Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

32. Šťastný den

Ze začátku chci moc a moc poděkovat své korektorce, která odvádí vždy skvělou práci...moc díky :*

Tomas

Zlehka jsem otevřel oči. Byl jsem úplně vyčerpaný, ale zároveň jsem se cítil naprosto skvěle. Před očima se mi mihly chvíle ze včerejší noci. Všechno to, co jsem s Caroline zažíval. Vím, že jsem šel na ní možná až moc tvrdě, ale vypadalo to, že jí to vůbec nevadí, spíše naopak. Otočil jsem se na bok a pohlédla na spící Caroline. Vypadala tak krásně.

Uvědomil jsem si, že se culím jak blbý puberťák. Jen se o této naší vášnivé noci nesmí nikdo dozvědět.

Zrovna jsem se chtěl k Caroline natáhnout a zasypat její spící tvář polibky, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Poté dovnitř nakoukl Dante. „Šéfe? Mohl bych s vámi mluvit?"

„Hned jsem tam, Dante," řekl jsem mu tiše na zpět.

Vylezl jsem velmi pomalu z postele, ale ještě jsem lehce políbil Caroline na tvář. Ta se jen roztomile zavrtěla a spala dál. Rychle jsem na sebe natáhl čisté boxerky a šedé tepláky, s tričkem jsem se neobtěžoval. Velmi potichu jsem vyšel ven. Před pokojem už na mě čekal Dante.

„Co se děje chlape, mám tam vevnitř něco rozdělané," naznačil jsem Dantemu se zvednutým obočí.

„Já vím Tomasi, všiml jsem si," poznamenal Dante a oba jsme ale zasmáli, pak Dante pokračoval
„Ale dostal jsem zprávu od Nica, máš ho prý co nejdříve kontaktovat."

Přešlápl jsem na místě a zamyslel se, jak to udělám. Zrovna v tu chvíli kolem nás prošla mladá dívka, která tu pracovala a když si všimla mého nahého hrudníku, doslova mě píchala očima. I Dante si toho všiml a zasmál se. Mě taky mírně zacukali koutky.

Začínalo se mi tady opravdu líbit.

„Tady šéfe," řekl Dante a z kapsy vytáhl telefon, podal mi ho a poté pokračoval. „Nechal jsem ho speciálně upravit, aby se nedal nijak najít nebo vystopovat."

Hrdě jsem poplácal Danteho po ramenou. „Díky chlape. Ještě, že tě mám."

Dante se zasmál a vydal se pryč, nejspíše za tou dívkou, co tu prošla před chvílí.

Já jsem došel až na zahradní terasu, kde jsem měl soukromý a klid. Poté jsem do telefonu naťukal Nicovo číslo, které jsem znal zpaměti.

Po dvou pípnutí se v telefonu ozval Nicův tvrdý hlas: „No konečně! Co ti tak trvalo, jsem tu jako na jehlách..."

Musel jsem se usmát, byl jsem rád, že ho zase slyším.

„Hele brácho, pokud pro mě nemáš zprávu o tom, že jsi zjistil, kdo je ten zrádce, anebo že už se můžu vrátit domů, protože si Armanda zvládl, tak bych ti rád oznámil, že na tebe nemám čas."

Nico si krátce odkašlal: „Mám pro tebe jednu důležitou zprávu, nejdříve se tě chci ale zeptat, jestli jste v pořádku a v bezpečí?"

Usmál jsem se. „Neboj bráško, jsme v pořádku. Místo, na kterým se skrýváme je dost dobře skryté. Nemusíš se o nás bát."

Uslyšel jsem, jak si Nico oddychl.
„Teď mi už řekni tu zprávu, ať se můžu vrátit ke své práci." naléhal jsem.

„Sice jsem ještě nezjistil, kdo je ten zrádce, ani jsem nedostal Armanda, ale tahle zpráva je myslím taky dost důležitá."

Nedočkavě jsem přešlapoval na místě, dokud Nico znovu nepromluvil.

„Narodila se ti neteř."

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co ty slova znamenají. Pak jsem do telefonu nadšeně vykřikl.

„Pane Bože, brácho! Tobě se narodila dcera! Mně se narodila neteř! Neteř!"

V telefonu se ozval Nicův hluboký a šťastný smích. „Jo Tomasi, jsem otec."

V tu chvíli jsem byl tolik šťastný, tenhle den snad už nic nemůže pokazit. Tolik bych si přál být v této chvíli doma a radovat se s Nicem.

„Tolik bych chtěl být teď doma a radovat se s tebou. Radovali bychom se spolu a opíjeli se celé dny..."

„Však to všechno budeme, brácho. Jakmile se tohle všechno vyřeší a vy se vrátíte, tak to všechno oslavíme."

„Jak se jmenuje?" zašeptal jsem šťastně.

„Rose," odpověděl Nico a hned dodal: „S Elenou chceme abyste s Caroline šli za kmotry."

Po půl hodině, kdy jsme s Nicem probrali všechno, co jsem o naší malé Rose probrat mohli, jsem se rozloučili a hovor ukončili.

Šťastně jsem se rozeběhl do domu ve snaze najít Danteho a oznámit mu tu úžasnou novinu. Místo na Danteho, jsem ale narazil na Caroline, která seděla v jídelně u stolu a popíjela džus. Naše pohledy se střeli.

„Dobré ráno, můj anděli," zašeptal jsem šťastně.

„Jsi dnes nějak veselý..." odpověděla Caroline na zpět a provokativně pomalu si upila ze sklenice.

„A ty se divíš? Mám spoustu důvodů být šťastný... Jedním z těch důvodů je ten, že se mi narodila neteř."

Caroline zalapala po dechu, poté vyskočila ze svého místa a rozeběhla se ke mně.

„Tomasi! To je úžasný." Zašeptala mi do ucha, když jsem jí pevně sevřel v obětí.

„Je to úžasný. Jmenuje se Rose... a bude mít tu nejkrásnější kmotru na světe..." řekl jsem sladce. Caroline se mírně odtáhla, aby mi viděla do očí a v jejím pohledu byla otázka. Po chvilce se její ústa stáhla do ještě šťastnějšího úsměvu a sevřela mě ještě pevněji.

Mít na sobě znovu přitisknuté její tělo, mi připomnělo včerejší noc.

„Včerejší noc mě taky do konce života udělala šťastného," zašeptal jsem jí a ucítil, jak se Caroline při mých slovech zachvěla.

„Mě taky," zašeptala mi na zpět a tím mě překvapila. Lehce se ode mě odtáhla a dlouze se mi zahleděla do očí. Byla tak neuvěřitelně krásná. Po chvíli se ke mně sklonila a hladově mě políbila. Tím mě zaskočila, ale jen na chvilku. Ihned jsem jí k sobě přitáhl co nejblíže to šlo, a polibek jí hladově oplácel. Přišlo mi, že každou chvíli vybuchnu. Znovu si vybavím včerejší noc a to, když jsem se s ní poprvé domiloval a ona už po pár minutách chtěla další kolo. Nemohl jsem si vybrat lepší ženu, než je Caroline.

„Omlouvám se, že jsem včera byl tak tvrdý a neomalený..." zašeptal jsem jí mezi našimi polibky, a cítil se opravdu provinile. Byla přece pana a já se na ní vrhl jako zvíře.

„Neomlouvej se, jinak bych to ani nechtěla. Zamilovala jsem se do toho způsobu, jakým jsi se se mnou miloval. Zamilovala jsem se do tebe..." zašeptala a ihned po těch slovech jsme oba ztuhli.