Chci tě vlastnit! (2# Mafiánův majetek)

41. Nová přátelství

Bože jak já nesnáším spisovatelský blok...! A ještě horší je, když tenhle spisovatelský blok musíte překonat kvůli dopsání příběhu který vás ale už vůbec nebaví a možná ho začínáte nesnášet...Ano, je to tak. Tenhle příběh píšu tak dlouho, že už mě přestal bavit. Já vím, já vím...je to jen a jen moje vina a já si to uvědomuju, ale je to tak. Proto mi trvá tak dlouho ho dopsat, prostě mě nebaví. Ale taky jsem pochopila, že čím déle budu s tímhle příběhem otálet tak tím více ho budu nesnášet a více času mi zabere do dopsat. Chtěla jsem vás o tom jen informovat, aby jste věděli o mém dilema :D

PS- Nemusíte se bát, že kvůli tomu, že mě už příběh nebaví, by měl mít nudný nebo nezáživný konec. Díky bohu se držím ještě pořád osnovy, kterou jsem si napsali když jsem ještě tenhle příběh měla v oblibě :) Takže koneční děj byl měl mít alespoň nějakou úroveň (doufám)

PSS-Vím, že s tímhle příběhem jsem překročila měsíc (říjen) který jsem na něj měla vyhrazený a moc se za to omlouvám. Pokusím se ho opravdu co nejdříve dopsat abych se mohla vrhnout na další příběh ;)

-------------------------------------------------------

Tomas

Večírek už byl v plném proudu, když jsme dorazili. Dante se po celou dobu mračil ale já už jsem si zvykl. Jakmile jsem vešli do domu, přihnal se k nám Aurelio.

,,Příteli" usmál se a poplácal mě po ramenou. Taky jsem se na něj usmál, byl to zvláštní typ člověka, opravdu nevím, co si o něm myslet, snad je to, že je to dobrý vůdce. 

,,Vás vítám taky, seňoro" políbil Caroline na hřbet ruky a ta se lehce začervenala. Okamžitě se ve mě vyvolal bojoví instinkt, který mi radil abych co nejrychleji Aurelia odstrčil od své ženy, dokázal jsem se ale ovládnout. 

,,Rutila s Monicou už se na tebe těší" řekl a Caroline nadšeně odpověděla ,,V tom případě je půjdu najít, omluvte mě".

Caroline se na mě naposledy podívala, než odešla. 

,,Máš opravdu nádhernou ženu" řekl Aurelio, zatím co jsme oba sledovali odcházející Caroline.

,,Taky jsem takovou měl" dodal po chvíli. 

,,Co se stalo?" zeptal jsem se a snažil jsem se neznít zas až tak zvědavě.

,,Rakovina příteli. Její rodina mi ale její smrt dává za vinu" odpověděl Aurelio. Šlo na něm poznat, že o tom nemluví docela rád ale i tak jsem se zeptal ,,A proč? Byla to přece rakovina a za tu nikdo nemůže"

Aurelio se sarkasticky usmál ,,Ale já prý jo. Ester, tak se má žena jmenovala, prý dostala rakovinu z toho, jak byla ve stresu z mých neustálých nevěr a možná mají i pravdu ale to už se nikdy nedovím".  Aureliův se zahleděl do prázdna, po chvíli si ale nasadil zase ten bezstarostný úsměv.

,,A proč jsi jí podváděl, když jsi jí miloval?" vyletělo ze mě dříve než jsem si to stihl rozmyslet. 

,,Nevím...když se ti nabídne nějaká krásná žena, máš jen dvě možnosti. Odmítnou jí a nebo s ní podvést svou ženu, no a já si vždy zvolil špatně"

Z Aureliova hlasu jsem poznal, že už se o tom dál nechce bavit a tak jsem se rozhodl změnit téma ,,A proč dnes pořádáš večírek?"

,,Kvůli tobě" zasmál se Aurelio a poplácal mě po rameni, jako to udělal už několikrát.

,,Kvůli mně?" zeptal jsem se zaskočeně a rozhlížel se kolem, abych zjistil jestli mě někdo sleduje.

,,Oslavujeme to, že jsem teď spojenci. Je pravda, že několik mužů s Kartelu nesouhlasilo aby jsem se spojili ale čert je vem! Já jsem tady šéf a já budu rozhodovat s kým se mí lidé spojí. Pojď, chci tě pár lidem představit" řekl a vedl mě místností ke skupince postarších mužů s knírky.