Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

44. Z očí do očí

 Tomas

Uteklo pár dní od toho, kdy jsem se dozvěděl to "malé" překvapení. I Caroline je nejistá, od té doby co jsem jí to řekl. I když se snaží tvářit silně, uvnitř má strach.
Dante zase vyřídil vše, o co jsem ho požádal. Brett a Trevor dorazili dva dny, poté co je Dante zavolal. Osobně jsem se jim omluvil, za svou nedůvěru.
Připadalo mi, že jsem klesal níž a níž. Mému otci se podařilo hodně, dokonce mně donutil i nevěřit vlastním lidem.
Nico, jak jsem i předpokládal, křičel a nadával, jen aby mu Dante řekl, kde se nacházíme, aby mohl přijet. Dante byl ale tvrďák a nic neřekl. I když jsem si všiml, že s tím Caroline nejspíše nesouhlasí. Určitě se jí více líbí myšlenka, že by nám přijel Nico na pomoc, ale taky ví, že o tom nechci ani slyšet a proto mlčí.
Většinu dne jsem trávil ve své kanceláři telefonováním s Aureliem a noci trávil pro změnu s Caroline.

Zíral jsem do stropu a nemohl usnout. Caroline na rozdíl ode mě už alespoň dvě hodiny spala. Její poklidné oddychování mi to napovídalo. Ale já jsem nemohl už několik dní usnout. V hlavě jsem měl až moc myšlenek.
Už ani nevím, jak dlouho jsem zíral do stropu, když se na mém nočním stolku rozezvonil mobil. Šokovaně jsem se na něj podíval a byl jsem chvíli jako v transu. Jen jsem se na vibrující mobil dívala, teprve až po malé chvíli jsem se pro něj natáhl a zvedl ho.
,,Halo?" zeptal jsem se do telefonu.
,,Tomasi?" okamžitě jsem poznal Aureliův hlas ,,Rusové s těmi vašimi amíky mi pozabíjeli skupinku mých lidí, kteří měli za úkol hlídat hranice, a dalších pár jich postříleli při cestě, která mířila do Modellini (město ve kterém se Tomas a Caroline nacházejí). Podle posledních zpráv, které se ke mně dostaly, říká, že jsou zhruba dvě hodiny od Modellini, ale nevím kolik času uplynulo, než se ke mě ta zpráva dostala" po těch slovech mi ztuhla krev v žilách. Byl to taký ten záchvat paniky, jako když máte jít k zubaři a víte, že ten čas návštěvy příjde a vy jste na něj připraveni, ale pak když to skutečně nastane a vy máte vejít do ordinace, přepadne vás ten nepříjemný strach. Tak přesně takhle jsem to měl já.
,,Pokusím se k vám dostat s chlapama co nejdříve, ale buďte opatrní, oni už mezitím můžou být 10 minut od vaší haciendy" s těmi slovy hovor Aurelio ukončil.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl a snažil se vzpamatovat.
,,Caroline!" vykřikl jsem a silně s ní zatřásl. Potom jsem vyskočil z postele a začal se co nejrychleji oblékat. Caroline se jen zavrtěla a spala dál.
,,Caroline vstávej!" křikl jsem znovu a strhl z ní deku, protože tohle bylo přesně to, co jí dokázalo vzbudit.
,,Co je?!" řekla nepříjemný a rozespalým hlasem, potom se na posteli posadila a nechápavě se na mě podívala ,,Co se děje?"
,,Našli nás a podle Aurelia jsou na cestě sem, takže vstávej" řekl jsem pevným hlasem. Caroline byla nejspíše zaskočena mými slovy, protože se chvíli tvářila jako by jim nerozuměla.
Pak ale vyskočila s pokoje a taky na své nahé tělo začala navlékat oblečení. Já jsem rychle doběhl ke dveřím a zakřičel do haly ,,Dante!"
