Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

37. Tak si plácnem!

  Tomas

S Aureliem a Dantem jsme vešli do velké a prostorné pracovny. Pořád jsem byl velmi nejistý ohledně Caroline, ale doufal jsem, že se dá Aureliovi věřit, i když bratr by mě za takovou naivitu nejspíše praštil.

,,Posaďte se" řekl Aurelio a pokynul hlavou k velkým koženým křeslům.
S Dantem jsme poslechli, ale přesto byli stále ve střehu.
Aurelio přešel k malému baru a do tří skleniček nalil zlatavou tekutinu. 

,,Doufám, že nepohrdnete mou nejlepší whisky" řekl a podal mně i Dantemu skleničku. Můj mafiánský instinkt mi nedovolil se napít první a proto jsem počkal, než se napil Aurelio. Ten si mého vyčkávání všiml, ale nic na to neřekl, jen se mírně uculil. Přiložil si skleničku k ústům a napil se, až poté jsem se napil já a stejně tak Dante.

,,Nebudu vám lhát, překvapilo mě, když mi přišlo žádost o schůzku od někoho z Luciánova klanu. Nám z Kartelu moc nabídek z americké mafie nepřichází, to je taky jeden z důvodů proč jsem to přijal" pronesl Aurelio, když se posadil do křesla naproti nám.

,,Tak ti tedy nebudu lhát, potřebuju od tebe a celkově od Kartelu pomoct" pronesl jsem po chvíli. Dante na mě vykulil nechápavě oči. Očividně se mu nelíbilo, že jsem vyložil všechny karty na stůl.

,,Ale..."usmál se Aurelio ,,To musí být opravdu velký problém, abys přišel žádat o pomoc samotný Kartel".

,,Aby jste si z nás dělali srandu, to tu nemusíme být" rozčiloval se Dante, ale já ho zvednutím ruky umlčel.

,,Nechci se vám posmívat...právě naopak, zajímá mě co se děje "uculil se Aurelio a opřel se do křesla, jako bych se mu chystal vyprávět nějaký poutavý příběh. Zrovna v tuhle chvíli jsem měl chuť ho pořádně praštit do té jeho usměvavé tváře. Pak jsem si ale vybavil tvář mé Caroline a svůj hněv překousl. V hlavě jsem si opakoval, že to dělám pro Caroline a její bezpečí.

,,Mám problém, a to velký" začal jsem s velký povzdechem ,,Ta překrásná žena, která se mnou přišla není má žena ",jakmile jsem to dořekl, Aureliovi zajiskřili oči, za což jsem ho chtěl zastřelit. Proto jsem raději pokračoval ,, Je to má snoubenka, ale ještě přede mnou byla zaslíbená jistému Armandovi"

,,Vy a ty vaše zaslibovací metody" neodpustil si Aurelio, já ale jeho poznámku ignoroval.
,, Carolinin otec zrušil Armandovi svůj slib a zasnoubil svou dceru se mnou. Armando to ale nenechal jen tak. Zkontaktoval Rusi, naše největší nepřátele a nejspíše se s nimi dohodl na výměnném obchodě. Oni mu pomohou s pomstou a on jim pak dá důležité informace o naší organizaci"

Aurelio se hrdelně zasmál a pak pronesl ,,Láska je to, co dělá z poctivců zrádce".
,,Je mi jedno, co stojí za jeho zradou. Ohrožoval život mé snoubenky a mého bratra, chci jeho hlavu!" řekl jsem hlasem plným zuřivosti.
Aurelio byl chvíli zticha, nejspíše si vše v hlavě pořádně rozmýšlel. Po chvíli vstal a začal chodit po jeho kanceláři.
,,Pokud tedy dobře rozumím, nabízíš mi spojenectví. Chceš abych ti pomohl porazit toho Armanda a jeho ruský kamarády, ale co z toho budu mít?"
,,Zajistím ti, aby si své obchody mohl rozjet i v severní Americe. Budeme spolupracovat a obchodovat spolu. Naše spojenectví prospěje nám oběma"
Všiml jsem si, že Aurelio je velmi přemýšlivý člověk, každý svůj krok si pořádně promyslí, a možná proto je jeho Kartel jedním z nejobávanějších mafií světa. I tentokrát se Aurelio zamyslel. Pak se na mě podíval a pousmál se ,,Pouštíš si ďábla do domu, Tomasi, si na to připraven?" 

,,Vy Kolumbijci si libujete v citátech a obrazné řeči, že?" řekl kousavě Dante. Poznal jsem, že z této spolupráce nemám moc radost, ale pokud to klapne, bude si muset zvyknout. Já i Aurelio jsem jeho kousavou poznámku ignorovali.
Rozhodnutý, jsem se narovnal a pevným hlasem pronesl ,,Na ďáblovu společnost jsem zvyklí"

Caroline