Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

10. Z pravdou ven!

Tomas

Jakmile jsme si všichni sedly ke stolu, nedokázal jsem spustit oči s Armanda. Ihned mi v hlavě běhali myšlenky toho jak mu vystřelím mozek z hlavy a nebo mu uříznu potřebné končetiny. On mě ale dočista ignoroval, celá jeho pozornost byla na Caroline. I slepí by si všiml že po ní touží, ale to má smůlu. Caroline je moje a nikoho jiného. 

Nico do mě nenápadně kopl a když jsem se na něj podíval, zamračil se na mě jako na malého kluka který zrovna poškrábal jeho nové auto. Mě to ale bylo úplně jedno. 

Armando zrovna vyprávěl nějakou zábavnou historku která mi vůbec zábavná nepřišla. Tolik jsem toužil toho chlapa praštit a tak jsem svůj pohled nasměroval k něčemu důležitějšímu...k Caroline. Jako vždy vypadala naprosto úžasně. Nemohl jsem se dočkat až se stane mou ženou a bude oficiálně moje. 

Jako by vycítila můj pohled a taky se na mě podívala. Naše pohledy se spojili a ani jeden se nedokázal podívat jinam. 

,,Jaké země by jsi chtěla navštívit Caroline?" zeptal se Armando a tím přerušil naše pohledy. Znovu se mě zmocnila zlost. Tolik jsem mu chtěl ublížit. Caroline viditelně znervózněla. Šlo na ní poznat že se s Armandem nechce jakkoli bavit.

,,No asi...Nevím proč ale vždy mě to táhlo do zemí jako je Venezuela nebo třeba Columbie" odpověděla Caroline na Armandovu otázku. Nevím proč ale díky téhle odpovědi jsem jí měl ještě radši. Každá jiná žena by řekla třeba Itálii, nebo Francii ale Caroline má originální přání. Ihned jsem věděl že tam jednou Caroline vezmu. Armando nad Caroline odpovědí jen nechápavě zavrtěl hlavou. ,,Nechápu co se ti na těch zemí může líbit. Jsou přímo odporné. Já osobně tam nikdy nikdo neuvidí.

Jak oběd plynul, byl jsem čím dál tím více vynervovaný z toho, kdy Nico hodlá Ricardovy oznámit že mám v plánu si vzít jeho dceru. A to nemluvím o tom jak Armando celý oběd hází na Caroline nechutné pohledy.

Armando nám zrovna vyprávěl o svých úspěšných obchodech v zahraničí, když už jsem nevydržel být zticha.

,,Vy jste nemocný,Armando?" zeptal jsem se. Rázem jsem měl pozornost všech u stolu. Čekal jsem že Armando vybuchne ale zachoval naprosto chladnou tvář. ,,Ne, nejsem nemocný. Proč se ptáte, Tomasi?"

,,No...vypadáte jako by jste umíral na nějakou vážnou nemoc jako je například černý mor nebo tak něco". 

Všem u stolu zacukali koutky, jen Armando zachoval naprosto kamenou tvář. ,,Nemusíte se o mě strachovat Tomasi, jsem naprosto v pořádku a budu ještě víc až si vezmu tady Caroline" řekl Armadno a podíval se majetně na Caroline. V tu chvíli náš stůl naprosto utichl a ve mě by jste se krve nedořezali. Jediné co jsem měl momentálně v hlavě, bylo že toho kreténa musím zabít. Naposledy jsem se ale podíval na Caroline. Potřeboval jsem se ujistit v tom, že ona netouží stát se Armandovou manželkou jako on jejím manželem. Když jsem ale spatřil její nenávistivý pohled, který směřoval na Armanda, věděl jsem že ona se jeho ženou prostě nikdy nestane. 

V tom případě mi už nic nebránilo vytáhnout pistoli a jednoduše toho hajzla zastřelit. Nico ale nejspíše vycítil mé plány a rozhodl se chopit situace. 

,,To jsem docela zklamaní, že si Caroline vezme Armanda...tedy nic ve zlém Armando" usmál se Nico přívětivě. V Ricardovy Nicova slova probudila zvědavost. 

,,Jak to myslíš Nico?". Můj pohled se střetl s Caroline. Neovládl jsem se a spiklenecky na ní mrkl, což jí donutilo se podezíravě zamračit.