Během dalších dvou minut k nám doběhl udýchaný a rozespalí Dante ,,Děje se něco?" zeptal se a mezitím popadal dech.
,,Jedou sem, možná jsou už tady. S Brettem a Trevorovy rozdejte honákům zbraně, ať jsou pro všechny případy ozbrojeni a sami se připravte".
Dante se mi podíval zpříma do očí a pak přikývl, hned potom odešel. Já jsem se otočil a podíval se nervózní Caroline. Byla celá bledá a lehce se třásla. Rychlím krokem, jsem překonal vzdálenost mezi námi, přitáhl si jí do náruče a políbil jí.
,,Vše dobře dopadne, nedopustím aby se ti něco stalo" zašeptal jsem jí do vlasů a nepřestal jí objímat.
,,Já vím, věřím ti" zašeptala nazpět a znovu vyhledala svými rty ty mé.
Po chvíli jsem od ní poodstoupil a sebejistě na ní mrkl, díky čemuž se usmála.
Ze šuplíku u nočního stolku jsem si vzal svou zbraň a zkontroloval, zda je plně nabitá. Jak jsem i předpokládal, byla.
,,Vše je hotové" vešel do místnost Dante s Brettem a Trevorovi za zády.
,,Dobře, rozdali jsme zbraně každému honákovy na haciendě?" zeptal jsem se pro jistotu.
,,Ano, každý chlap dostal zbraň, pro takové chlapy to není nic nového" usmál se Dante a já přikývl.
,,A kdy dostanu zbraň já?" ozvala se za mnou Caroline. Zaskočeně jsem se na ní otočil a nechápavě nadzvedl obočí ,,Jak to myslíš, kdy dostaneš zbraň?"
,,Nebude se přece někde schovávat, chci jít s tebou ven, proto potřebuju zbraň" řekla sebejistě.
,,Je mi líto lásko, ale ty zůstaneš tady!" řekl jsem přísně, ale Caroline okamžitě zavrtěla hlavou ,,To ani náhodou!"
,,Ale ano zůstaneš!" zvýšil jsem hlas, ale Caroline se nejspíše dál chtěla hádat. Na to jsem ale neměl čas a tak jsem jí chytil kolem pasu a odnesl jí do naší koupelny. Celou tu dobu mi bušila do zad svými pěstmi a sprostě mi nadávala.
,,Co to děláš?" zeptala se mě, jakmile jsem jí položil na zem.
,,Zůstaneš tady, dokud to neskončí" řekl jsem rozhodně a pak co nejrychleji zavřel dveře koupelny a z venku je zamkl.
,,Tomasi! Okamžitě otevři!" křičela a bušila do dveří.
,,Je to pro tvoje bezpečí, až to vše skončí, tak se pro tebe vrátím" křičel jsem na ní přes dveře. Pak jsem se otočil k Trevorovi ,,Zůstaneš tady a každý, kdo do tohohle pokoje vstoupí, tak ho zastřelíš. Nikomu nedovolíš, aby se k ní dostal, jasný?"
Trevor přikývl ,,Jasný šéfe, položím život pro bezpečí tvojí ženy"
,,Díky, nezapomenu ti to" poplácal jsem ho po ramenou a potom jsem s Dantem a Brettem vyšli z místnosti a dveře do ložnice se za námi zavřeli. I přes zavřené dveře jsem slyšel Caroline klít a v tu chvíli mi pukalo srdce, že je to možná naposledy co jí slyším. Ihned jsem ale zavrtěl svou hlavou, abych takové myšlenky vytěsnil.
S Dantem a Brettem jsme sešli po schodišti do velké haly.
,,Za jak dlouho tu Kartel bude?" zeptal se Dante.
,,To nevím" odpověděl jsem a přejel si rukou po obličeji. Potom jsem se podíval na oba chlapy ,,Až to tu vypukne, s nikým nemějte slitování. Ať je to rus nebo člověk, který dříve patřil k nám, všechny je postřílejte"
Dante i Brett přikývli.
