Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

17.Let

Caroline

,,My dva nemáme o čem mluvit" prskla jsem na Tomase a jako malé díte jsem si založila naštvaně ruce a zahleděla se před sebe. Jeho roztomilí smích se začal rozléhat autem.

,,Je toho spousty o čem musíme mluvit" řekl a přisunul se blíže ke mě tak že se naše paže téměř dotýkali. 

,,Nejdříve ti ale musím říct jak moc tito dnes sluší" zašeptal a nebezpečně se začal přibližovat k mému obličeji. Okamžitě mi došlo o co se pokouší a lhala bych kdybych tvrdila že po tom netoužím taky, ale musela jsem ho zastavit.

,,Zkus mě políbit a praštím tě. Navíc, nezapomeň co jsi slíbil otci" řekla jsem tvrdě aniž bych se na něj podívala. Když bylo delší dobu ticho tak jsem se na Tomase otočila. Tvářil se zamyšleně. Jako by si najednou uvědomil co vlastně mému otci slíbil. Zbytek cesty jsme už ani jeden nepromluvili.

Když auto zaparkovalo před soukromím letištěm zvědavě jsem vystoupila a rozhlédla se. O kus dál stálo obrovské letadlo. Nejspíše patřilo Nicovy. Tomas došel k Nicovy a o něčem se bavili. Pořád mi nedocházelo že strávím několik týdnů, možná i měsíců s úplně cizím člověkem. O čem si tak budeme povídat? Co budeme celé ty dny dělat? Hádat se?

Nejspíše jejich konverzace přešla na mě protože se oba zároveň na mě podívaly. Okamžitě jsem sklonila zrak a předstírala že jsem zaneprázdněná svými tkaničkami u tenisek. 

,,Caroline! Pojďme" zavolal na mě Tomas. Pomalým krokem jsem k němu došla. 

,,Dávej na sebe pozor, bratře" řekl Nico a pevně Tomase objal. Šlo na nich poznat jako moc se mají rádi. 

,,I ty, Nico" usmál se Tomas. Poté jsme se s Nicem krátce objala i já.

,,Běž si už sednout, hned jdu za tebou" řekl mi Tomas, nejspíše si chtěl s Nicem ještě promluvit o samotě. Proto jsem se rázným krokem vydala do letadla. Ještě nikdy jsem letadlem nikam neletěla. Když jsem po schodech do letadla, žasla jsem nad jeho luxusním vybavením. Pečlivě jsem si ho prohlížela. V letadle bylo několik pohodlných křesel, které v sobě měli zabudované masážní vibrace. Na druhé straně byl malí bar s několika drahými flaškami alkoholu a skleniček. Taky tu byla velká plazmová televize s DVD přehrávačem a spousty dalšího. 

Dante akorát donesl do letadla naše poslední kufry. Nevěděla jsem o něm prakticky nic, jen to že je to Tomasův nejlepší bodyquard a že poletí spolu s námi. Tvářil se dost nedostupně. Jako by se ho  nic kolem netýkalo. 

Otráveně jsem si sedla do křesla u okénka a zahleděla se ven. Byla jsem z toho všeho tolik unavená a nervózní. Po pár krátkých minutách do letadla vešel i Tomas a další dva bodyquardi.

,,Řekni pilotovy že můžeme letět" řekl Dantemu a zahleděl se na mě. Pomalým krokem došel ke křeslu vedle mě a posadil se. 

,,Připoutej se" řekl mi po chvíli. Nechtěla jsem ho poslechnout ale jelikož jsem poprvé letěla letadlem a měla jsem trochu strach, připoutala jsem se. Nejspíše si musel všimnout mé nejistoty a rozklepaných rukou, protože se mě zeptal ,,Máš strach?"

,,Trochu" odpověděla jsem mu. 

,,Nemusíš, nedovolil bych aby se ti něco stalo" 

Mírně jsem se zasmála ,,Už vidím jak zabraňuješ pádu letadla". I Tomas se pousmál. V tu chvíli se letadlo probudilo k životu. Pomalu se rozjelo a po několika metrech se vzneslo. Zvedl se mi z toho žaludek a myslela jsem si že se pozvracím ale naštěstí jsem to zvládla. 

,,Teď mi už řekneš kam jedeme?" zeptala jsem se ho.

Otočil ke mě hlavu a chvíli se mi díval do očí. Vypadal v tu chvíli tak roztomile. ,,Kam by jsi se chtěla podívat?" zeptal se. 

Zamyslela jsem se. Bylo tolik míst kam bych se v Evropě chtěla podívat.

