DRAMIONE

Část 30: "Pojedu domů" :

Z POHLEDU HERMIONY:

Ležím,vydím,že vychází sluníčko,ale nechce se mi vylézat z postele. Mám pocit,že mi nikdy nebylo tak blbě,jako dneska a taky vím,že školu teď moc zvládat nebudu. Chvíli přemýšlím a dojdu k jedné věci. Možná bych měla zůstat měsíc doma. Pomohlo by mi to a byla bych s rodičema. Řekla jsem si pro sebe,ale pak jsem si zase řekla,že to nevydržím bez školy měsíc. "No tak Hermiono! Co je důležitější? Zdraví nebo škola?" říkala má mysl. "Zdraví!" řekla jsem si pro sebe a rozhodla jsem se,že prostě pojedu domů,že se zeptám McGonnagalové jestli mohu domů. 

Byla jsem rozhodnutá,i když se mi nechtělo,ale musela jsem. Oblékla jsem se a šla jsem do ředitelny.  Zaklepala jsem a ozvalo se "Dále". Vstoupila jsem a řekla jsem "Dobrýden",když mě Minevra viděla,dívala se zvláště. "Ále dobrý den slečno Grangerová,co si přejete?" zeptala se. "Jak jistě víte,tak se moje nemoc zhoršila" řekla jsem a ona přikývla. "A tak jsem se rozhodla,že.." nevěděla jsem jestli dělám správně. "Že?" ptala se. "Že pojedu domů na měsíc,protože se chci opravdu uzdravit a tak Vás prosím paní McGonagallová zda-li by jste mě pustila?" řekla jsem. 

"V jiných okolnostech bych řekla ne,ale musím přiznat,že i já jsem Vám tohle chtěla nabídnout,protože ve vašem stavu nejste schopná tu studovat" odpověděla mi. "Dobře a kdy mám odjet?" řekla jsem smutně. "Zítra,ještě se rozloučíte s ostatními dneska při večeři" řekla a já jsem se málem skácela. To ne! Hrklo ve mě. "To není třeba" řekla jsem a usmála se. "Ale ano je a teď bežte odpočívat." řekla a já tedy šla.

VEČER,Z POHLEDU HERMIONY:

Když se blížil večer,byla jsem nervozní,protože jsem se musela loučit a už teď jsem věděla,že to nezvládnu. Přišla za mnou Ginny a chvíli jsme si povídali. "Budeš mi moc chybět Herm!" řekla a objala mě. "Ty mě taky Ginn,ale za měsíc se vrátím" řekla jsem. "Já vím a budeš mi psát,jasný?" řekla. "Jasný!" odpověděla jsem a už jsme šli. 

Sedíme a jíme,když v tom se zvedne McGonnagalová a začne mluvit. "Děcka,dnešní den je také trochu vyjímečný..dneska nás totiž na měsíc opouští moc krásná,hodná,milá a chytrá studentka Hermiona Grangerová!" řekne a všichni se na mě koukají,včetně Draca a musím říct není to dvakrát příjemné. "Kvůli její nemoci musí na měsíc domů a my jsme se s ní takhle chtěli rozloučit,takže prosím potlesk pro Hermionu!" řekla a všichni začali tleskat... i Zmijozelští. Chtělo se mi brečet a tak jsem objala Ginn,Rona a Harryho a šla jsem do pokoje.

Z POHLEDU DRACA:

Když jsem slyšel,že Hermiona na měsíc odjíždí,myslel jsem si,že se zblázním. Neuvidím jí už vůbec. Až za měsíc. Vždyť to nezvládnu. Hrozně se mi chtěla brečet,že jsem ji ztratil,ale nemohl jsem,protože by to bylo poznat a navíc jsem dneska měl další misi,musel jsem zabít další Smrtijedy a moc se mi do toho nechtělo,fakt ne. Ale věděl jsem,že už mi k tomu nic nebrání,protože Hermiona tu není. Tak jsem šel.

Ahoj Všichni! Další část je tu. Dneska je trošku kratší,ale snad Vám to nebude vadit. Btw: Potřebovala bych,aby jste mě napsali,jestli se Vám příběh líbí a jestli má cenu s ním pokračovat. Děkuju!

Mám Vás Ráda!

VAŠE Š.

XOXO