,, Myslím tím to, že tady můj bratr Tomas si chtěl vzít tvou dceru za manželku". Ricardo, Armando i Caroline šokovaně zalapali po dechu v tu samou chvíli.

,,Myslíš to vážně, Nico? Opravdu by si Tomas chtěl vzít Caroline?" zeptal se Ricardo jako blbec. Znovu jsem se odvážil podívat na Caroline, která teď vypadala jako by spatřila ducha. 

,,Ostatně zeptej se ho sám..." poznamenal Nico a dál se věnoval jídlu jako by nic. Ricardo se na mě s očekáváním podíval a já rozhodnutě kývl ,,Ano, chci si vzít tvou dceru".

,,To ale naprosto všechno mění..." rozesmál se Ricardo jako by vyhrál v loterii. Za to Armando se tvářil víc jak vražedně ,,O čem to mluvíš Ricardo! Už jsem se dohodli že já si vezmu Caroline" čertil se a já měl znovu tendenci sáhnout po zbrani. 

,,Ale Armando, musíš přece chápat že rodina Luciáno je pro mou rodinu lepší partie než ta tvoje" řekl Ricardo a bylo mu úplně jedno jak se Armando bude v té chvíli tvářit. Zrovna teď měl nejspíše plnou hlavu toho že mafiánský boss bude patřit do jeho rodiny. 

,,Takže dohodnuto?" zeptal jsem se Carolinina otce otevřeně. Ricardo se usmál ,,Ale jistě synu, vezmeš si mojí Caroline".

Armando v tu chvíli vybuchl. Chystal se sáhnout po pistoli ale Nico byl o dost rychlejší, a než se Armando vzpamatoval mířil mu zbraní na hlavu. Ženy u stolu vystrašeně zalapali po dechu zatímco muži sledovali situaci jako jestřábi. 

,,Nebuď blázen Armando, nemáš šanci...radši odejdi" řekl Nico klidně, zatímco jeho ruka stále svírala zbraň. Elena do mě naštvaně dloubla loktem. Pravda je, že jsem skvělí manipulátor, dokážu jakéhokoli člověka donutit k čemukoli a v mafii se mi tahle schopnost dost hodí. 

,,Hele Armando" řekl jsem klidným hlasem ,,Tohle přece nemáš zapotřebí. Nemyslím si, že jsi takový blb aby si napadl mafiánského bosse kvůli ženě. Prostě to nech být, je to jen ženská. Dojez svůj oběd a odejdi si najít jinou ženu".

Armadno se na mě chvíli upřeně díval než vstal a jako predátor si nás všechny prohlédl. ,,Odejdu, ale rozhodně to nenechám jen tak! Znemožnil jsi mě, Tomasi Luciáno a navíc jsi mi vzal to co jsem chtěl pro sebe a za to budeš trpět". 

Nico vztekle namířil zbraň zpět k Armandově hlavě ale já jsem rychle stáhl jeho ruku zpět než stihl cokoli udělat a bezstarostně se na Armanda usmál ,, Nemám strach...teď už jdi, chci si v klidu dojíst oběd".

Jakmile jsem to dořekl, Armadno vyběhl z domu. ,,To bychom měli" usmál jsem se pro sebe. Caroline mě ale propichovala pohledem a než jsem stačil jakkoli zareagovat, vstala a jednoduše odešla. 

,,Caroline...Caroline, okamžitě se vrať nebo uvidíš!" přikázal naštvaně Ricardo a už se chystal vstát, já byl ale první. 

,,Jen klid, půjdu si s ní promluvit, vy zatím dořežte s Nicem věci okolo sňatku". Nečekal jsem na jejich odpověď a vydal se najít Caroline.

Nemusel jsem ani dlouho hledat a našel jsem jí v jednom z pokojů. Musel být její protože to byl typický pokoj mladé ženy, jen jsem čekal že její pokoj bude více "holčičí".

Místo růžové barvy tu svítila převážně béžová a červená. Místo roztomilých obrázků na zdi vysel lapač snů a místo velkého stolu se šminky tu byla polička s knihami. 

,,Jsi pryč!" řekla ale já jí rozhodně nehodlal poslechnout. Místo toho jsem za sebou zavřel dveře. 

,,Rozhodně nejdu pryč, mi dva si teď promluvíme!"