Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

45. Za dveřmi

Tomas

,,Kurva" ozvalo se vedle mě Danteho zaklení. ,,Do zadního suterénu" vykřikl jsem, skrčil se a po tmě se vydal do onoho suterénu. Slyšel jsem, jak se Dante nemotorně belhá za mnou. Jakmile jsem s Dantem vběhli do suterénu, zavřel jsem dveře, a poté si dovolil se znovu nadechnout. ,,S tou elektřinou to byl dobrý nápad, ne?" ozval se za námi Aureliův hlas. Prudce jsem se otočil a hleděl na Aurelia, který ještě s několika svými chlapy stál na druhém konci místnosti.,,Ani nevíš jak rád tě vidím" usmál jsem se na něj a chystal jsem se s ním děkovně potřást rukou, když vedle mě Dante bolestně zasténal. Ohlédl jsem se na něj a v šeru si všiml, že je předkloněný a pevně se drží za levý bok. ,,Ten hajzl tě trefil!" šokovaně jsem se k němu sklonil abych zjistil, jak je to vážné, ale tma, která nás obklopovala mi nedovolila to kvalitně posoudit, ale z toho jak lapal po dechu a skuhral, jsem usoudil, že to nebude žádné škrábnutí. ,,Sedni si" řekl jsem, a přisunul k němu kožené křeslo. Poté, co se Dante usadil, otočil jsem se zpět k Aureliovy ,,Tak jak jsi zhodnotil tuhle zasranou situaci?" zeptal jsem se ho ironicky. Z venku se pořád ozývala střelba.Aurelio se pousmál ,, Venku se už mojí lidé postarají o těch pár idiotů, no a my se budeme muset postarat o ty idioty v domě. Nebude to nic moc těžkého..." mávl nad tím rukou a jeho chlapy se zasmáli.,,Nebude to nic těžkého?" zeptal jsem se ho nechápavě.,,Nevím jaké je to u vás v Americe, ale tady máme takové přestřelky v jednom kuse" pak se Aurelio podíval na Danteho a dodal ,,Ale myslím, že tenhle opravdu potřebuje pomoc."Přikývl jsem ,,To teda jo. Fajn...nevím co mám dělat! Můj člověk tu každou chvíli vykrvácí, můj otec tu chodí někde po domě a chce mě zabít, no a ještě je tu Caroline...",,O tu se neboj, už jsem se o to postaral" skočil mi Aurelio do řeči ,,Já si myslím, že to nebude tak zlé. Tady Carlos odvede bezpečně Danteho pryč a postará se o něj. No a my se postaráme společně o zbytek."Nemohl jsem tomu uvěřit. Aurelio vše bral na lehkou váhu a zdálo se, že mu to vždy vychází. A proto jsem se rozhodl udělat jednu zásadní a zároveň riskantní věc, plně mu v této věci důvěřovat. ,,Dobrá" kývl jsme a otočil se k Dantemu ,,Budeš zase v pohodě",,Raději bych zůstal tady a pomáhal ti v boji" promluvil ztěžka, ale já zavrtěl hlavou.,,Jen by tě to stálo život, jdi s Carlosem, já už to tu s Aureliem nějak vyřídím" Carlos přistoupil k Dantemu a společně jsem mu pomohli vstát. CarolinePřed chvílí v celém domě vypnul proud. Strach, který mi koloval žilami byl nesnesitelný. Zvenku se každou chvíli ozývala střelba a křik. Tolik jsem chtěla zakřičet na Tomase, aby mě pustil ven, ale zároveň jsem měla strach, že můj křik přiláká nechtěnou pozornost.Seděla jsem v koutě koupelny a třásla se, možná zimou a možná strachy, nevím. V tom se ve vedlejší místnosti ozval hluk a tlumené hlasy. Pomalu jsem se po zemi doplazila ke dveřím, abych lépe slyšela co se tam děje. Zrovna, když jsem se chystala přiložit ucho na dveře, ozvalo se několik rozlehlých výstřelů. Zalapala jsem šokovaně po dechu a ústa si rychle přikryla dlaní, aby z nich náhodou neunikl výkřik. Jestli jsem se před chvílí klepala, tak teď jsem vibrovala strachy. Ucítila jsem, jak mi z očí vykluzují horké slzy. Kdyby se mě někdo zeptal, na co jsem v tuto chvíli myslela, nedokázala bych odpovědět, protože nevím. Strach mi jednoduše nedovolil myslet. Po chvíli jsem si dodala tolik odvahy, abych přiložila znovu ucho ke dveřím. Slyšela jsem tlumená slova v ruském jazyce. Rusové! V mysli jsem si vybavila, co všechno jsem zaslechla o rusech a jejich krutostech na amerických ženách.Tolik jsem toužila se rozeběhnout někam do bezpečí, ale nešlo to. Mohla jsem jen doufat v to, že odejdou aniž by mě našli. V další chvíli ale někdo vzal rázně za kliku. Šokovaně jsem zalapala po dechu a nedechnout jsem si ze strachu už nedovolila.Dotyčná osoba začala s klikou lomcovat jako by čekala, že se každou chvílí otevře. Rychle jsem se odplazila zpět do kouta koupelny a pomalu si začala uvědomovat, že tohle jsou poslední chvíle mého života. Znovu se mi v očích rozlily horké slzy, které se po chvíli vykutálely ven.
Do dveří začal někdo hlasitě bušit a volat ruská slova.
Před očima jsem si vybavila Tomasovu usmívající se tvář a u srdce mě rozbolelo ještě víc.
