Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

47. Už je konec ?

Tomas

,,Musím říct, že jsi mě překvapil synu. Čekal jsem od tebe nějaké eso v rukávu, ale že by jsi na mě šel s Kartelem by mě nikdy nenapadlo" řekl otec mým směrem a dál měl ruce ve vzdávajícím se gestu. 

Já jsem na jeho slova nic neřekl. Podíval jsem se na Aurelia, který se bezstarostně usmíval.

,,Věděl jsem, že pokud chci vyhrát tak musím hrát s těmi nejlepšími"

,,Ale prosím, Tomasi, přestaň nám tak lichotit. Ještě by jsem si o sobě začali moc myslet" zasmál se Aurelio sebejistě. I mně zacukali koutky.

,,Kde je Armando?" zeptal jsem se otce po chvíli přísným hlasem. 

,,Ten cvok je úplně šílený, vydal se hledat tu tvou krásku a zrovna teď jí nejspíše tvrdě ojíždí" odpověděl mi otec. V tu chvíli jsem se na něj chtěl vrhnout a rozbít mu hlavu. 

,,Klid" zastavil mě Aurelio ,,Už jsem ti řekl, že jsem se o Caroline postaral, určitě je teď v bezpečí"

,,Ale jistý si tím nejsi" vyštěkl jsem a projel si prsty skrz vlasy. Potřeboval jsem teď mít Caroline u sebe, potřeboval jsem vědět že je v pořádku.

,,Musím si tím být jistý Aurelio, musím ji najít" řekl jsem rozhodnutě a chtěl se vydat ke schodům, ale Aurelio mě znovu zastavil.

,,A co s ním?" ukázal na mého otce. Taky jsem přesunul svůj pohled na toho šmejda, který se klepal strachy. 

,,Nechci ti nic říkat Tomasi, ale jsme spojenci. Tenhle hajzl mi zabil mé lidi a já požaduju jeho život jako náhradu!"

Můj otec rázem začal namítat a prosit. Chtěl jsem otce odvést zpět do států a předat ho Nicovy aby ho potrestal. Ale Aurelio měl pravdu, dlužil jsem mu a nebýt jeho a Kartelu, byl bych mrtví a Caroline taky. 

Pohlédl jsem na otce a ten mi pohled upřeně oplácel. 

,,Nenechávej mě Kartelu...ještě pořád jsi pod americkou mafii a ta by ti neodpustila, kdyby jsi mě jim nepředal" chrlil otec slova.

,,Co by jste s ním udělali?" zeptal jsem se zvědavě Aurelia. Ten se zasmál a zamyslel se ,,Určitě jsi už slyšel o našich mučivých technikách a mohl bych ti slíbit, že bych na tvého otce použil ty nejhorší z nich. Mohly bychom ho položit na zem, rozevřít mu pusu a vlít mu přímo do krku rozžhavený kov. Nebo by jsme na něj mohli použít jednu s těch, kterou jsem převzali od vikingů, ti to nazývali orlími křídly. To se dotyčné osobě roztáhli ruce do stran aby se nemohla hýbat a poté se jí rozřízli a otevřeli záda, odštípali žebra a vytáhli se plíce ven a položili se na ramena,tak aby to působilo jako složené orlí křídla, to všechno za živa a při vědomí onoho chudáka"

Věděl jsem, že Kartel se na mučení opravdu specializuje ale tohle všechno bylo opravdu perfektně propracované a vytvořené k tomu aby dotyčná osoba trpěla až do samého konce. Doslova se v tom vyžívali. 

Podíval jsem se na Aurelia a pak na otce.

,,Vychoval jsem tě jako syna, Tomasi. Žádám tě o poslední laskavost jako otec syna..."

Mé oči se vpíjeli do těch otcových. Sice to nebyl náš biologický otec, přesto ho až do své smrti budu za otce považovat. I když to byl ten nejhorší otec...vždy to bude můj otec.

 ,,Je tvůj Aurelio!"řekl jsem, naposledy jsem na otce pohlédl ,,Sbohem tati"

Aurelio přikývl a otec mě začal zasypávat nadávkami a výhružkami  že toho budu litovat, ale já už ho neposlouchal, vydal jsem se k ložnici, kde jsem Caroline nechat a doufal, že jí tam i najdu.