Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

18. Přílet

Tomas

Cesta byla dlouhá. Caroline většinu času vyhlížela z okénka a nebo si četla knihu kterou si vzala sebou z domu. Chtěl jsem vždy s ní navázat nějakou konverzaci ale nikdy jsem nevěděl jak začít.

,,Řekneš mi konečně, kam jedeme?" zeptala se mě nečekaně a vytrhla mě tím z mých myšlenek. Pohlédl jsem na ní a znovu mě zasáhla její krása. Nikdy bych nevěřil že by nějaká žena mohla být tak krásná.

,,A co za to, když ti to řeknu?" zeptal jsme se s rošťáckým úsměvem.

,,Jsi jak dítě!" založila si Caroline naštvaně ruce na hrudi díky čemuž se její prsa mírně nadzvedla. Okamžitě mi tím rozproudila krev v žilách. Už jen díky tomuhle si to zasloužila vědět, já to chtěl ale ještě chvíli zkoušet.

,,To je dost možné, ale alespoň jsem dítě které ví kam letí". Na Caroline jsem poznal jak moc jí cíl naší cesty zajímal. Nenápadně po mě pokukovala a přitom přemýšlela.

,,A co bych pro tu informaci měla udělat? Upozorňuju tě že tancovat nahá kolem tebe nebudu!" řekla tvrdě a mě už do mysli vstoupil její nahý obrázek.

,,To bych ani nechtěl...prozatím" usmál jsem se ,,Stačila by mi úplně obyčejná večeře, při které ti vyberu šaty které na sobě budeš mít".

Caroline se na mě podezíravě podívala. Určitě v tom hledala nějaké postranní úmysly. Vlastně se jí ani nedivím, znám se a taky bych v tom hledal něco víc. Ale tentokrát jsem hlavně stál o to abych si mohl s Caroline popovídat a dát prostor tomu abychom se navzájem více poznali.

Caroline ještě nějakou chvíli přemýšlela než se na mě rozhodnutě podívala ,,Tak dobře, jedu večeři bych mohla zvládnout" .

Ze široka jsem se usmál, byl jsem rád že souhlasila.

,,No a teď mi řekni kam letíme?" zeptala se zvědavě.

,,Do Paříže" řekl jsem jakoby nic. Caroline šokovaně otevřela ústa.

,,Do Paříže? To je skvělí" na obličeji se rozlil šťastný úsměv pro který bych udělal cokoli.

Po asi další hodině jsem konečně přistáli v Paříži. Před letadlem už na nás čekalo auto které nám Nico zapůjčil. Caroline se radostně rozhlížela po letišti jakoby stála před Eiffelovou věží. Vypadala tak rozkošně že jsem se na malou chvíli zastavil abych si jí mohl prohlédnout.

,,Mám ty kufry dát do auta?" zeptal se mě nečekaně Dante. Mírně jsem se zastyděl že mě přistihl jak Caroline pozoruju.

,,No samozřejmě, nebo snad myslíš že ty kufry budou nějakým zázrakem plout za autem!" řekl jsem Dantemu o něco tvrději než bylo nutné. Ten chápavě kývl a začal nosit naše zavazadla do kufru auta.

Po chvíli jsem se o auto opřel, zalovil v kapsy a vytáhl krabičku cigaret. Jednu cigaretu jsem si zapálil a vložil do úst. Caroline se opřela o auto vedle mě a dlouze se na mě zahleděla. Potáhl jsem si krátce z cigarety a s úsměvem se na ní koukl ,,Co?"

I jí mírně zacukali koutky ,,Proč jsi vlastně začal kouřit?"

Tuhle otázku mi Nico pokládá velmi často ale já mu na ní nikdy neodpověděl a i Caroline se mi odpovídat nechtělo.

,,To ti povím jindy, teď si sedni do auta, docela tady fouká a nechci aby si nachladla" mrkl jsem na ní. Caroline protočila oči ale poslechla mě a sedla si. Pár dlouhými tahy jsem dokouřil a sedl si k Caroline. Dante mezitím rozdělil práci mezi Trevora a Bretta a poté sedl za volant auta a zamířil do hotelu kde s Caroline strávíme následující týden.

Tahle kapitola je o něco kratší ale doufám že se líbí, jinak koho by to zajímalo tak jsem autoškolu udělala takže moc děkuju těm co mi drželi palce :))