Ten špinavý rus, který každou chvílí vběhne do koupelny mě o tolik připraví. O život, o Tomase, o naši dokonalou svatbu, o náš společný život, o naše rozmazlené děti...přesto se mi po obličeji rozlil úsměv. Nemůžu si na svůj život stěžovat, zažila jsem lásku toho nejlepšího muže na světe.
Vylekaly mě dva hlasité výstřely. Moje mysl už to všechno kolem nedokázala pobrat. Co se tam k sakru zase dělo?
Znovu vzal někdo za kliku, ale tentokrát to bylo o dost jemněji a opatrněji, ale dveře byly zavřené.
,,Caroline..." ozval se za dveřmi Rutilin hlas. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Vyskočila jsem na nohy a běžela ke dveřím.
,,Rutilo! Bože, jsem tak ráda, že tě slyším..." zasténala jsem štěstím a utřela si slzy, které mi ještě pomalu tekly po tvářích.
,,Odemkni ty dveře" ozvala se za dveřmi Rutila.
,,Nemůžu, Tomas mě tu zamkl"
,,Ti muži" povzdychla si Rutila ,,Jdi na bok od těch dveří" dodala a já jí okamžitě poslechla.
Znovu se ozvalo několik výstřelů, které zasáhli dveře. Ty se po posledním výstřelu pootevřeli. Rutila hned vběhla dovnitř. V rukou pevně svírala zbraň a rozhlížela se po pokoji, jako by čekala nebezpečí.
Já jsem ale na nic nečekala a vrhla se jí kolem krku.
,,Co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se jí, hlas se mi ještě pořád lehce třásl.
,,Přijela jsem s otcem. Něco mi říkalo, že budeš potřebovat mojí pomoc"mrkla na mě Rutila s úsměvem. Bože, byla jsem tak vděčná, že se tu ukázala.
,,Tomas..."vyslovila jsem, když se k nám znovu donesl zvuk střelby.
,,Klid,otec ho už určitě našel" utěšovala mě. Pak zalovila pro něco pod svou bundou a vytáhla další zbraň, kterou ke mě poté natáhla.
,,Na, ta je pro tebe" řekla.
Nejistě jsem si ji od Rutili vzala. Neuměla jsem to ze zbraněmi, ale nechtěla jsem to přiznat. Jako by Rutila četla mé myšlenky,vzala svou zbraň a ukázala mi jak se nabíjí a odjišťuje.
,,Jeto jednoduché, dívej...Natáhneš, zamíříš a střílíš.Chápeš?"
Zlehka jsem přikývla.
,,Pojďme"řekla a s připravenou zbraní se opatrně vydala ven z koupelny. Já jsem se pomalu držela za ní.
Prohlídla jsem si místnost a zalapala šokovaně po vzduchu, když jsem spatřila mrtvého Trevor, který ležel na zemi s několika střelnými ranami v hrudníku.
Pak se můj pohled přesunul na další čtyři muže kteří tak též leželi mrtví na zemi.
Podívala jsem se na muže, který ležel nejblíže dveřím od koupelny,musel to být ten, který se dobýval dovnitř. Naskočila mi husí kůže při představě, že se tahle obří gorila mohla dostat až ke mně, kdyby se Rutila neoběvila.
,,Pospěš si!" zašeptala Rutila a vyšla s místnosti na chodbu. Já jsem se naposledy podívala na mrtvého Trevor. Zemřel, když mě bránil...V očích se mi zaleskli slzy. Z toho všeho jsem nejspíše byla tak přecitlivělá, že by mě rozplakalo cokoli, ale přesto jsem si přísahala, že jestli měl Trevor nějakou rodinu, osobněji poděkuju. Pak už jsem se vydala za Rutilou.
Tomas
Poté co Dante odešel jsem si lehce oddychl, alespoň o jednu starost méně. S Aureliem jsem se vydali chodbou dál do domu.Vždy jsem si myslel, že při takových situacích se mohu spolehnout na svůj sluch a ten mi vždy prozradí kde se můj nepřítel skrývá, ale to dnes neplatili. Chvilkami se ozývaly střelba a křik, a pak najednou zase hrobové ticho. Doslova jsem z toho šílel. Jak jsem byl ponořen v myšlenkách, malém jsem si nevšiml, že v pokoji před námi někdo je. S Aureliem a jeho dvěma muži jsme se přitiskli ke zdi a zaposlouchali se. Podle hlasů jsem poznal, že jednu z těch osob znám. Byl to můj otec, který se nejspíše dohadoval se svýma dvěma chlapy.„Kašlu na Armanda, je to blázen" vykřikl najednou otec.„A to ho tu chcete jen tak nechat?" ozval se cizí hlas.„A proč by ne? Kašlu na něj...S Kartelem nikdo nepočítal, musíme se odtud dostat, než schytáme kulku do hlavy"„Myslím, že už je pozdě" zasmál se Aurelio, když jsme do místnosti vešli. Otec i jeho kumpáni ihned ztuhli a než se vzpamatovali, Aureliovy muži je měli na mušce

Omlouvám se, že vůbec nepíšu, ale mám teď novou brigádu a do toho ještě studium, takže to nezvládám. Nakonec nás ještě čeká jedna kapitola kde se vše vysvětlí a dořeší a pak jen epilog :) chtěla jsem to vše dořešit už v této kapitole ale ta by pak byla neuvěřitelně dlouhá :D Tak jsem to radši rozdělila.

!!!Všichni co by jste měli zájem zaslání Mafiánova majetku mi do 24.12.2018 do 12 hodin pošlete do zpráv svůj email a taky krátké "PROČ?" chcete knihu poslat ;)!!!

A pak ještě hledám jednu dobrou duši, která by mi pomohla s opravou mafiánova majetku, nechci s tím totiž otravovat své korektorky ;) zájemci pište do zpráv a tam se kdyžtak domluvíme ;)