Znovu jsem se zamyslel. Nesmě jsem udělat chybu, vše jsem musel pořádně promyslet.
,,Brette jdi obejít dům a řekni chlapům, aby se rozestoupili po pozemku a dávali pozor" rozkázal jsem Brettovi, ten na nic nečekal a dal se k odchodu.
Po chvíli nervozity jsem si sedl do křesla.
,,Nebuď nervózní. Zvládneme to, jako vždy" uklidňoval mě Dante.
Zvedl jsem hlavu a zahleděl se na schodiště. V mé hlavě se rozplynula myšlenka na Caroline. Ihned mi zacukaly koutky.
,,Vím, že to zvládneme" odpověděl jsem mu a našel pohledem Danteho.
,,Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem ti nevěřil" řekl jsem po chvíli. Dante nad tím jen zavrtěl hlavou ,,Tím se vůbec netrap, já už na to dávno zapomněl".
Oba jsme se pousmáli. Byl jsem za to opravdu rád. Byl součástí mé rodiny a já bych nesnesl, kdyby byl na mě naštvaný.
,,A jak vůbec poznáme, že jsou ti hajzlové tady?" zeptal se po Dante po chvilce.
Chystal jsem se mu odpovědět, když v tom se odněkud ozval zvuk střelby. Oba jsme ztuhli.
,,Asi takhle" odpověděl jsem sarkasticky.
Oba jsme se přitiskli ke zdi a pomalu se přesunuli až k velkému oknu z kterého jsme nakoukli ven, ale kvůli tmě nebylo nic vidět.
,,Musíme se dostat do mé kanceláře a odtamtud vypnout elektřinu v celém domě" naznačil jsem Dantemu.
Dante nechápavě nadzvedl ramena, což jsem pochopil, jako že nechápe proč by jsme to měli dělat. Protočil jsem na něj oči.
,,V celém domě bude tma a šero, líp se tu schováme a oni se tu tolik nevyznají jako mi. Budeme mít výhodu" zašeptal jsem k němu a on se zatvářil, že to konečně pochopil. Oba jsme se pomalu vydali ke dveřím do kanceláře, když v tom se rozrazili hlavní dveře do haly.
,,Ale synu, přece by jsi před svým otcem neutíkal" ozval se hlas mého otce. Husí kůže mi naskočila po celém těle, když jsem ho slyšel. Bylo to jako slyšet přicházet smrt.
Zvedl jsem hlavu a otočil se. Několik metrů ode mě stál můj otec a hned za ním byl Armando společně s několika Rusy, tedy alespoň podle jejich výrazu bych řekl, že to byly Rusy.
Bylo tak zvláštní dívat se do očí svému otci, o kterém si myslíte, že je dlouhé měsíce mrtví.
,,Vůbec jsi se nezměnil" poznamenal po chvíli otec ,,A dokonce máš pořád u sebe toho svého věrného psa" pousmál se sarkasticky na Danteho.
,,Zato ty vypadáš úplně jinak" odpověděl jsem mu. Opravdu, byl bílí jako stěna a taky dost vrásčitý, jako by spoustu nocí a dní nic nejedl ani nespal. Někde opravdu, ale opravdu hluboko mě, ta nejmenší část ho trochu litovala. Ale jakmile mi na mysl přišli všechny ty špatné věci, co mé rodině a mně udělal, i ta malá trošička lítosti se vypařila.
,,Nechme už těch blbostí a zabijme je" vyprskl Armando a namířil na mě zbraň, na nic jsem nečekal a taky jsem ho směrem zvedl tu svou, což udělal i Dante a hned na to Rusové. Jen můj otec se rozesmál.
,,Ale klid pánové. A ty Armando se uklidni!" řekl přísně, na což Armando jako vycvičený pes sklonil svou zbraň k zemi. Teprve až když tak udělali i Rusové, dovolili jsme si sklonit zbraně i my s Dantem.
