12.(Ne)čekaný nepřítel

10.4K 613 41
                                    


Tomas

Dny utíkali tak pomalu. Strašně moc jsem se těšil na den mé svatby. Tolikrát jsem chtěl Caroline navštívit ale Nico mi to zakázal, prý budu mít dost času po svatbě. Jemu se to říkalo, vše co potřeboval měl u sebe, Elenu i jeho dítě o kterém se mi zmínil až v 4 měsíci Elenina těhotenství a to mu neodpustím. 

Má svatba má být už za 4 dny. Nemohl jsem myslet na nic jiného.  Nikdy bych nikomu nevěřil, kdyby mi řekl že se budu tolik těšit na svou svatbu. Vždy jsem si myslel že si vezmu někoho z donucení, někoho kdo mě nebude přitahovat, někoho pro koho bych se neobtěžoval vybírat zásnubní prsten...A opak je pravdou, jen výběrem toho nejhezčího prstýnku jsem strávil snad hodiny. 

A najednou tu byl den zásnubního večírku. Seděl jsem v autě i s Nicem a Elenou na které už šlo její těhotenství vidět. V ruce jsem svíral drobnou krabičku se snubním prstenem a každou chvíli jsem jí otevíral abych se na něj podíval a posoudil jestli je pro Caroline dost dobrý.

,,Určitě se jí bude líbit" usmála se na mě Elena. Taky jsem v to doufal. Nemohl jsem se dočkat až ho má budoucí žena nasadí na prst. Má žena! Tolik jsem se těšil...

Caroline

Neustále jsem se převlékala. Chvíli jsem na sobě měla tmavě modré šaty, za několik minut to byly žluté a teď mám na sobě šaty vanilkově bílé barvy. Nemůžu se rozhodnout jaké si vzít boty nebo co si udělat za účes. Z celého dnešního dne jsem tolik nervozní. Nemohla jsem se tohohle dne dočkat a zároveň jsem si přála aby nikdy nenastal. 

,,Jsi připravená?" zeptala se má matka, která nakoukla do mého pokoje. Tolik jsem chtěla kývnout ale nedokázala jsem to. Nebyla jsem připravená a připadalo mi že ani nikdy nebudu. Má máma jako by to vycítila. Vešla do pokoje a došla až ke mě. Obě jsem se dívali na můj odraz v zrcadle. Po chvíli udělala ještě několik kroků aby mě mohla hrdě obejmout kolem ramen.

,,Jsem na tebe tolik hrdá" zašeptala mi do vlasů. Ani nevěděla co pro mě její slova znamenají. I když jsem věděla že síle své matky se nikdy nemůžu rovnat, vždy jsem toužila po tom aby na mě byla alespoň trochu hrdá. 

Ucítila jsem horkou slzu která mi stékala po tváři. Rychle jsem se natáhla abych jí setřela ale má matka byla rychlejší. Její úsměv mi dokonale zahřál srdce a jako kouzel mě zbavil všeho strachu z dnešního dne.

,,Začínají přijíždět hosté, měla by jsi co nejdříve sejít dolů" řekla, políbila mě do vlasů a odešla. Ještě chvíli jsem se dívala na svůj odraz v zrcadle a pak jsme se konečně odhodlala sejít dolů. 

Cesta po schodišti dolů byla snad nekonečná. Tolik nervózní jsem snad ještě nikdy nebyla. Jakmile jsem vešla do místnosti kde se to všechno odehrávalo nahrnulo se ke mě spousta zvědavých hostů kteří se jako hladový supy zběhli na mně z otázkami na mé nečekané zasnoubení s Tomasem.

Čas se vlekl ještě pomaleji.Otec mě neustále k někomu vodil a nutil mně si s ním alespoň 10 minut povídat. Jack i matka se ke mě neměli šanci dostat. I když jsem si to nechtěla přiznat, nemohla jsem se dočkat Tomasova příjezdu. A pak konečně někdo zavolal ,,Jsou tady!"

Tomas

Konečně auto zastavilo před vilou Caponi.  Všude dokola bylo spoustu aut a bodyquartů. 

,,Chovej se alespoň na svých zásnubách slušně" prohodil Nico když jsem vystupovali ale já mu nevěnoval pozornost. Předstíral jsem totiž, že jsem ještě stále naštvaný skrz Elenino těhotenství. Okamžitě jsem mezi hosty hledal Caroline. Nemohl jsem se dočkat až jí uvidím a abych pravdu řekl, dost mi nahánělo strach že se pro mě stala za tak krátkou dobu tak důležitá. 

Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)Kde žijí příběhy. Začni objevovat