového může myslet.

,,Ale tak to vůbec není Tomasi..." zašeptala jsem. Tomas se ale tvářil, že mi nevěří.

,,Nemusíš mi lhát. Už tolikrát jsi byla blízko smrti a to jen proto, že jsem tě nedokázal ochránit. Tohle všechno je moje vina".

Ihned mi tohle všechno začalo docházet. Je na sebe naštvaný a dává si tohle všechno za vinu.

,,Teď mě poslouchej Tomasi," řekla jsem a chytla ho za ruku ,,Nic z toho není tvoje vina. Ty přece nemůžeš za to, že vás někdo zradil. Děláš, co je v tvých silách aby jsi mě ochránil. A co se týče mě, není místo kde bych se teď cítila bezpečněji, než tady".

Tomas se na mě dlouze zadíval, než promluvil ,,Nikdy bych si neodpustil, kdybych tě nedokázal ochránit. Vždy jsem by zodpovědný jen za svůj život a to mi taky vyhovovalo. Pak jsi ale do mého života vstoupila ty a tím rázem už můj život přestal být důležitý. Mojí prioritou se stal tvůj život a já si uvědomil, že kdykoli bude potřeba, obětuji svůj život za tvůj, protože můj život patří tobě a kdyby se ti něco stalo, neměl bych pro co žít".

Jeho slova mi naprosto vyrazila dech. Tomas byl vždy strašně sobecký a arogantní chlap. A zrovna tento chlap mi řekl, že by kdykoli položil svůj život za můj, protože by beze mě neměl pro co žít. Nikdy v životě mi nikdo neřekl nic krásnějšího. A nikdy v životě by mě nenapadlo, že tohle uslyším od Tomase Luciáno.

,,Nemůžu uvěřit, že jsi to zrovna řekl" zašeptala jsem , ještě pořád překvapená. Tomas se roztomile uculil a mně to konečně došlo. Sakra, vždyť já tohohle chlapa miluju a je mi úplně jedno, že je to mafián a vrah, nebo arogantní sukničkář. Miluju ho a nechci ho už nadále od sebe odstrkovat ale naopak ho k sobě přitáhnout a nepustit. A taky jsem rozhodnutá mu to i dokázat.