,,Chtěla bych procestovat Evropu" řekla jsem mu a tím mu neurčitě odpověděla na jeho otázku. Myslela jsem že mě požádá znovu o to abych třeba vybrala jedno město v Evropě ale on se jen usmál ,,Tak fajn". 

Nevěděla jsem co si ho jeho slovech myslet. Chtěla jsem se ho na to zeptat ale nechtěla jsem vypadat jako blbec a tak jsem se zase otočila k okénku. 

Bylo neuvěřitelné dívat se na zemi z takové výšky. Byla jsem tím výhledem naprosto uchvácená. 

,,Je to překrásný výhled" řekla jsem nahlas. 

,,To opravdu je" ozval se Tomasův hlas. Proto jsem se na něj otočila a spatřila jak se na mě dívá. Okamžitě jsem pochopila jak to myslel. 

,,Už si konečně můžeme promluvit?" zeptal se a já jsem se s povzdechem opřela do křesla. 

,,A o čem chceš mluvit?"

,,O tobě, o nás, o naší svatbě" odpověděl mi Tomas. Věděla jsem že o těchto věcech bude chtít mluvit ale já jsem o nich zatím mluvit nechtěla, nebyla jsem na to připravená. Taky jsem ale věděla že tentokrát Tomase jen tak neodbudu. Nemám tu před ním kam utéct a on mi nedá pokoj dokud si nepromluvíme. 

,,Není prakticky o čem mluvit. Naše svatba se neuskuteční. Jakmile se vrátíme do států tak oznámím otci a každému kdo bude mít zájem poslouchat že si tě nevezmu". Možná jsem nemusela být hned ze začátku tak tvrdá, ale bude lepší když hned teď pochopí že mi dva se nikdy nestaneme. 

Tomas to ale nejspíše nechtěl chápat. Naštvaně praštil do opěrátka křesla a naklonil se blíž ke mě ,,Chtěl bych vědět proč nechceš aby se naše svatba uskutečnila?"

Znovu jsem musela vymyslet nějakou lež, ale tahle už musela být o něco propracovanější než posledně kdy jsem mu řekla že si ho prostě nechci vzít.

,,Je tu spousta důvodů proč si tě nechci vzít" řekla jsem a doufala že ten zvláštní tón mého hlasu Tomase nějak neupozorní že je to lež. Ten byl ale tak pohlcen hněvem že si nevšiml.

,,Takže spousta? Tak mi je všechny řekni...budu jen rád" řekl nepříjemně ironickým hlasem. Ihned jsem mu za ten tón chtěla jednu vrazit ale ničemu by to nepomohlo a tak jsem se jen nadechla.

,,My dva se k sobě vůbec nehodíme. Taky se mi nelíbí tvůj životní styl, pak tu taky jsou všechny ty ženy o kterých pochybuji že by jsi se jich po svatbě vzdal. Neustále se jen hádáme a ...a navíc mě nepřitahuješ" všechno to ze mě vyklouzlo jako by nic.

Tomas se na mě chvíli díval než se hlasitě rozesmál díky čemu upoutal pozornost Danteho a ostatních. Okamžitě mě tím naštval, jak se jen opovažuje smát?!

,,Lži...jsou ti samé lži lásko. My dva se k sobě perfektně hodíme, taky vím že se ti líbí můj životní styl protože ho žiješ taky a těch žen jsem se kvůli tobě vzdal už před několik dny. Ty naše hádky jsou je jen naše žhavá předehra a vůbec ta největší lež kterou jsi řekla je že tě nepřitahuju ale oba víme že" naklonil se ke mě tak blízko že se naše rty skoro dotýkali  ,, tě tak šíleně přitahuju jako ty přitahuješ mě. Až se vrátíme do států tak se vezmeme a ty pak budeš moje".

Jakmile to dořekl tak se usmál, vstal a odešel na toaletu. Já věděla že měl pravdu a věděl to i on ale i tak si ho nesmím vzít. Nechci aby mi ublížil tak jako mi o tom vyprávěla tak pohledná cizinka. 

Unaveně jsem se opřela do křesla a dívala se na mraky které kolem nás pluli. 

Nazdárek, tak nějak jsem si mezi vašima návrhy nemohla vybrat a tak jsem si vybrala takovou smíšenou alternativu. Zrovna se učím na autoškolu ale už mi z toho hrabě tak jsem se rozhodla napsat novou kapitolu. Jsem z té autoškoly strašně vynervovaná takže se omlouvám že je tahle kapitola o něco slabší a nejspíše v ní budou překlepi a chyby ale nemám moc času ji opravovat...Jinak zítra ráno v 8 dělám zkoušky na ten zpropadený řidičák, takže doufám že mi budete držet palce. Miluju vás  :***