,,Chci si se svým synem nejdříve trochu popovídat" pousmál se můj otec.
,,Nejsem tvůj syn!"
,,Vždy jím budeš, ty spratku!" odsekl otec a stáhl naštvaně obočí.
,,Jak jsi mě vůbec, sakra, našel?" zeptal jsem se ho po chvíli na rovinu.
Můj otec se pousmál, přešel ke křeslu a posadil se. Armando s Rusi zůstali stejně jako my ve střehu.
,,Poté co jste si všichni mysleli, že jsem zemřel, spojil jsem se s Ruskou mafii a čekal na příležitost se pomstít a vrátit zpět na místo bosse. No a pak se objevil zrazený Armando, který taky toužil po pomstě. A tak, jsme se spojili a společně s Rusi vymýšleli plán. Bylo docela snadné na vás zaútočit, ale ty jsi krátce po našem útoku na tvých zásnubách odjel a tak jsem chtěl svůj hněv přesunout na tvého bratra a až pak si najít tebe, ale Armandova nenávist k tvé osobě a chuť se ti pomstít mu nedala a tak jsme museli jít nejdříve po tobě. Bylo těžké tě najít, ale udělali jsi jednu zásadní chybu a to tu, že jsi si nechal ze států k sobě přivést tu roztomilou děvku Elis. Nevím sice, co jsi jí řekl nebo udělal, ale neumíš si nejspíše dělat přátelé, protože i ona toužila po pomstě vůči tobě a tak zkontaktovala Armanda. No a pak už to byla prakticky hračka, podle posledních informací jste mířili někam zpět ke státům. Nejdříve mě napadlo, že jsi se prostě rozhodl vrátit domů, ale pak jsem si vzpomněl, jak jsem tě jednou, ještě jako kluka vzal do své tajné haciendy v Columbii a docvaklo mi to" jeho podlí úsměv mě podal jako nůž.
,,A to je tvůj plán? Zabít mě, pak Nica a vrátit se s úsměvem na místo bosse?" zeptal jsem se ho po chvíli ticha.
,,Vím, že to může znít zrovna teď trochu blbě, ale jakmile zabiju tebe a Nica, v mafii zavládne chaos a já vstanu jako fénix z popela a nabídnu svou pomoct. Ti idioti rázem zapomenou na to, co se stalo a přivítají mě s otevřenou náručí. Armando bude mít svou pomstu a Rusové dostanou celou Evropu pro své obchody. Všichni budeme šťastní...až na mé syny"
,,Jsi blázen, jestli si myslíš že ti to vyjde!" řekne naštvaný Dante, ale otec se znovu jen pousmál.
,,Vyjde? Vždyť mi to už vychází. Tam venku mí muži zrovna střílí těch pár honáku, co tu jsou a já za pár minut zabiju tebe i toho tvého psa. No a pak se společně s Armandem půjdeme podívat na tu tvou Caroline, slyšel jsem, že je úchvatná"
Zuřivě jsem se chystal na otce vrhnout, když mě Dante zarazil. Nechápavě jsem k němu zvedl hlavu a překvapil mě jeho spokojený výraz. Naprosto jsem nechápal, o co mu jde.
,,Myslím, že teď už vás můžu zabít" řekl otec jako by nic a zvedl svou stříbrnou zbraň směrem ke mě.
,,To určitě můžeš" začal Dante a já na něj dál jen nechápavě hleděl, nejspíše se už musel zbláznit ,,Ale na jednu věci jsi nemyslel... i my si umíme najít spojence"
Jakmile to Dante vyslovil, v celém domě vypnul proud a kolem nás se tak rozplynula černo-černá tma. Okamžitě mi vše došlo. Kartel.
Místností se ozývali ruské nadávky i otcovo klení. Armando ale na nic nečekal a poslepu začal střílet.

Už jen 2 KAPITOLY přátelé!